Historické milníky budoucnosti: První válka - kapitola 1 - Gauntlet

Anotace: Proč to sem dávám? Abych věděl, jestli se to lidem bude líbit. Mám toho víc a chci svůj příběh předat lidem. Nejdřív ale musím zjistit, jestli to vůbec má cenu. Doufám, že se vám to bude hezky číst.

GAUNTLET

Lehký křižník Gauntlet poklidně visel ve vesmírné temnotě. Jedinou společnost mu tvořila skupina těžebních lodí pomalu opouštějících blízké pole asteroidů. Válečná loď Alianční flotily nebyla často viděnou patrolou na důlních operacích, avšak v posledních několika měsících se z odlehlých oblastí ztratilo nemalé množství menších bezbranných plavidel a znepokojení horníci se obrátili na ozbrojené síly, aby hlídali jejich plavidla. Nájezdy pirátů nebyli nikdy nic neobvyklého, ovšem nyní, jakoby se všichni pomátli a rozhodli se rabovat. Kapitán Allans, velící důstojník Gauntlet, měl svou vlastní teorii, proč tohle všechno. Podle něho se nějaký boss rozhodl, že se začne pohybovat v ilegální těžbě, ale nechce přitahovat pozornost tím, že by si něco kupoval, takže se prostě rozhodl, že ukradne, co potřebuje. Allans nesnášel piráty. Když před lety sloužil jako velitel letky dělových člunů na letadlové lodi Endeavour, měl jednoduchý úkol. Eskortovat jednoho politika na stanici, kde se konalo jakési jednání. Rutinní práce, kterou dělal nespočetněkrát, a vždy vše bylo bez problémů. Ovšem ne ten den. Při letu warpem narazili na rušící pole a napadla je neidentifikovatelná loď. Ten den Allans pochopil, že piráti pokročili. Malorážní dělo, které měl k dispozici, nedokázalo projít skrz pancíř navařený na obchodní bárce a dřív než na to stačil jakkoliv zareagovat, byl jeho svěřenec unesen. Těžká rána pro jeho kariéru. Byl kousek od kapitánského křesla na bitevním křižníku, ale tato zkušenost ho o něj připravila a jemu se dostala do rukou stará korveta. Jedinou jeho prací bylo dostavit se na cvičení, nebo kroužit kolem doků a hlídat, kdyby náhodou. Pak přišla válka a dostal do rukou fregatu a s ní místo v útočné flotile. Se dvěma malými děly toho moc nezmohl a z pozice kapitána podpůrného plavidla ani nemohl moc vydávat rozkazy jiným lodím, ale i tak se dokázal prosadit. V bitvě o třetí měsíc Colonie zariskoval. Schoval se se Smite, jak se jeho fregata jmenovala, za bitevní loď, mířící do srdce bitvy a mrštně zničil motory bitevní lodi nepřítele. Později, po porážce Colonie zjistil, že jeho úder zapálil jednu z palivových nádrží. Její exploze pak zničila kloub rotačního prstence a vyřadila warpovou gondolu. Válečný kolos nepřítele byl sice stále schopen bitvy, ovšem jeho bojeschopnost byla dostatečně kompromitovaná na to, aby ho mohla spojenecká plavidla bez větších obtíží zlikvidovat. Za tento čin svěřila Allansovi flotila velení nového lehkého křižníku. Ve své době byl velmi mocnou zbraní. Jeho čtyři trojhlavňová děla dokázala nadělat s tou správnou municí neuvěřitelné škody, ale to bylo před třiceti lety. Nyní se třída Gauntlet hodila už jen jako patrola pro ohrožené objekty, nebo jako průzkumná loď. Výzbrojí, rychlostí, obratností, ani pancéřováním nestíhala mladším sourozencům a musela se dát do ústraní. Když se tedy ozvaly důlní společnosti, se svou žádostí o ozbrojený doprovod Allans rychle pochopil, že toto, je jeho příležitost vytrhnou se z rutiny.
Mohutné těžební kolosy jeden po druhém mizely pryč do warpu, až nakonec zbyla pouze Gauntlet.
„Senzory nic nehlásí, jsme tu sami, pane!“ Zahlásil vysokým hlasem mladý loďmistr. Mohlo mu být tak dvacet šest let, ale kapitán Allans si nebyl úplně jistý, určitě by to našel v záznamech, kdyby ho to hodně zajímalo, ale momentálně se jeho myšlenky ubíraly jiným směrem.
Pohlédl na něj svýma modrýma očima a přikývl na souhlas. „Je potřeba ještě něco zajistit?“ Pronesl, aniž by dal jakkoliv najevo, kterého člena posádky se ptá.
„Nic, pane,“ odpověděla pohotově jedna ze dvou žen na palubě. „Jenom je potřeba vyzvednout anti-warpový generátor a můžeme letět pryč.“
„To necháme na konec,“ otočil se k ní kapitán. „Teď proveďte úplnou předletovou kontrolu, praporčíku Mayerová.“
Potvrdila rozkaz a na svém pracovním stole odklikla zahájení inspekce systému. Na hlavním hologramu se najednou vykreslil odpočet, znázorňující kolik systémů je ještě třeba prověřit. Kapitán se zhluboka nadechl ve svém křesle a zaujatě si prohlížel můstek. Byla to poměrně velká kruhová místnost s centrálním projektorem uprostřed, kolem kterého se nacházelo šest operačních stanic, každá mající svůj vlastní účel. Hned za nimi bylo jakési zábradlí, aby se velící důstojníci při bitvě mohli v případě zásahu něčeho chytit a vyvarovat se tak pádu. Kousek dál od hologramu pak byly různé kontrolní stanice, včetně kapitánského křesla, jenž kromě několika málo panelů ukazujících status lodi, sloužilo hlavně jako odpočinkové místo pro v tu chvíli velícího na můstku.
Allansovo rozjímání přerušil výkřik senzorů. „Pane!“ okamžitě zahlásil loďmistr sedící u radarové konzole. „Na senzorech se objevila malá nákladní loď třídy Wismar.“
Kapitán ihned zaměřil svůj rozptýlený pohled na hologram a bedlivě sledoval přibližující se tečku. „Identifikace?“ Otázal se po chvíli.
„Nemohu najít shodu v databázi, pane!“
„Otevřete komunikační kanál!“
„Potvrzuji!“ Ozval se jiný člen posádky a neprodleně začal cosi dělat na svém stanovišti. Po několika vteřinách se ukazovákem dotkl se tlačítka na svých taktických brýlích, které měl jako každý jiný člen posádky pevně posazené na nose, a zahlásil: „Toto je plavidlo Alianční flotily LC-113 Gauntlet neznámému plavidlu třídy Wismar, identifikujte se!“
Kapitán se ve svém křesle předklonil očekávaje odpověď, ale žádná nepřicházela. „Zopakujte volání!“ Přikázal.
„Ano, pane!“ přitakal mladý muž. Jakmile dokončil své volání, ozval se z reproduktorů na můstku jemný šum. „Prosím zopakujte svou zprávu,“ odvětil ihned. Na malou chvíli místnost opět ovládlo ticho. Kapitánovi začínala s prťavým frachťákem docházet trpělivost, avšak v momentě se opět místnost rozezněla.
„Toto je transportní loď Medojed, identifikační číslo ERK-156-873, tady kapitán Murray. Zdravíme křižník Gauntlet.“
„Prověřte identifikaci!“ Obrátil se Allans okamžitě na jednoho ze svých důstojníků. Ten ihned začal projíždět databázi a pídit se po neznámé lodi.
„Mám je!“ Vyhrkl. „Ta loď je v záznamech, pane! Číslo i tip sedí, ale něco je špatně. Buď nemáme aktualizované záznamy, nebo ta loď nebyla v aliančním doku už pět let.“
Kapitán svraštil obočí a nechal si složku Medojeda přeposlat do svého křesla. Podrobně si prohlédl specifikace lodi, poté zapnul svůj komunikátor a řekl: „Tady je velící lodi Gauntlet kapitán Allans, kapitáne Murrayi v našich záznamech stojí, že vaše loď byla v aliančním vesmírném doku naposledy před pěti lety, mohl byste prosím potvrdit tuto skutečnost?“
„No,“ ozval se Murray. „To víte, že mohl.“
„A mohl byste objasnit, jak je možné, že i po pěti letech bez údržby v suchém doku jsou vaše warpové gondoly funkční? Model, který je posazen na vaší lodi, je i s tím nejlepším mechanikem schopen fungovat nejdéle dva roky a poté odejdou emitory w-částic.“
„Neberte si to osobně, kapitáne“ odmlčel se. „Ale zrovna neholduju Alianci a těm jejím dokům, loď mi zpravuje mechanik George Walker, určitě si ho můžete najít někde v těch vašich záznamech. Má všechny potřebný ověření, určitě by se moch kouknout i na tu vaši kocábku.“ Po této odpovědi se několika členům posádky na tváři objevil jemný úsměv. Murrayův projev byl na oficiální komunikaci něco velmi nevídaného. Většina transportních lodí, se kterými se Allans setkal, měla, co se týče komunikace s válečnou lodí, poněkud přízemní kapitány, ovšem Murray jako by se žádným způsobem necítil ani trochu ohrožený. Jen počkejte, kapitáne Murrayi, však já si vás prohlédnu a rychle zjistím, o co vám tady jde.
„Co děláte v této odlehlé oblasti, kapitáne?“
„Obchod,“ odvětil rychle Murray. Takže pašerák, nakonec asi nebudete tak dobrý jak si myslíte. Právě jste se mi tu prakticky přiznal k tomu, že vezete něco, co byste neměl.
„Mohu vědět, proč obchodujete tak daleko od planet Aliance, či vůbec od hlavních tras?“ Naléhal na něj Allans.
„Můžete,“ odpálkoval ho prudce velitel Medojeda.
A právě v tu chvíli ho měl Allans právě až dost. „Obávám se, kapitáne, že budu muset vidět váš náklad.“
„Smím vědět proč, křižníku Gauntlet?“
„Smíte, kapitáne!“ Snažil se mu drzou odpověď vrátit zpět.
„Tak sem s tím,“ naléhal Murray. „Proč byste ho rád viděl?“
„Zkušenost mi říká, že s vaším nákladem nebude něco zcela v pořádku, co se týče registrace a podobných protokolů.“
„Takže si myslíte, že jsem pašerák.“
„Ano, kapitáne, přesně to si myslím. A nepokoušejte se utéct nám do warpu, vaše loď je chycená již poměrně hluboko v rušícím poli. Varuji Vás, že pokud se pokusíte o únik, zničíme vaše motory!“
„Nemusíte mít strach,“ ozval se po pár vteřinách ticha Murray. „Já mám všechno v pořádku. Pošlete prosím protokol k přiblížení, konec!“
Po doznění zprávy se Allans rozhlédl po můstku na tváře svých podřízených. Ten spratek mi u mojí vlastní posádky strhává autoritu. „Loďmistře Schwarzi, zašlete jim přibližovací protokol, pošlete inspekční a bezpečnostní tým k přetlakové komoře, informujte mě, až se připojí k lodi, já budu ve své kajutě, připravovat dokumentaci a zavolejte nadporučíka Baroylse, aby převzal velení můstku!“ Zvedl se ze svého křesla a vydal se směrem ke své kajutě.
Kapitánova kóje nebyla daleko od můstku, ostatně jako cokoliv jiného na lodi. Hlavní paluba Gauntlet měla pár stovek metrů čtverečních, z nich většinu zabíralo centrum filtrace bojových informací, můstek a inženýrské středisko. Velká část posádky přespávala uvnitř trupu v beztížném stavu, jenom vyšší důstojníci a ranění měli možnost spát v rotační sekci. Původní návrhy třídy destruktor počítali s jejím umístěním ve flotile, nikoliv jako se samostatným plavidlem, posádka tak měla přespávat v menší lodi přímo napojené na lehký křižník a v případě pohotovosti se pak mohla přesunout během několika málo minut na mateřskou loď a účastnit se bitvy. Po rozhodnutí vedení flotily, že Gauntlet bude sloužit, jako hlídková loď byly namontovány přídavné komory nahrazující sekundární loď. Zločin, který Allanse do dnešního dne vytáčel k nepříčetnosti. Nešlo ani o to, že by jeho loď vyřadili z flotily, co taky se zastaralou lodí, ale úpravy lodi, zmenšili její prostor pro munici a také omezili pohyblivost. Z lehkého křižníku se stal strašák, který by se nedokázal ubránit šikovnější fregatě.
Dveře do kajuty se otevřely a kapitán vkročil dovnitř.
„Zdravím, kapitáne!“ Allans se ani neobtěžoval odpovídat na pozdravy od lodního počítače, a zasedl rovnou ke svému stolu.
„Gauntlet, ukaž mi veškeré specifikace dostupné k lodím třídy Wismar!“
„Provedu, kapitáne,“ zareagoval ihned interkom, „Specifikace jsou dostupné na Vašem disku!“
Kapitán rozepl malou kapsičku na rameni své kombinézy a vytáhl malé zařízení, ne nepodobné peru. Ukazovákem poklepal na jeden konec a malý přístroj se mu pomalu rozevřel v rukách, aby se mohl objevit display, na němž bylo napsáno „1 nový datový balíček“. Položil přístroj na stůl a ten samý nápis se okamžitě objevil i na desce stolu, která v tu chvíli přebrala funkci obrazovky. Prstem se dotkl nápisu a balíček se otevřel. Stůl zaplnilo několik souborů označených různými značkami. Allans si vybral jednu z nich a otevřel ji. Projektor zobrazil nad stolem prostorový model pašerákova frachťáku. Nebylo divu, že si Murray vybral právě třídu Wismar. Na rozdíl od většiny nákladních lodí, takhle měla oddělitelné nákladové prostory. V případě nutnosti by mohl kapitán jakýkoliv port oddělit a nikdo by ho nikdy nenašel. Tak malé věci se na radaru velmi snadno ztrácely, a pokud by měla hlídka odstraněnou sekci přeci jen najít, nebylo nic snazšího, než mít v záloze připravenou nálož a kontraband vyhodit do povětří. Jenomže Medojed byl kompletní a jeho kapitán se nezdál být nervózní, možná to bylo tím, že Murray byl na prohlídky zvyklý, možná k tomu jednoduše neměl důvod. Co Allans věděl, bylo, že tu neměl se svým frachťákem co dělat, a prohlídka byla na místě.
„Poručík Peterson kapitánovi,“ ozval se interkom.
„Allans, slyším!“
„Medojed se právě připojil, posádka je zadržena, žádám další pokyny!“
„Posádku zamkněte do jídelny a mějte je pod stálým dozorem, kapitána Murraye doprovoďte do zasedací místnosti, kde na něj bude čekat nadporučík Stanler, vy zatím proveďte úplnou prohlídku lodi a informujte mě o čemkoliv, co najdete, co by se mohlo vymykat normálu. Allans, konec!“ Kapitán si promnul krk, dal dlaně k sobě, ukazováky si přiložil na rty, zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Gauntlet, ukaž mi veškeré záznamy týkající se člověka jménem Victor Murray, kapitán lodi Medojed!“


„Provedu, kapitáne,“ potvrdil poslušně počítač a spustil vyhledávání. Na rozdíl od údajů o lodích bylo vyhledávání osob v systému poněkud pomalé. Většina lodí měla přístupné pouze trestní rejstříky a armádní spisy, jinak nebylo považováno za nutné zahlcovat paměť lodi s každým člověkem v databázi. Ovšem Murray byl bez pochyby pašerák a ti se jen málokdy vyhnuli čemukoliv aspoň trochu nelegálnímu. Statistika byla na Allansově straně, otázkou však zůstávalo, jestli mu vyhoví. „Výsledky hledání jsou dostupné na Vašem disku!“
Takže přeci jen! „Přečti mi základní biografii!“
„Victor George Murray. Narozen před třiceti osmi na planetě Frater. Podporučíkem v planetárním loďstvu, dokud před dvanácti lety nerezignoval na svou funkci. Registrován jako kapitán přepravní lodi ERK-156-873 Medojed. Přejete si vyhledat záznamy o lodi?“
„Nepřeji!“ Tomu bláznovi to vždycky prošlo, ani čárka o tom, že by cokoliv pašoval. Allans vstal ze židle a přešel k dřevěné komodě na druhé straně kajuty. Buď jste lepší než sem si myslel, nebo jsem se ve vás spletl. Otevřel zásuvku a vyndal z ní malou krabičku z červeného dřeva stromu, který rostl v tundrách Formosity, nejkrásnější planety, jakou kdy lidské oko spatřilo. Otočil zámkem, odklopil víko a pozorně si prohlédl obsah, velmi cenný obsah. Celá malá truhlička stála víc, než si Allans vydělal za rok služby. Naštěstí, jako kapitán vesmírné lodi neměl nutnost kupovat si jídlo, oblečení a všechny ostatní služby, které se mu dostávalo od flotily. Jídelníček se sice skládal ze syntetických potravin a málo kdy měla posádka příležitost ochutnat skutečné maso, avšak on nikdy nebyl z těch vybíravých.
„Kapitáne,“ přerušil ho hlas z komunikátoru. „Nadporučík Stanler právě zahájil výslech. Zapnuli jsme holografické kamery, kdybyste chtěl být u toho.“
„Děkuji za informaci!“ Odpověděl stroze a ukončil komunikaci poklepáním na ucho. Neměl v úmyslu se na výslech dívat, aspoň ne na celý. Nadporučík Stanler nebyl jako ostatní úředníci. Většina z lidí z flotily pohybujících se kolem papírů, jsou důstojníci, kteří nikdy neměli v plánu dělat takovou práci. Člověk se nepřihlásí k flotile, aby dělal sekretářku, ale aby se stal kapitánem vesmírné lodi. Proto všichni lodní úředníci byli zapšklí, zbytečně detailističtí a naprosto nesnesitelní, pokud s nimi měl člověk pracovat. Stanler takový nebyl. Stanler se nehlásil do flotily kvůli vedení. Stanler byl do papírů blázen. Stanler byl noční můrou kohokoliv kdo zapomněl do výkazu cokoliv zapsat. Povídalo se o něm, že to byl on, kdo prosadil, aby měla každá věc na lodi nálepku a evidenční číslo. Posádka Gauntlet si nedokázala představit jiného člověka, co by dokázal vygenerovat takový nápad. O to smutnější bylo zjištění, že tento byrokratický zákon existoval už několik let před tím, než se Stanler vůbec narodil. Jestli byla v papírech Medojeda jenom sebemenší chybička, byl to právě on, kdo ji najde. A i kdyby se nic neobjevilo, dvouhodinové sezení se Stanlerem v místnosti byla dostatečná šikana pro přespříliš poctivého pašeráka. Ale Stanler určitě něco najde, to byla vždy jenom otázka času.

Hlasité pískání probralo kapitána ze spánku. Na stole před ním běžel spořič holografického projektoru, místnost kolem něj pohlcovalo přítmí. Promnul si oči a dřív než si uvědomil, co vydávalo ten nepříjemný zvuk, aktivoval komunikátor a odpověděl na příchozí volání.
„Pane, výslech je u konce!“
„Výborně! Ukotvěte Medojeda a poletíme! Zbytek vyřešíme v přístavu!“
„Pane?“
„Slyšel jste! Proveďte rozkaz!“
„Pane, ale nadporučík Stanler neobjevil nic neobvyklého, není důvod vést Medojeda do přístavu, jste si jistý?“
Neobjevil nic neobvyklého? Smekám Murrayi! „Přiveďte mi kapitána Murraye do kajuty! Allans konec!“ Velitel Gauntlet se zvedl ze židle, jen aby si o pár kroků dál usedl do pohodlného křesla u konferenčního stolu. Snažil se vzpomenout, kdy vlastně usnul, ale paměť mu to nedovolovala. Vybavoval si, že si jak zapínal přenos z jídelny… Možná to mě uspalo. Sotva se mu do hlavy začaly vnořovat vzpomínky, ozval se dveřní zvonek.
„Vstupte!“
Dveře se tiše otevřely a za nimi stál vysoký muž v černobílé kombinéze a nepříjemně samolibým úsměvem na několik dní neholené tváři.
„Kapitán Murray, předpokládám,“ začal Allans.
„A vy jistě budete kapitán Allans,“ odvětil Murray. „Smím vstoupit?“
„Zajisté, jenom za sebou prosím zavřete dveře, nechci, aby nás někdo rušil.“
Pašerák udělal krok dovnitř a po několika vteřinovém boji s ovládacím panelem úspěšně našel to správné tlačítko, které mu dovolilo provést daný úkon.
„Pane Murrayi, víte, proč jste tu?“
„Protože jsem lepší, než jste si dokázal představit!“ Vrazil mu odpověď přímo do obličeje a drze se začal procházet po místnosti.
„Prosím,“ pokynul kapitán Gauntlet. „Posaďte se!“
„Myslím, že vynechám. Právě jsem strávil tři hodiny sezením s tím vaším zombíkem, vážně nemám ponětí, jestli mě bolej víc nohy od toho nezvyku na gravitaci, nebo zadek z těch vašich pohodlnejch židlí.“
„Byl jsem si jist, že poručík Stanler na vás něco najde, kapitáne. Očividně jsem se mýlil.“
Murray se usmál v odpověď. „Každá loď má své heslo, že, kapitáne.“
Proč přechází na tohle téma? Chce snad odvést pozornost? „Většina!“
„Medojedovi je to u prdele! Tak zní naše heslo,“ spustil. „Medojed je zvíře, které žije na Zemi. Ten zmetek přežije všechno. Když ho něco skolí, tak se vyspí a hned jde zase žrát. Když sem si tuhle kocábku koupil, věděl sem, že v ní nikdo nikdy nenajde to, co budu chtít schovat. Kotvil sem už v několika Aliančních přístavech a nikdy, nikdo nic nenašel. Pak už jenom stačilo najít člověka co je stejnej paf na papíry jako ten váš robůtek a můžu se škrábat v nose, když na to přijde.“
„Zajímavý příběh, kapitáne. A velmi poučný, ale proč mi tohle říkáte?“ Jen co ta slova dořekl, Murray prudce otočil, přišel mu naproti, pěstmi se opřel o stůl, naklonil se k němu a upřel své modré oči na jeho a chvíli ho pozoroval.
„Měli jsme dohodu Allansi,“ řekl se zlostí v hlase. „Já vám dovezu ten váš zatracenej balíček a vy mi zaplatíte. Žádný podrazy, žádný sáhodlouhý papírování a už vůbec né žádný pánové sekretářky co si budou dobírat mě, moji posádku a moji loď! Ste sketa Allansi, nic než podrazáckej červ! Neptal sem se, co vám to vezu, nezajímal sem se, proč to musí bejt zrovna tady a držel sem se tý vaší pohádky o tom, jak je možný, že sem měl srovnanou rychlost s vaším asteroidovým polem. Co sem za to dostal? Podraz!“ Murray uhodil pravou pěstí do stolu dost silně na to, aby si zlomil nějakou kůstku, jestli se tak stalo, pak to na sobě rozhodně nenechal ani trochu znát. „Měl sem poslechnout Philipa a nechat tenhle kšeft plavat.“ Odrazil se od stolu a pomalu přešel na druhou stranu místnosti.
„Nedá se nic dělat, Murrayi,“ začal pomalu oponovat. „Nechtěl jsem vzbudit, žádná podezření.“
„Tyhle kecy si nechte! Dáte mi o půlku víc!“
Ten blázen si snad myslí, že tu má nějakou moc! „Blouzníte! Nic takového se nestane!“
„Že ne? Ta vaše krabička se dá otevřít jenom vaším otiskem prstů. Byla by škoda, kdyby ji někdo našel i s návodem, jak na to. Nemám pravdu?“
„Jak byste mohl?“ On si snad myslí, že mu na to skočím. „Nic takového nemůžete mít připraveného. Jenom blafujete!“
„Tak kde mám balíček?“
„Blafujete!“ Na tohle vám neskočím, Murrayi!
„Zkuste mě!“ Vyzval ho pašerák a otočil se k němu zády. „Já odcházím, najdu si jiného kupce!“
„Stůjte!“ Tohle vám nedaruji! „Peníze jsou v druhé přihrádce v komodě. Vezměte si, co chcete a vypadněte!“ Victor Murray opatrně přistoupil k šuplíku a otevřel ho. Z kapsy vytáhl svůj osobní disk a položil ho dovnitř. Chvíli měl ruce schované uvnitř a pak Allanse požádal, aby potvrdil převod.
„Jestli chcete svůj balíček, musíte jít semnou k lodi,“ dodal Murray. „Sám!“
„To vás mám jako doprovodit?“ Proboha co ten si ještě vymyslí. Allansovi pomalu začínalo pašerákovo odrzlé chování lézt na nervy, ale kdyby ho teď nechal zatknout, kdo ví, jak moc měl připravená zadní vrátka pro únik.
„Cestu bych našel, ale stejně se nemůžu pohybovat sám po lodi,“ usmál se. „Nebo mám vaši zásilku předat někomu z posádky?“
„Víte vy vůbec, proč jsem vás najal Murrayi?“
„Protože jsem pašerák, a zatraceně dobrej!“
„Snad si nemyslíte, že jsem šel za vámi, protože mi řekli, že jste nejlepší?“ Snažil se ho zkrotit Allans.
„Ne,“ odvětil kapitán Medojeda. „Sem jedinej dost blázen na to, abych to udělal.“
„Jste dost zoufalý na to, abyste to udělal!“ A je to tak, neříkejte, že není. Žádný pašerák, který na tom byl aspoň trochu dobře, by nikdy neriskoval takovou práci. Riziko, že přijde o všechno, bylo příliš velké i přes lákadlo trojnásobného ocenění.
„I tak se to dá říct,“ souhlasil. „Každopádně sem jedinej na takovouhle práci a vy nemáte jinou možnost. Tak už pojďme, ať to máme za sebou!“
Šli. Nejdříve pár kroků chodbou k výtahu, který je pomalu spustil až do samého středu lodi, kde byl kloub rotačního prstence a kde přestala úplně působit zdánlivá gravitace. Oba se opatrně nasměrovali do dlouhé chodby a šli až k přechodové komoře, kde byl pevně připojen Medojed k trupu Gauntlet.
„Počkejte tu!“ Zavelel Murray a pomalu přestoupil na svou loď. Allans nehybně visel v prázdné chodbě a přemýšlel nad tím, kde by mohl mít všechen svůj kontraband schovaný, aby ho nikdo jiný kromě jeho posádky nenašel. Dříve lidé schovávali věci před prohlídkami na vnějším trupu lodi, ale to již byl dávno překonaný trik. Dnes to chtělo mnohem větší vynalézavost. Menší věci se vždycky daly schovat, ale když něco dokázal dostat paš na válečnou loď, tak jistě dříve pronášel i větší věci. Vědělo se i o lidech co dokázali z planety na planetu dostat celou terraformační jednotku ve třech cestách a nikdo jim nikdy nic nedokázal. Piráti měli na svých lodích přimontovaná starší děla, které žádný úředník neviděl ani mizet ani kdekoliv prolétat. A to byl pouze začátek seznamu. Allans si byl jistý, že vedle 10 oficiálně terraformovaných planet je v galaxii minimálně několik desítek menších kolonií, které čítají pár stovek obyvatel, jež pěstují, nebo vyrábí něco, co bylo na Hvězdném území lidstva přísně zakázané. Kde? To by možná věděla některá velká ryba z podsvětí černého obchodu.
Rozsvítilo se červené světlo a průchod přechodové komory se začal odpojovat od Medojeda. Kapitán Allans už chtěl začít proklínat Murraye za jeho zrádnost, ale pak si všiml jeho obličeje v malém okénku na jeho lodi.
„Je to nad vámi!“ Ozvalo se v chodbě. Allans se prudce otočil a vzhlédl vzhůru. Nejdřív nemohl nic najít, ale když se podíval pozorně, všiml si, že na jednom z kabelů vedoucímu k přechodové komoře je cosi umístěno. Odrazil se od podlahy a pomalu doplul k malé krabičce s laciným komunikátorem. Vzal ho do ruky a odpověděl: „Jak jste to sem dostal!“
„Jedinej dost blázen na to, abych to udělal!“ Ozvalo se v odpověď a komunikace ustala. Kapitán nervózně otevřel balíček, aby v něm našel dvě věci. Svou koupi spolu s malým datovým diskem. Obojí si schoval do kombinézy a začal se pomalu přesouvat zpět na hlavní palubu do své kajuty.
Měl pocit, jako kdyby posádka něco tušila. Sledoval bez výjimky každý jejich pohled na něj a bylo mu jasné, že něco tuší. Ne, nemohou nic vědět. Neudělal jsem nic podezřelého. Kvapným krokem pokračoval do své ubikace, a když se za ním konečně zavřely dveře, zhluboka si vydechl.
„Gauntlet, zkontroluj nově přítomný disk. Ověř, zda je bezpečné spárovat ho s mým osobním diskem.“ Nařídil počítači ihned po tom, co tento malý dárek od pašeráka položil na svůj pracovní stůl.
„Zahajuji kontrolu!“ Potvrdil hlavní počítač Gauntlet a hologram před kapitánem zobrazil ukazatel s postupem kontroly. Procenta svižně letěla vzhůru, až nakonec dosáhla stovky. „Na disku nebyl zjištěn žádný nebezpečný soubor!“
„Výborně! Otevři mi ho!“ Gauntlet se ani neobtěžovala odpovědět a ihned kapitánovi ukázala obsah. Ne! To není možné! Bylo tam všechno. Veškeré záznamy o jeho zásilce. Její hodnota, jak se dostat do krabičky, ve které to bylo uložené, všechno. Kdyby se tohle dostalo do rukou komukoliv, znamenalo by to buď konec jeho kariéry, nebo by ho dotyčný mohl jednoduše vydírat. „Gauntlet, vymaž veškeré data z tohoto disku!“
Namísto očekávané odpovědi však loď začala nesouhlasit: „Lituji, ale disk je opatřen ochranou proti zápisu!“
Opravdu jsem Vás podcenil Murrayi! Co se dá dělat, uděláme to po staru! Vzal disk do ruky a pokusil se ho rozlomit. Na první pohled křehká skleněná destička a kolik práce to dalo, než konečně povolila, aby odhalila své vnitřnosti. Většinu z nich tvořil display a hardwarová paměť. Právě tu Allans vyndal a položil na konferenční stolek, kousek od něj. Ze zásuvky vytáhl první dostatečně tvrdou věc a jediným úderem veškerá data odeslal na onen svět. Sklidil nepořádek, který právě vyrobil, svůj kontraband uložil na bezpečné místo a vydal se na můstek, aby posádce nebylo podezřelé, kde je tak dlouho.

Na můstku byl jako obvykle klid. Sem tam zablikalo kontrolní světlo, občas se ozvala nějaká kontrolka, jindy se zase ozvalo hlášení od různých lidí na lodi, ale jinak byl můstek jedno z nejklidnějších míst na lodi. Kapitán si pohodlně usedl do svého křesla a vyžádal si výsledky předletové kontroly. Než odlétali, vyskytl se menší problém s generátorem w-částic, měření zaznamenalo zvýšení odchylky od střední hodnoty částic vygenerovaných za hodinu. Nic závažného, tvrdil vrchní mechanik. Allans ve skrytu duše doufal, že už se mu nepodařilo tuto závadu odstranit, Gauntlet by pak musela zůstat nějaký čas v doku a on i posádka by určitě ocenili nějaký ten den na Marsu, nebo na Zemi. Před nimi byla dlouhá cesta domů a jedinou vyhlídku na jakoukoliv podstatnou práci měli mechanici, jelikož ve warpu nebylo nic co by stálo za pozornost jakéhokoliv člena posádky. Loď letící warpem byla sama, neexistovalo nic, co by ji mohlo ohrozit, vychýlit z kurzu, nebo zaujmout její pozornost. Loď byla v bublině obklopená ničím a nic se k ní nedostalo. Jediné co bylo třeba hlídat, byla rychlost a doba letu, aby loď v čas opustila warp a následně srovnala svou rychlost s planetou, k níž se chtěla dostat. Několik lodí bylo, kvůli jejich vlastní chybě zničeno kolizí s planetou, když přiletěli a neměli správně synchronizovanou rychlost. Vědci už dlouho pracovali na něčem, co by tento problém vyřešilo, jakési zařízení, které by lodím přilétajícím z warpu ulehčovalo tuto část letu, zatím však byli všichni neúspěšní. Nezbývalo tedy nic jiného, než vše spočítat před odletem a spoléhat na správnost výpočtu.
Když se dostalo Allansovi hlášení pod ruku, čekala na něj dobrá zpráva. Problém s warpovým generátorem byl sice vyřešen, ale recyklátory CO2 v palubách posádky bylo potřeba vyměnit za nové, výměna sice nebude ani náhodou trvat týden, ale alespoň čtyři dny volna by si posádka mohla dopřát.
„Kormidelníku,“ spustil Allans ve chvíli, kdy dočetl celé výsledky předletové kontroly. „Naveďte loď k anti-warpovému generátoru. Vyzvedneme ho a pak poletíme domů!“
Ozvalo se potvrzení a loď ožila. Pohonné jednotky na přídi se aktivovaly, aby celou svou silou bojovaly se setrvačností, jež hnala Gauntlet stále vpřed. Jakmile se rychlost snížila na několik desítek kilometrů v hodině, do dunového koncertu motorů se přidaly i menší manévrovací trysky, rozmístěné systematicky na povrchu lodi, aby byla schopná natočit se bez větších potíží libovolným směrem. Důsledkem jejich společného snažení se lehký křižník prakticky zastavil a přišla řada na záďové motory. Jejich plná síla zatlačila posádku do židlí a pole asteroidů se začalo neúprosně blížit.
„Nabijte protiraketová děla a zničte každý kámen, který by nás měl náhodou ohrozit. Nechci zbytečně něco poškodit, bude-li to možné,“ prohodil Allans, když na holografické projekci zaznamenal menší množství asteroidů vyskytujících se v trajektorii lodi. Asi metr dlouhé znázornění lodi, vznášející se uprostřed místnosti, zobrazující stav zbraní, pohonu, trupu a dalších primárních systémů Gauntlet, okamžitě zareagovalo na odjištěné baterie a všech čtyřicet osm sedmdesáti milimetrových kanónů, rovnoměrně rozmístěných na přední části trupu Gauntlet, připravených chrlit své zásobníky výbušných granátů jeden za druhým, označilo zelenou barvou, jako znamení bojové pohotovosti.

„Pane, na senzorech se objevily čtyři lodě,“ zahlásil loďmistr, když po několikaminutovém tichu na můstku zazněl signál oznamující přilétající lodě z warpu.
„Piráti?“
„Ne, pane,“ odvětil zmateně. „Jsou to Oacydoo, chytli se do anti-warpového pole.“
Co ti tady sakra můžou chtít? Nic tady není, kromě nás… Ledaže. „Co je to za lodě?“
„Probíhá skenování.“
„Rychle!“ Naléhal Allans.
„Tomu nerozumím,“ dostal ze sebe poddůstojník, když přišla zpráva ze skenovací stanice.
„Vaše IQ, mě nezajímá, praporčíku Ternere. S čím to na nás přiletěli?“
„Je to bitevní loď, dva křižníky a jedna korveta, pane!“
Kapitána polilo horko. Nebyli to piráti, nikdy to nebyli piráti, ale Oacydoo. Důlní zařízení jsou výborná hnízda pro skrytí desítek kradených lodí, ale jejich největší přednost byly suché doky, kde se dalo opravit takřka jakékoliv poškození na každé lodi, která se do něj vešla. A žádná loď nebyla větší než ohromné důlní kolosy. Ani bitevní loď nenarůstala takových rozměrů. Předsunuté základny, kde se dá schovat posádka, aniž by to někdo bez bližšího pozorování zjistil. Proč? Proč by na nás měli útočit. Nedává to smysl, nemají sebemenší důvod. „Bojová pohotovost!“ rozkřikl po můstku a natáhl se po helmě. „Nabijte všechna děla, posádka na bojová stanoviště!“
„Ale, pane,“ oponoval Trener. „Vždyť na nás neútočí.“
„Krucinál, praporčíku, jak jste se vůbec dostal na můstek, proč nemáte senzory zaměřené na ty lodě!“
„Ale,…“
„Žádné ale,“ skočil mu do řeči. „Okamžitě na ně zaměřte ty senzory!“
Ihned co praporčík rozkaz vykonal, kapitánovo podezření se potvrdilo. Kanónová dvojčata na nepřátelských lodích se již zaměřila na Gauntlet a jedinou překážkou stojící v cestě byla chaotická změť kamení.
„Jak jsou daleko?“
„Deset tisíc kilometrů, pane!“
„Připravte protiraketová děla, vyměřte nejkratší cestu k jejich korvetě pro naše naváděné střely, tři hlavní baterie ať se připraví dělat si k ní cestu skrz asteroidy, zbylá ať se zaměří na bitevní loď! V žádném případě nedovolte, abychom k ní byli natočení bokem! Vyberte ideální úhel pancíře, chci aby Gauntlet odrazila co největší množství střel, které od ní přiletí! Proveďte!“
Jak rozkaz dozněl Gauntlet se dala do pohybu. Hlavní pohonné jednotky utichly a manévrovací trysky nasměrovali loď čelem k nepřátelské flotile. Lehký křižník plul bokem mezi kameny a smetl vše, co mu stálo v cestě. Malé kameny se odrážely, ty velké se trhaly na kusy a rozlétly na všechny strany.
„Volají nás!“
„Pusťte to!“
„Háuman melikeefba, sum poonaxef xak sumes tusak, lalme…“ ozvalo se z reproduktorů na můstku. Kapitán Allans neuměl ani slovo v jazyku Oacydoo. Jediné co si z té jejich hatmatilky pamatoval, bylo, že se jmenuje Teleef.
„Zapněte někdo překladač a přehrajte zprávu znova!“
„Lidské plavidlo, připravte se na vaše zničení, jakýkoliv pokus o únik je marný!“ Zpráva dozněla.
„Víc toho není?“ Ptal se Allans.
„To je vše, kapitáne. Mám odeslat odpověď?“
„Na to není čas ani důvod,“ zamítl kapitán. „Tihle sem nepřišli vyjednávat!“
Děla Gauntlet se jala svého úkolu a ožila. Na osmistěnném hranolu dominovala čtyři masivní dělová trojčata, která si každá z nich našla svůj cíl. Menší podpůrné baterie v pohotovosti vyčkávaly, než se objeví nějaký menší cíl ke zničení.
„Zahájili palbu!“ Ta slova prošla můstkem, jako elektrický proud prochází rukou spojenou s drátem. Prudce a agresivně.
„Opětujte! Vypusťte rakety, přebijte a znovu!“ Kapitánovy rozkazy jakoby se plnily samy. Nikdo na nic nečekal, každý kdo pamatoval, se ocitl zpět ve válce. Nepřemýšlet! Nezoufat! Nezastavovat! Jednat!
Raketová sila vykukující z pancíře lodi se otevřela a vypustila osm malých naváděných střel vstříc cíli. Jedna hlavice za druhou si kličkovala mezi asteroidy, než narazila na svého vlastního malého nepřítele. V cestě jim najednou začaly vybuchovat střely z Oacydoovských protiraketových děl. Desítky malých granátů dokud nepřišly ty správné zásahy a první salva nebyla zničena.
Bitevní loď, hlavní palebná síla Oacydoo, chrlila salvu za salvou a postupně likvidovala každý kámen, který stál v cestě ke Gauntlet. Třicet čtyři kanónů umístěných v sedmnácti dvojicích po obvodu válcovitého kolosu žhavilo své cívky elektromagnetů, aby vyslaly střely na cestu, na jejímž konci se nacházel desítky let starý lehký bitevní křižník, který nedokázal efektivně vzdorovat, který se ovšem nechtěl jednoduše vzdát. Jeho palba směřovala k malé korvetě postavené na boku flotily. Když už my, tak i vy! Korvety ve flotilách plnily pouze jediný účel. Neměly žádná děla, alespoň ne taková, která by se dala použít na ničení lodí, ale zato byly doslova poseté výmětnicemi střel a ty nejlepší z nich dokázaly vychrlit až padesát válečných hlavic za minutu, ne-li více. Lehké křižníky byly stvořené na pojídání korvet.
„Pane! Odhadujeme minutu, než se k nám dostane palba z nepřátelských děl! Náš cíl bude na dosah za pár vteřin!“
Kapitán ta slova zaregistroval a nechal si přiblížit danou část hologramu. V poli se tvořily čtyři úzké tunýlky. Jeden z nich představoval zkázu pro malou korvetu, zbylé tři pro Gauntlet.
„Jak daleko ke generátoru?“
„Pět minut pane!“
„A warp?“
„Kapsle w-částic jsou prázdné. I po deaktivaci budeme muset čekat, než budeme moci letět!“
Takže to je konec! Generátory anti-warpového pole rušili jakoukoliv známou technologii, která vyráběla w-částice. Některé lodě měly připravené náhradní kapsle pro krátké nouzové skoky a Gauntlet nebyla jednou z nich.
„Máme cestu ke korvetě!“
„Soustřeďte palbu na její přední pohonné jednotky! S trochou štěstí se nám podaří vychýlit je k nám bokem!“
Loď se zatřásla!
„Škody?“ Upřel svůj pohled na projekci lodi.
„Vyřadili jedno protiraketové dělo. Zanedbatelné poškození pláště na plošině čtyři-B. Dostali jsme zásah do jedné z hlavních baterií, ale neregistrujeme žádné škody!“
Být to lidská technologie, měla by Gauntlet díru v trupu a vyřazené dělo.
„My jsme pustili tři střely?“ Allans byl v šoku. Málokdy prošla krycí palbou jedna střela, natožpak tři. Automatické zaměřovací systémy se sice daly oklamat, nebo zahltit, ale to nedokázala jedna korveta.
„Pane, v poli je hrozného kamení a spousta pohyblivých cílů. Senzory mají problém rozlišit některé střely!“
„Přepněte na manuální ovládání. Ať posádka děl střílí ve vzorci a tvoří štít. Nemám v úmyslu teď šetřit municí!“
Před boční stěnou Gauntlet se najednou vytvořila stěna. Slabé záblesky vybuchující munice formovaly takřka neprostupnou bariéru pro jakoukoliv raketu, která měla v úmyslu políbit pancíř lehkého křižníku. Avšak to nebyla kapitánova hlavní starost.
Lodí se začal linout hrozivý zvuk dunění kombinovaného s vyděšeným zvukem poplachu.
„Poškození trupu na plošině dva-A a dva-B! Je to bitevní loď, kapitáne!“
Jedna střela za druhou přilétala k úhlovanému kovu zoufale chránícímu posádku před jistou zkázou. Přes veškerou snahu počítače a kormidelníka, těžké střely vylétávající z Oacydoovských děl ohromnou rychlostí svou kinetickou energií doslova prolétaly plátováním, jako kulka prolétá polštářem.
„Dělo 2 je zničeno, pane. Přišli jsme o kryt jedné z gondol. Vyřadili výmetnici střel na plošině dva a museli jsme uzavřít přístup do kajut posádky na palubě C.“
„Posílejte mi hlášení do helmy! Budu to brát v potaz! Jak dlouho ke generátoru?“
„Čtyři minuty, pane!“
To nestihneme, tohle nemůžeme přežít! Musíme je aspoň varovat!
„Máme na senzorech ještě Medojeda?“ Problesklo Allansovi hlavou.
„Nemáme, pane! Ta loď je moc malá na to, aby byla v poli vidět!“
„A viděli jsme je odlétat?“
„Negativní. Pravděpodobně tu ještě někde jsou!“
Takže to vidíte Murrayi. Doufám, že jste aspoň trochu člověk na to, abyste poznal, kdy je třeba dát neshody stranou! „Dejte mi komunikaci. Vysílejte tak, aby to Medojed slyšel!“
Chvíli trvalo, než se mohl kapitán začít mluvit. Nepřátelská palba mezitím vyřadila přes polovinu antén a přes všechno okolní rušení bylo velmi obtížné vyslat signál. Mezitím bitevní loď stále ťukala na dveře a snažila se dostat dál a dál. Poškození trupu rostlo ke kritickým hodnotám. Posádce nezbývalo mnoho času, než se v plášti vytvoří díra. Pak už bude jen otázkou několika málo správných zásahů, než nějaký kus bludného kovu poškodí rotační kloub, udělá díru do vnitřního trupu hlavní paluby a vypustí vzduch, nebo některý z granátů zasáhne jednu z nádrží s palivem a udělá s Gauntlet rychlý proces. Allans se v duchu modlil za poslední scénář. Rozhodně neměl v úmyslu pomalu umírat uprostřed trosek své lodi a čekat, než mu selže podpora života v kombinéze.
„Pane!“ Ozval se mu komunikační důstojník. „Máme dostatečně silný signál. Medojed by ho měl slyšet, je-li v dosahu.“
„Tak dobrá!“ Kapitán se zhluboka nadechl a spustil: „Toto je plavidlo Alianční flotily LC-113 Gauntlet. Kapitáne Murrayi, jestli tuto zprávu slyšíte, prosím vyslechněte mou prosbu. Jak jistě vidíte na svých senzorech, naše loď byla napadena druhou rasou. Nejedná se pouze o útok na Alianci, ale na celé lidstvo. Není čas řešit naše shody a neshody. Snažně vás prosím! Zasílám vám kódovaný soubor s nouzovými informacemi pro vedení flotily. Vezměte ho a doručte ho na velení flotily. Je v něm připsáno, abyste byl za svou cestu náležitě kompenzován. Toto je velmi důležité, kapitáne. To co se zde děje může znamenat první válku mezi lidmi a Oacydoo, flotila musí vědět, co se stalo, jinak nám zasadí první překvapivý zdrcující úder. Všechny ty ztracené lodě, důlní komplexy, to všechno je jejich práce. Plánují něco velkého a jenom vy jim to můžete překazit! Prosím, zapomeňte na chvíli na své zájmy a pomozte nám! Kapitán Allans, konec!“ Deaktivoval svůj komunikátor, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Teď je to na Vás. My už končíme! Zatřásl hlavou, aby se probral a začal vydávat rozkazy.
Gauntlet jakoby získala dvě tváře. Osmistěnný hranol se zašpičatělými konci byl na jedné půlce pomlácený a rozervaný. Na druhé polovině zůstala majestátní loď, hrdě bránící svou existenci a nezastavitelně ničící nepřítele.
„Pane, jejich korveta je zničena!“ Slova mladého muže u senzorů zněla nadšením i úzkostí. Malý úspěch ve velké prohře. Hologram na můstku vše potvrzoval. Místo malé korvety nyní okupovaly pouze trosky, zbylé po výbuchu palivové nádrže, rychle se rozlétající na všechny strany.
„Výborně! Natočte se čelem na jejich bitevní loď a zaměřte na ní všechna děla!“ Sotva ta slova kapitán dořekl, něco ho vytrhlo z jeho křesla a táhlo ho napříč celým můstkem. Místnost se kolem něj točila, až ho nakonec obklopilo úplné temno a ztratil vědomí.

Probral se, ani nevěděl, že by kdy upadl do bezvědomí. Poslední věc co si pamatoval, bylo, jak seděl na můstku a vydával rozkazy. Ale můstek byl pryč. Nebyl kolem něj. Všechno se točilo. Přímý svit nejbližší hvězdy se rychle střídal s oslepující temnotou. Musím se zastavit! Nahmatal na zápěstí ovládání své kombinézy a začal mačkat na různá tlačítka. Zklidni se! Nepanikař, tím si teď nepomůžeš! Zhluboka se nadechl, stabilizoval se a začal se rozhlížet.
Jeho loď, lehký křižník, který mu byl po několik let domovem, místo na kterém měl své přátele i lidi, kteří mu vařili krev v žilách, byla pryč.
Odletěli? Zachránili se? Ne, nemohli! Jak by se odsud dostali? Otočil se ve vzduchoprázdnu a spatřil opověď na svoje otázky. Spatřil svůj domov, rozervaný v půli, upoutaný kotevními lany k asteroidu. Kolem něj se jako mouchy nad mršinou hemžily malé moduly sbírající jakýkoliv kousek technologie, který by se dal znovu použít.
Jsou mrtví. Všichni jsou mrtví, nebo brzy budou! A můžu za to já, já a jenom já! Kdybych si neusmyslel, že si prostě musím něco koupit, mohli všichni ještě žít! Pět minut! Pět zatracených minut! Kdybych za Murrayem neposlal Stanlera, ale někoho jiného, mohli jsme být už všichni dávno pryč, když přiletěli. Ne, takhle nepřemýšlej. Murray tvou zprávu vyřídí a zachrání miliony životů! Musí tu zprávu doručit! Musí!
Allans se stále vzdaloval od místa, kde probíhala bitva. Sledoval jak lodě Oacydoo pomalu vplouvají do těžební stanice a připravují na nutné opravy po boji. Bitevní loď neobdržela téměř žádné škody. Vymění na trupu několik plátů a bude jako nová.
Neměl se jak zastavit. Odhadoval, že letí rychlostí několika desítek kilometrů v hodině. Dost na to, až narazí do nějakého kamene, aby ho to zabilo. Jen aby to přišlo brzy. Skafandr měl vnitřní podporu života. Dokázal by člověka udržet při životě celé týdny. Dřív bych umřel žízní, než bych se udusil. Ale bývalý kapitál věděl, že k tomu nedojde. Jen zázrakem přežil doposud. Je otázkou času, než mu něco zkříží cestu. Odvrátil se od místa neštěstí a zavřel oči. Spi, spi a sni o tom, že se to nikdy nestalo…