Silver Dust a obnova Ghardtronu - 2. kapitola

Anotace: Silver se seznamuje s člověkem Chadem Hallowem a zjišťuje, že nepřátelé jeho národa si je našli.

 Kapitola 2. - Chad Hallow

 

           Po týdnu se Silver s Henrikem ještě setkal. Jednou. Ale už si ho nevšímal. Když kolem sebe procházeli, dělali, že jeden druhého nevidí. A je to tak lepší, pomyslel si Silver. Měl na práci jiné věci, než se starat o nějakého skrčka. Dostal za práci opravování letadel, vojenských vozidel a celkově se staral, aby byly všechny závady objeveny a vyřešeny. O volném čase se procházel po tajném prostoru nebo rozmlouval s ostatními roboty. A to většinou jen s IronCrossem a Moonem. Lidem se od hádky s Henrikem snažil vyhýbat. Docela se mu to dařilo. Ale jednou za ním přišel další člověk.

          Byl mladší než Henrik. Vypadal docela nervózně. To zrovna Silver pracoval na nějakém letadle, které opravil před týdnem. Teď ho trochu vylepšoval, protože se ukázalo, že oprava nebyla zas až tak brilantní a po několikátém letu začalo letadlo zase zlobit. A to si Silver myslel, že chybě přišel na kloub.

          „Ehm!“ odkašlal si mladík. Měl na sobě černé sako. Byl to nějaký začínající agent. Silver mu věnoval jen krátký pohled.

         „Ano?“ zeptal se ho stroze. Agent se nadechl, aby se představil, ale nemohl. Z robota byl celý pryč. „Co chceš?“ Zvedl Silver hlas. Člověk stále neodpovídal. Silver po chvíli nechal práce a otočil se na něj. „Haló! Na tebe mluvím! Tak co chceš?“

            „D… dobrý den.“ Dostal ze sebe agent. „Já s… se jmenuju a… agent Chad Hallow.“ Silver povytáhl jedno obočí.

            „A?“ Chad Hallow totiž zase dlouho neodpovídal. Po několika vteřinách se znovu nadechl.

            „A mám v… vám vyřídit…“

            „Nešlo by to bez toho koktání?“ Mladý agent zmlkl. Zase ticho. Silver protočil oči. „Mluv dál! Co mi máš vyřídit?“

            „Chce vás M… Moon.“ Chad Hallow vydechl a svěsil ramena. Technik se už dál na něj dívat nehodlal.

            „Díky… jakže se to vlastně jmenuješ?“

            „Chad Hallow, p… pane!“ zasalutoval. Ale pak sebou trhl. „Sakra! Já nejsem voják!“ zanadával si nahlas. Na chvíli zapomněl na Silvera. Okamžitě si to ovšem uvědomil. „P… promiňte!“

            „Dík Chade! Můžeš jít!“ dodal Silver, když si všiml, že Chad stále stojí na místě. Agent se otočil a chvátal od robota pryč.

            Silver sbalil nářadí půjčené od lidí i zachráněné z vraku vesmírné lodě a šel je uložit do jedné pracovny, kterou mu lidé pronajali. Potom zamířil přes polovinu základny za Moonem. Po cestě nepotkal žádné lidi. Přestože ho vůbec nezajímali, musel si přiznat, že to není normální. Něco bylo v nepořádku! Vzpomněl si, že přibližně před hodinou zaregistroval, že se lidé někam chystali, ale nevěnoval tomu pozornost. Přidal do kroku. Brzy dorazil k hlavní budově, vedle které stál Steel Moon a už na něj čekal. Oba se pozdravili a Moon zavedl Silvera do největší místnosti v budově.

     Došli tam chodbou. Byla prostorná, takže Silver se skrčit nemusel, ale Moon ano. Místnost byla kruhovitá a veliká. Takže se mohl vysoký vůdce zase narovnat. Hned naproti chodbě byla obrazovka téměř přes celou zeď, na které byla planeta Tarcos. Místnost byla bez oken. Osvětlovala ji bílá světla ze stropu. Strop byl mírně prohnutý nahoru. Stěny byly téměř holé. Kromě několika hasicích přístrojů a zařízení byly úplně bílé. Sešli po několika schodech až do středu místnosti. Kromě Silvera a Moona tu už byli: IronCross, tři další roboti a nějací lidé. Velitel Drawn a jeho generálové. Silver si všiml, že je tu i Chad. Seděl na židli u stěny a něco psal na notebooku. Teď nezíral do monitoru ale na roboty a to především na Moona. Pak se podíval na Silvera. Jejich pohledy se setkaly. Chad mu roztržitě zamával, ale pak se zarazil uprostřed pohybu. Ruku ihned stáhl dolů a zmizel za monitorem.  Silver se pousmál. Začíná se mi líbit, pomyslel si.

     „Takže!“ začal Drawn. „Vítám vás v místnosti H15! Mimochodem je to největší místnost tady na Hudawské Základně 7B.“ Podle tónu jeho hlasu bylo patrné, že se rád vychloubá.  Světla pomalu zhasínala. „A teď přejdeme k věci.“ Světla zhasla úplně. Všichni upoutali svou pozornost k obrazovce s Tarcosem. I Chad už zaklapl notebook a poslouchal velitele. Drawn vyšel na stupínek, aby na něj všichni viděli. 

     „Vezmu to velmi krátce. Vidíte tu věc na oběžné dráze?“ Na oběžné dráze Tarcosu se červeně zakroužkoval objekt ve tvaru protáhlého černého trojúhelníku se dvěma mírně zvednutými rohy. „Asi dva týdny po vašem přistání jsme zaznamenali neznámý signál. Brzy jsme našli tohle…“ hledal správné slovo, ale nenašel ho. Tak začal z jiného konce. „Mysleli jsme si, že je to výzkumná družice. Později jsme se domnívali, že jde o nějakou vesmírnou loď, což se nakonec potvrdilo!“ Obraz se přiblížil a zaostřil na černý objekt.

     „To je mi povědomé!“ Pronesl Moon zamyšleným hlasem. Udělal pár kroků k obrazovce. „Jde to ještě přiblížit?“

    „Jistě!“ odpověděl Drawn jednoduše. Předmět byl ještě víc přiblížen a zaostřen. Nyní se mohli všichni na vlastní oči přesvědčit, že to je skutečně vesmírná loď. Moon ukázal na světlou šmouhu na pravém křídle. Drawn nechal místo opět přiblížit a zaostřit. Jak se obraz pomalu rýsoval, Silver už tušil (a nejen on, ale i všichni ostatní zde přítomní Ghardtronští), že to, co se nachází na oběžné dráze této planety je vesmírná loď. A to Tyranů!

     „Tyrani!“ Jeden ze tří robotů udělal krok vpřed. Okamžitě se k němu obrátila všechna pozornost. „Zaplatí za to, co nám způsobili! Na co ještě čekáme, Moone?! Pojďme je zničit!“

       „Cobalte Storme, uklidni se!“ Moon si založil ruce v bok. „Ten čas přijde, neboj! Ale teď je nejdůležitější zůstat v utajení! Rozumíš mi?!“ Černo-modro stříbrný robot ztichl. Místnost naplnila napjatá atmosféra. Dlouho nikdo nepromluvil.

      „Dobrá!“ prolomil Drawn ticho. „Takže co hodláte udělat?“

     „Tyrani se nesmějí dozvědět, že jsme tady.“ Steel Moon se otočil čelem k němu. „Byl bych vám vděčný, abyste nám i nadále poskytoval krytí, veliteli Drawne,“ zakončil.

     Světla se rozsvítila. Schůze se už začínala rozpouštět, když se najednou ozval Silver: „Veliteli Drawne!“ Drawn na něj podrážděně pohlédl.

     „Ano?“

     „Říkal jste, že ta tyranská loď vysílala nějaký signál.“ Teď byl zase uprostřed pozornosti on.

  „No, ano, říkal. Tak jsme tu loď také objevili. Máte nějaké připomínky, Duste?“

   „Já si myslím, že ten signál by mohla být nějaká zpráva… Máte to někde zachycené?“ Steel Moon se krátce usmál. Když to Silver zahlédl, pocítil pýchu.

    Drawn kývl a podíval se na jednoho ze svých mužů. Ten došel pro záznam, který byl nahraný na CD. Materiál byl vložen do počítače, který byl trochu větší, než bývají osobní počítače. A mezitím, co se záznam nahrával, přišel k Silverovi IronCross.

     „Ty jsi génius, Silvere!“ poznamenal.

     „Děkuju!“ Silver byl na svůj nápad hrdý. Jen tak ze zvědavosti se podíval na místo, kde seděl Chad. Chad tam už neseděl. Silver se podíval dokola. Uviděl ho, jak stojí nedaleko Cobalta. Cobalt se pořád tvářil naštvaně, protože nemohou Tyranům provést odplatu. Občas něco prohodil směrem k Chadovi. Mladík mu párkrát odpověděl. Tak to vypadá, že se docela spřátelili. Ale když se na ně Silver podíval pozorněji, nezdálo se, že by to byla pravda.

    Za chvíli se ozval zvláštní zvuk. Tedy, alespoň lidem připadal zvláštně až děsivě. Roboti ve zvuku čas od času analyzovali nějakou frázi z jazyka Tyranů. Ke konci zvuk zesílil a zaskřípěl. Poté utichl. Všichni se nějakou dobu vzpamatovávali z toho, co právě slyšeli.

     „Tomu jsem fakt nerozuměl!“ stěžoval si Cobalt. Moon se k němu otočil zády a dlaní si přejel po obličeji.

    „Nešel by ten zvuk nějak přefiltrovat?“ Nevšímal si Cobalta, který už zase začínal s návrhem na odplatu. Ale jelikož ho začali všichni ignorovat, tak spíš mluvil sám k sobě.

    „Zkusím to!“ Muž u počítače se dal do práce a Moon ho sledoval. Silver oba taky chvíli sledoval, ale pak se otočil a zamračil se na Cobalta. Kdyby si Cobalt jeho pohledu všiml, asi by to nenechal jen tak. Naštěstí byl zabraný do svého brblání. Chad se od něho vzdálil. Vrátil se zpět ke svému notebooku a začal tam něco psát. Silver chvíli přemýšlel a pak se rozhodl. Šel k němu.

    „Ahoj Chade,“ sedl si na schod vedle něj. Chad se zarazil s rukou nad klávesnicí. Pomalu otočil hlavu a podíval se do Silverových modře svítících očí. Silver čekal, až odpoví, ale Chad nic. Pořád se mu díval do očí a vypadal jako uhranutý. Silver se mírně zamračil. Že bych ho zhypnotizoval? Přemýšlel pobaveně. Pak oči zavřel a čekal, jak Chad zareaguje.

    „D… dobrý d… den. Přejete si n… něco?“ Silver otevřel oči. Mrknul a viděl, jak Chad civí do monitoru. Nepracoval, jen zíral na otevřenou zprávu. Asi proto, že už se nikdy nechtěl takhle cítit jako právě teď. Když se dlouho díval Silverovi do očí, mozek mu vypnul.

     „Ne, Chade. Jdu se za tebou jen podívat. Co to máš?“ Naklonil se za Chada a přes rameno se podíval na monitor. Chad se ale probral a notebook zavřel. „Neboj se! Já to nečetl. Vaše písmo neznám!“

     Silver si najednou uvědomil, že se k tomu chlapci chová škádlivě. Takhle se popichoval s bratrem… Že by se mu Chad opravdu zalíbil? Kdyby se stali přáteli, bylo by to… opravdu skvělé!

    „Poslyš, nevadí ti, že jsem tady. Že ne? Jestli jo, tak klidně odejdu!“

    „Ne! Nevadí!“ vyhrkl Chad. „Z… zůstaň tady! Teda promiň! Já ti nechci r… rozkazovat. Pardon… Vám. Já… já… já,“ zasekl se, a jelikož nemohl říct nic jiného než ‚já‘, tak raději ztichl. Silver ho chvíli pozoroval. Pak opatrně položil svou dlaň na Chadovo rameno. Chad se lekl, ucukl, ale jen o kousek takže Silverovu ruku měl stále na rameni, a s vykulenýma očima se na něj podíval. Silver zůstával v klidu. Přívětivě se na Chada usmál.

    „Jestli chceš, tykej mi.“ Mrkl na něj pravým okem, protože tušil, že toto přátelské gesto funguje i mezi lidmi a sundal svou ruku z mladíkova ramene. Čekal, až se Chad sám ozve a mezitím pozoroval dění v místnosti. Moon stál u muže, který se snažil vyladit zachycený signál. IronCross a ostatní seděli dole na posledních schodech a o něčem debatovali. Cobalt stál se založenýma rukama a sledoval každý pohyb před sebou: od Moona až po Drawna. Drawn přecházel sem tam a jeho muži v pohovu stáli pořád na tom stejném místě.

    Po dvou hodinách už byli všichni dost otrávení. Všichni kromě Chada, který psal na notebooku a čas mu utíkal rychle. Během těch dvou hodin se on a Silver celkem spřátelili. První věc, která Silvera zajímala, byla Chadova momentální činnost.

    „Tohle jsou elektronické zkoušky,“ vysvětloval Chad technikovi, „jsou to jedny z těch, co ještě musím udělat.“ Dozvěděl se, že Chad bude skládat zkoušky na agenta, ale že si vůbec jako agent nepřipadá. Pořád prý musí jenom studovat, ale i tak že by se skutečným agentem stal až po dalším studiu a nějakých zkušenostech. Proto je tady, aby se adaptoval na prostředí a dokončil zkoušky základního agentského vzdělání. Způsob, jakým se mladík tvářil, Silver poznal, že z toho radost vůbec nemá. Asi agent být nechce, přemýšlel.

    Jinak se dozvěděl, že Chad bydlí v nedalekém městě, které se jmenuje Etweros a zmínil se o svých dvou sourozencích, bratrovi a sestře. Jejich jména však neřekl. Zde na základně měl být ještě rok. Možná že i více, ale říkal, že to se teprve uvidí.

   Silver měl po dlouhé době radost, protože čím delší dobu s Chadem byl, tím víc mu chlapec důvěřoval. Později se však musel jít protáhnout, protože nebyl zvyklý dvě hodiny jen sedět a nic nedělat. Došel až k Moonovi. Chtěl se ho zeptat, jak dlouho to bude ještě trvat. Ale někdo ho už předběhl…

    „Bude to trvat ještě dlouho?“ zeptal se Cobalt nahlas. Jeho hlas zněl ostře. Bylo vidět, jak je z toho všeho otrávený. Moon se otočil k Drawnovi a pohybem ruky ho přivolal k sobě. Když k němu velitel došel, sklonil se a tiše se na něčem domluvili.

   „Prosím o pozornost!“ Drawn promluvil na celou místnost. Okamžitě se rozhostilo ticho. „Jsem opravdu rád, že jste tady. Nutil bych, abyste zůstali, ale se Steelem Moonem jsme se dohodli, že toto bude trvat ještě dlouho! Proto máte povolení k opuštění této místnosti.“

     „No konečně!“ řekl Cobalt a jako první odešel ven. Za ním odešli ostatní roboti kromě Silvera, IronCrosse a Moona. Lidé také odešli. Jen Chad, velitel Drawn a muž u speciálního zařízení, které odstraňuje šum, tu zůstali. Silver si na něco vzpomněl. Chtěl se velitele Drawna na něco zeptat. Udělal k němu pár kroků.

    „Promiňte, ale mám otázku. Proč je polovina základny pryč?“ Moon zvedl hlavu.

   „Mě by to také zajímalo!“ Asi se na to chtěl Drawna zeptat o samotě. Silver mu ovšem poskytl šanci, se o tom něco dozvědět. Drawn nedal najevo žádné emoce.

   „Válka,“ řekl stručně. „Na Pátém kontinentě. To je v jižní části západní poloviny Tarcosu. Dva národy se nenávidí a třetí toho chce zneužít… Nic, co by vás mělo zajímat.“

    „Jak je to dlouho?“ zeptal se Moon.

    „Už to bude půl roku… Rozhodně to není kvůli vám!“ dodal. „O vás víme jenom my tady na základně, prezident Hudawu a několik ministrů; vždyť víte, kdo všechno sem kvůli vám přijel.“ Moon přikývl, nezajímaly ho lidské konflikty a neviděl důvod, proč by se o to měl zajímat. Rozhodl se tento krátký rozhovor ukončit.

    „Ale ti vojáci, které jste poslal bojovat,“ Silver se opět připomněl, „o nás vědí, že? Nemohlo by se stát, že se o nás dozví víc lidí? Počítal jste s tím?“

   „Jistě! Nemějte obavy! Moji muži složili přísahu. To jste určitě zaregistroval, Duste!“ Silver si musel přiznat, že Drawn má pravdu. Před měsícem na vlastní oči viděl přísahu vojáků. Ale přesto v něm hlodala nejistota. Pokud byla většina posádky jako Henrik, ten člověk co se s ním tak pohádal, tak neměli jistotu, že zůstanou i nadále v utajení. Byl přesvědčený, že takhle to napořád nepůjde. Jednou se přeci jen někdo ozve.

    To si ve stejnou chvíli uvědomil i Moon, protože Silver viděl, jak se zachmuřil. Vůdce přešel k Drawnovi, který zaujatě zkoumal obrazovku a tyranskou vesmírnou loď na ní. Nebo to alespoň předstíral.

    „Veliteli Drawne,“ oslovil ho vůdce.

    „Ano, Moone?“

    „Mohu si vámi na chvíli promluvit? O samotě.“

   „Samozřejmě!“ A oba poodešli k menší dveřím naproti schodům, kterých si Silver všiml až nyní. Jak tak Drawna a Moona pozoroval, mohl jen hádat, o čem spolu mluví. Ale poznal, že to nic příjemného není, protože Moon mluvil tím druhem tónu, ve kterém byla skrytá hrozba. Viděl, jak se Drawn začal tvářit nejistě. Moon se zamračil. Poté Drawn něco řekl a Moon se mračit přestal. Kývl, naposledy si velitele přeměřil pohledem a obrátil se k odchodu.   

    Silver byl nesmírně zvědavý, o čem si to povídali. Pak si uvědomil, že byl pravděpodobně jediným, kdo ten rozhovor sledoval. Rozhlédl se a ulevilo se mu, že nebyl jediný. I IronCross vše viděl.

   Ještě, než Steel Moon odešel, zavolal: „Až bude ten zvuk vyčištěný, dejte mi vědět!“