Za branami Jericha #1

Anotace: Zkusím vložit můj sci-fi román na pokračování. Prosím, pokuste se predevším přes tuto prvni kapitolu přenést a zkuste celé dílo neodsoudit hned po prečtení prvních několika řádků. Jsou poněkud klišoidní, ale věřím a doufám, že příběh má co nabídnout.

Sbírka: Za branami Jericha

Kritický nedostatek zdrojů.
Přistávací sekvence dokončena……. OK
Kontrola potravinových zásob……. OK
Zahájit příkaz Probuzení……. OK
Kritický nedostatek zdrojů.
Kontrola primárních životních funkcí posádky……. OK
Kontrola sekundárních životních funkcí posádky……. OK
Kritický nedostatek zdrojů.
Zahajuji příkaz Probuzení……. OK
Vypínám.

Proč je tu taková tma, do háje!
„Počítači! Světlo!“

Kapitán nahmatal příruční baterku, rozsvítil ji a rozhlédl se okolo. Jeho komora byla hned na kraji, vedle něj byla komora bezpečnostního důstojníka a pak stovky dalších. Vypadalo to, že jsou všechny otevřené a postupně z nich vstávali i ostatní pasažéři, kteří také rozsvěceli své baterky.

 „Důstojníku, zjistěte, jestli sou všichni naživu. Stav mi přijdete nahlásit na můstek za 10 minut.“
-„Ano pane.“

Kapitán byl rád, že doby, kdy po hibernaci museli všichni trávit desítky minut s hlavou v záchodové míse, jsou pryč. Teď už se cestovalo pohodlně i na ty největší vzdálenosti. I v oblečení. Bez pocitu hladu, žízně, nutkání jít hned močit. Krásná doba.

Musel teď zjistit hodně věcí. Jestli dodrželi plán, jestli jsou tu včas, jestli jsou na správném místě a proč sakra nesvítí světlo a všechny dveře jsou otevřené.

„Doprdelepráce!“

Všechny obrazovky vypnuté, ovládací panel nereagoval. Reset systému stačil jen na to, aby se na monitoru – ano jen na jednom – rozsvítil nápis “ Kritický nedostatek zdrojů.“ a hned opět zhasnul. Na další pokus už nápis sotva probliknul. Pak už ani to ne.

„Skvělý. Fakt skvělý.“

Z jeho plánovaných zjištění tedy měl pouze jediné. Proč nesvítilo světlo, to už teď bylo vcelku jasné. Ale ani za mák mu nebylo jasné, proč by měl být kritický nedostatek zdrojů.

Sedl si do kapitánského křesla a sledoval tmavé obrazovky, jako by tam mohl najít odpověď. Samozřejmě bezvýsledně.

„Kapitáne. Hlásím příchod.“
-„Tak povídej.“
„Celá posádka v pořádku. Nezjištěn žádný mrtvý ani zraněný. Hlášení z jednotlivých stanovišť budou trvat o něco déle, protože kromě světel nefunguje ani komunikační kanál.“
-„Pojďte sem, ať na vás vidim.“

Muž ve vojenské důstojnické uniformě přišel před kapitána.

„Já vim, že nejste muj podřízenej a jakmile vypadnete ven, tak tomu velíte vy, takže se nebudeme teď předhánět v tom, kdo a jak má kde velet a jak se má kdo chovat. Máme tu problém. Sedněte si. Mimochodem já sem Frenk Noe.“

Vždycky mu přišlo zvláštní, že posádka se vlastně vůbec neznala. I když ve výsledku to nebylo nutné. Znali se maximálně někteří jednotlivci mezi sebou a víc nebylo ani třeba. Kapitán už byla jen pozice toho, kdo šel jako poslední spát a toho, kdo čekal na další cestu. I lidé byli jen náklad. O vše ostatní se staral počítač. Tedy až do teď.

-„Ray Raynolds.“

Ray si sedl vedle kapitána a čekal, co mu bude chtít povídat.

„Tak Rayi. Světlo a komunikační kanál neni náš jedinej problém. Nefunguje nic, co má co dělat s počítačem. Vůbec nic. Nemůžu nic zjistit, nevim kde sme, jestli sme dorazili včas, jestli neni jídlo zkažený, ani nic jinýho. Ani nemam kontakt s ostatníma loděma. A ke všemu je venku tma jak v pytli. Musíme počkat do rána. To, že sou všichni v pořádku je vlastně zatim jediná dobrá zpráva. Navíc jedinej, kdo vlastně ví, co tu máte dělat, ste Vy. Takže se domluvíme, že budeme spolupracovat ok?“
-„S tim problém nemam.“
„Fajn. Osobně doufam, že k žádnejm problémům nedojde. Co tu vlastně máte dělat?“
-„Já mam jenom dohlížet aby nebyly problémy. S každou výpravou jede pár vojáků na hlídání. Zbytek jsou vědátoři. Chemici, geologové, fyzici. Všechno možný i nemožný. Měli provést výzkum planety ve všech ohledech. Jak její složení, tak vhodnost pro osídlení, možnosti vytvoření atmosféry, časovou a finanční náročnost a tak dále.“
„Našel by se tam nějakej počítačovej inženýr?“
-„Určitě. Mam ho sehnat?“
„Jo, ať se na to zkusí podívat. Třeba z toho něco vytáhne.“
-„Ještě něco?“
„Ne… Jo.“

Ray nasadil tázavý pohled.

„Dík.“

Jen přikývnul a odešel. Kapitán vstal a zkoušel průzorem zahlédnout alespoň část oblohy, aby mohl zkusit zjistit pozici z hvězd. To ovšem čelní průzor neumožňoval. Proč sakra nejsou taky stropní průzory. Bylo jasné, že bude muset ven, jestli se nepodaří něco vytáhnout z počítače. Teď ale mohl jen čekat.