Princezna v utajení 5

Anotace: další pokračování..asi už předposlední.:)

Otevřely se dveře a Elizabeth se posadila.
,,Ty jsi přišel,“zašeptala.
,,Ano,“řekl také tiše.,,Vím, že je tu něco..něco co mi neříkáš, ale stejně chci být s tebou!“Elizabeth se zalily oči slzami.
,,To jsem moc ráda.“Natáhla ruku a on se ochotně nechal přitáhnout blíž. Po týdnu odloučení se k němu konečně mohla přitisknou a políbit ho. Svalili se na postel a poslední Elizabethina myšlenka, než spolu vyletěli ke hvězdám, patřila její budoucnosti. Dokáže tohle všechno opustit a jít vládnout?

Pohnul se.
,,Neodcházej,“zašeptala směrem k němu rozespale.
,,Ale já nikam nejdu,“uklidnil ji. A opravdu nikam nešel. Otočil se směrem k ní a usmál se na ní.
,,Jaká náhoda byla, že jsme se potkali, že?“Elizabeth se na něj také usmála.
,,To nebyla náhoda!“Pomalu se posadil.
,,Eliso. Přemýšlela jsi někdy o ..budoucnosti?“Elizabeth se naprosto probudila a vážně na něj pohlédla.
,,Nejde na ní nemyslet!“Zalekla se. Hodlá se mě snad na něco vyptávat?Něco co se týče jejího domova?Hodlala mu v tom zabránit.Natáhla k němu ruce.
,,Ale nemluvme teď o budoucnosti. Užijme si toho, že můžem být spolu.“Daniel se usmál.
,,Ano, promluvíme si později.“

Dalších 14 dní, tentokrát s Danieelem uběhly jako voda. Přes den chodili na procházky, vyjížděli na koních,někdy se starali o Toma a Jamese a užívali si své blízkosti. Jednou si Elizabeth hrála s dětmi a Daniel na ní zamyšleně hleděl.
,,Děje se něco?“zeptala se.
,,Eliso. Vím, že asi není vhodná doba na něco takového, ale uvědomila sis, že když jsme milenci, je velká pravděpobnost, že ty sama…že jsi těhotná?“Elizabeth vyskočila.
,,Ne, ja nemůžu být těhotná!“řekla mírně rozčileně. Daniel se zarazil:
,,Tolik se ti přící pomyšlení na naše společné dítě?“Elizabeth se zaslzily oči. Až teď si uvědomila, do čeho se to pustila.
,,Ne, moc bych si přála mít s tebou díte,“dostala ze sebe a Daniel se usmál.,,Ale já nemůžu, Danieli, promiň. Omlouvám se. Omlouvám se za všechno.“Daniel se znovu zamračil:,,Za co se omlouváš?Proč nemůžeš?“Elizabeth to už nevydržela. Uvědomila si co všechno svými činy mohla napáchat a možná napáchala a rozhodla se. Ať jí to jakkoliv bolí, jako budoucí královna musí myslet na svou zemi a na otce. Musí si najít nějakého vhodného manžela. Čím dřív se odtrhne od těhle milovaných lidí, tím snáz se jí zapomene.Jestli vůbec někdy zapomenu.
,,Ty pláčeš?“Elizabeth na něj přes slzy pohlédla.
,,Omlouvám se, strašně moc, Danieli.“
,,Za co se sakra pořád omlouváš?“vybuchl.
,,Něco..jsem ti zatajila.Já..musím pryč, nemůžu tu déle zůstat.“Daniel vypadal, jako by od někoho dostal facku.
,,Co to povídáš,Eliso?“Naplno se rozplakala a běžela ke dveřím.Vzala za kliku, ale ještě se otočila:
,,Jmenuji se Elizabeth!“Daniel na ní nechápavě hleděl a ona se rozběhla do svého pokoje.

Padla na postel. Věděla, že mu to musí říct, ale jak?Jak se na ní bude dívat, až zjistí co je zač, a že mu zatajila něco takového?Utřela slzy a vstala.Musím to mít co nejdříve za sebou.Tam dole to říct nedokázala. Ale už to dokáže. Řekne to i před Jane a Jamiem a ti už se snad nějak postarají o to, aby se dostala co nejdříve domů.Zapomenout.
Vešla do společenské místnosti. Jane a Jamie o něčem diskutovali, a když vešla usmáli se na ní. Chvíli po ní, vtrhl do místnosti Daniel.
,,Chci vysvětlení,“vybuchl.,,O čem tu sakra pořád mluvíš?“Jane s Jamiem se zarazili.
,,Děje se něco?“zeptala se Jane starostlivě.Elizabeth se nadechla.
,,Musím vám něco říct. Mohl by ses, Danieli prosím uklidnit a vyslechnout mě?“Všichni tři si sedli, Daniel s neprostupným výrazem.Ano, takhle už se na mě bude dívat vždycky,pomyslela si.Pomalu začala mluvit.
,,Jak jistě víte, byla jsem unesena. Jedinou mojí myšlenkou, když mě rytíři osvobodili, bylo, abych se dostala domů. Měsíc byl v porovnání s tím, jak dlouho jsem doma nebyla pouhým okamžikem. Navíc můj otec se asi až teď dozvěděl, že jsem byla unesena. Je možné, že to ještě neví. Měla jsem strach. Nemohla jsem vám říct, kdo…kdo jsem. Omlouvám se vám za to, že jsem vám zatajovala svoji totožnost. Ale já jsem prostě jinak nemohla. Až teď..,“pohlédla na Daniela:,,mi došlo, co jsem tím všechno mohla způsobit. Je hodně bolestivé se od vás odloučit, ale musím. Doufám, že mi vyhovíte a dopravíte mě domů, co nejdřív.“Jane měla slzy v očích.
,,Stejně nechápu o čem mluvíš. Kdo teda jsi?“Elizabeth pohlédla na Jamieho.
:,,Tolik jsi slyšel o králoství, o královské rodině..jistě už si někdy viděl krále a jeho rodinu..ani ty nevíš, kdo jsem?“Jamie se zarazil a pak překvapeně vydechl.
,,O můj bože.“Rozčileně vstal a dotkl se jejích vlasů.,,Viděl jsem se s králem. Až teď mi došla ta podoba. Stejné vlasy, stejné oči..o můj bože, to není možné!“Nevěříčně si jí prohlížel.,,Jsi Elizabeth, že?“Jen kývla, slzy znovu v očích.Jane a Daniel ale asi stále nepochopili.
,,Kdo to je?“vykřikla Jane směrem k Jamiemu, i když už to asi tušila.Jamie se pousmál.
,,Tohle je milá Jane, naše budoucí královna …Elizabeth!“Jane vykřikla a zakryla si ústa dlaní. Bála se podívat na Daniela. Ten vyskočil.
,,Už chápu co jsi říkala. Nemůžeš mít s někým jako jsem já nic společného, že?“
Elizabeth vytryskly slzy.
,,Jsou zákony, které musím i já dodržovat.“
,,Mám se před tebou uklonit?“dodal ironicky.
,,Ne,“vykřikla zoufale.Přejel po ní pohledem.
,,Chtěla ses co nejdřív dostat domů. Máš to mít, připravíme vše na cestu. Za hodinu tě rytíři doprovodí do králoství.“
,,Danieli!“vykřikla zoufale, ale on už vyšel z místnosti.
,,I vy mě proklínáte?“zeptala se Jane a Jamieho, když se trochu vzpamatovala.
Jane přišla blíž a chytla Elizabeth za ruce.
,,Jistěže ne. Udělala jsi co jsi považovala za správné. Ať jsi kdo si, stejně jsi pro mě nějlepší přítelkyně.Daniel to nepřekousne. Ale jen proto, že jsi pro něj nesmírně důležitá. Plánoval s tebou budoucnost a teď mu došlo, že se už nikdy nesmí ani dotknout!“Elizabeth byla šťastná za její slova.
,,Vážně se mnou plánoval budoucnost?“
,,Jistěže.“Elizabeth se znovu rozplakala.
Za hodinu už seděla na koni.
,,Jane, ozvu se ti. Ráda vás uvidím na královském hradě. Hodně vám dlužím!“Jane se usmála a sevřela její dlaň.
,,Neplácej hlouposti. Nic nám nedlužíš. Ale ráda za tebou přijedu!“Elizabeth pohlédla vzhůru. V okně stál Daniel. Daniel, kterého tolik miluje. Miluje, ale nesmí milovat. Nikdy mu to neřekla.Asi je to tak lepší.Mírně se na něj usmála, ale jeho tvář byla pořád nepřístupná.Zvíře v něm,se znovu probudilo.Vyjeli.Princezna se vrací na svůj hrad.