Příběh ochránkyně

 

Kapitola 2

Pan Sapen už Larinu vyhlížel s úsměvem na rtech.

,,Zdravím slečno Larino!''

,,Dobrý den pane Sapene, tak jak se dneska máte?''

,,Výborně slečno. Poliána je poklad.''

,,Tak to jsem moc ráda pane Sapene.''

,,Co vaše srdce? byl tu lékař?''Zeptala se Larina.

,,Ano byl slečno, srdce si poslechl a povídal, že tluče jako za mlada! '' Mockrát vám děkuju nebýt vás, tak jsem už mrtvý.‘‘

,, To ne pane Sapene! Postaral by se o vás někdo jiný''

,,Jo slečno, ale to by nebylo ono,víte u vás člověk zrovna cejtí s jakou láskou to děláte. A je na vás tak hezkej pohled. Jsem už starej. Kdybych měl o třicet let míň, tak bych vás pozval třeba do kina.''

,Je to od vás moc milé pane Sapene a do toho kina můžeme klidně spolu jít.''

,,Vážně slečno? '' S úžasem hleděl pan Sapen na Larinu.

,,No jasně, jenom musíme zjistit, kdy dávají něco hezkého, co by se líbilo nám oběma.''

,,Tak to já se hned podívám kdy co hrají v Galaxikonu. Máte ráda romantiku slečno Larino? Nebo radši komedii?''

,,Ta komedie bude fajn pane Sapene.''

,, Vyberu nějakou a zavolám vám. Obleču si ten sváteční oblek, když půjdu s takovou krasavicí do společnosti. Už tak dlouho jsem nebyl ve společnosti krásné ženy. Naposledy s mojí Ester. Ta byla krásná. Moc mi chybí slečno.''

,,To chápu, vím, že byla vaše žena moc krásná a nejen fyzicky.''

,,To máte pravdu slečno, moje Ester byla hodná a laskavá.'

,,Já si promluvím s Poliánou a přijdu za vámi.‘‘Převedla řeč jinam, aby odvedla mužovu pozornost od smutných myšlenek.

Larina probrala s Poliánou zdravotní stav pana Sapena. Po chvíli se vrátila a prohodila.

,, Ten krevní tlak budeme hlídat! Máte nové léky, doufám, že pomohou, aby vám bylo lépe. Taky na tu cukrovku dáme pozor. Musíte být fit. ‘‘ Půjdeme přece do toho kina! To ještě netušila, že pan Sapen v noci zemře, klidně a ve spánku.

Při návštěvě paní Jilevy zjistila, že vše je v pořádku. Stará žena dokonce plela záhon mrkve. Pečovatelka Marlen s Larinou probrala vše potřebné. A obě se usadily na lavičku v zahradě. Povídaly si všechny tři o životě, zahradě. Zkrátka o všem, co paní Jilevy zajímalo.

Stará žena poděkovala za pomoc. Za pečovatelku Marlen, Která se stala pro starou paní přítelkyní. Velmi dobře si rozuměly. To se nestávalo tak často, jak by si Larina přála. Mnoho klientů si se svými pečovateli nerozumělo.  Sociální správa musela častokrát poslat nové pečovatele.

Tak přešlo dopoledne. Po obědě v bufetu v centru města. Larina zamířila za Kerlonovými. Tři nejmenší děti už spaly ve svých postýlkách v ložnici. Čtvrté dítko bylo ve školce a Deren ve škole.

Domem se šířila vůně kávy. Larina ucítila její lahodné aroma už v předsíni. Chůva Zoe připravila kávu pro všechny tři. Samozřejmě ji už očekávaly. Docházela k nim pravidelně třikrát týdně.

Ženy vyprávěly, co je nového a jak se daří dětem. Bylo vidět jak se paní Kerlonová uklidnila a rodině se žije lépe. V domě bylo čisto a útulno.

Náhle se rozlétly dveře a dovnitř se vpotácel opilý muž. Larina ho nikdy neviděla, ale domyslela si, že je to pan Kerlon.

,,Co tady děláte ženské?‘‘ Zablekotal. ,,To nemáte co na práci? A kdo vlastně jste vy dvě?‘‘ Přivrávoral se k nim a vydechl na ně svým opileckým dechem.

Zoe ustrašeně ustoupila za Larinu. Ta se ani nehnula a zpříma opilce pozorovala.

,,No ty jsi ale kočka! ‚‘‘ Natahoval muž po Larině ruce. Paní Kerlonová stihla jen zalapat po vzduchu. Protože to co následovalo se odehrálo velmi rychle.

Opilý muž chytil Larinu za paži a snažil se jí k sobě přitáhnout. Vytrhla se mu a dvěma rychlými chvaty ho dostala na podlahu. Přiklekla ho jedním kolenem a přivolala ochranku. Muž se snažil vyprostit a u toho sprostě nadával, ale to mu nebylo nic platné.

Ochranka ho spoutala a naložila do služebního dronu, pro přepravu více osob. Členové zasahujícího týmu pochválili Larinu za perfektně provedený zásah. Ona se jim svěřila, že by moc ráda pracovala u nich v ochrance. Muži jí odpověděli, že sami nic nezmohou. Ale zeptají se na vedení u hlavního velitele. Dala jim svoje číslo, aby se jí ozvali. Jakmile něco zjistí, dají hned vědět.

Larina měla aspoň naději. Mohla doufat, že to vyjde a ona získá vytouženou práci. Jakmile dron odletěl, vrátila se do domu.

Ženy na ni hleděly s překvapením ve tváři. ,,To bylo úžasné, jak jsi ho zpacifikovala. Já bych se bála.‘‘ Prohodila Zoe.

Larina přistoupila k paní Kerlonové. ,, Omlouvám se, že jste to musela vidět. Nebyl ale čas, musela jsem jednat, jeho situaci by ještě zhoršilo napadení veřejného činitele. Takhle to bude zadržení v opilosti, rozumíte?''

,,Ano chápu.‘‘ Odpověděla žena a přikývla hlavou.,, Ale dětem nic nebudeme říkat, nechci je rozrušovat. Právě když se nám začíná dařit a děti se uklidnily. Joel nikdy nebyl svatoušek, ale tohle přehnal. Stejně přišel jen kvůli penězům, které mám pro děti.''

,,Správně paní Kerlonová a náš odbor se postará aby začal pracovat a platil na děti. Pokud má problém s alkoholem nebo drogami, půjde do detoxikačního centra. Tam mu pomohou. Musíme doufat, že se vzpamatuje a vrátí se do normálního života. Děti ho potřebují a vy taky. ‚‘‘Řekla Larina

Ti malí si ho už skoro nepamatují, posteskla si smutně žena. Vážně doufám, že se změní. Deren a Sofie ho mají moc rádi. Ptají se mě na něho často. Ještě před půl rokem si s nimi tady v té kuchyni hrával. Byl unavený z práce, ale našel si čas na všechny. Sofii vyhazoval do vzduchu a ona se šťastně smála. S Derenem hrával fotbal. Jsem moc ráda, že ho takhle neviděly.‘‘

,, Máte pravdu. Zjistíme co se stalo vašemu manželovi. Proč se tak změnil. Musí za tím být něco vážného. Pokud to bude v našich silách, tak mu pomůžeme. ‘‘

,, Moc si vážím vaší pomoci Larino. Taky děkuju za Zoe. Je moc šikovná a s dětmi si skvěle rozumí. Ti tři malí ji přímo zbožňují. Bez ní bych to nezvládla. Chci aby Deren měl čas na školu a nemusel mi pomáhat s dětmi. Teď má čas na úkoly i na hraní. To vše díky Zoe. ‘‘

Dívka celá zrudla a zadívala se radši na špičky svých prstů u nohou.. Za pochvalu byla ráda.

,,Já tady žiju a pracuju opravdu ráda. Paní Alena je na mě hodná. Rozumíme si. Děti jsou zlatíčka. Člověk si je hned zamiluje. Když je jedna z nás příliš unavená postará se o ně ta druhá. Díky navýšení finanční podpory vycházíme s penězi dobře. Sice jich moc nezůstane. Ale i malé kapesné můžeme Derenovi dát. No a můj plat je dostatečný, takže jsem spokojená. Šetřím si na budoucnost. Tady mám vše co potřebuju.‘‘ Dokončila svůj proslov Zoe.

,, Jsem opravdu ráda, že vám to klape. Někdy se stane, že si lidé nesednou. To pak musíme rychle vyřešit. Aby netrpěly děti, ani staří klienti. ‘‘

Prohodila Larina. Byla klidná. Dnešní den zvládla skvěle. Napjatou situaci vyřešila rychle a efektně.

Pozdě odpoledne se vracela z práce domů. Na rtech jí pohrával spokojený úsměv. Těšila se na večeři s Tornem.

V sedm hodin už vykoupaná seděla u toaletního stolku a rozčesávala si vlasy. Jejich lesk se odrážel v zrcadle. Myslela na Torna a na to jak asi dopadne jejich první schůzka.

,, Je to jen večeře. Tak si od toho moc neslibuj.‘‘ Prohodila sama k sobě. Vzpomněla si jak byla rudá, když mluvil o posteli. Při vzpomínce znovu celá zčervenala.

Oblékla si fialovou halenku, která se hodila k očím i vlasům. Černou sukni nad kolena, takže vynikly její krásné, štíhlé, dlouhé nohy.

Vlasy si vyčesala nahoru a sepla sponou. Slabě se nalíčila. Vetřela za uši jemný parfém. Nasadila zlaté náušnice ve tvaru slzy. Třpytivě se blikotaly. Rozjasňovaly její krásnou tvář. Ještě černé lodičky a může vyrazit  na večeři.