Amelie má tichou tvář

Amelie má tichou tvář

Anotace: Druhý díl- Příběh noci

  První směna v kavárně blízko pobřeží, byla mnohem náročnější.
Amelie se vždy jevily kavárny, jako klidné místo, kde si chtějí lidé přečíst noviny nebo jen vypít kávu.
Pobřežní místo ovšem lákalo mladé lidi, kteří se tu od rána shlukovali a mluvili jeden přes druhého. Amelie se ani na chvíli nezastavila, proto ji první den v práci moc nepotěšil.
Představovala si svou práci jinak, ale zatnula zuby a neprotestovala. Z rádia na baru, hrála nepřetržitě hitparáda aktuálních hitů, což bylo lákadlem pro teenagery.
Amelie už znala píseň Cryin´ od Aerosmith a fanatizující písně Nirvany nazpaměť.

Mezi zákazníky poznala pár studentů vysoké školy, kteří si zde udělali menší zastávku na posilnění, aby mohli pokračovat na některý z místních mejdanů.
Amelie nejprve napadlo, že jiní studenti zřejmě nemusí pracovat jako ona, aby si vydělali na živobytí a náklady na studium. Většina z nich měla bohaté rodiče, kteří s klidem zaplatili jakýkoliv jejich výmysl.
V duchu se napomenula a běžela obsloužit místní pár, který se už nejméně dvacet minut domáhal zaplacení.

  Pozdě večer se cítila jako zbitý pes. Sundala ze sebe dresscode, namačkala jej do bedny, kterou její šéf označil za skříňku pro zaměstnance, a oblékla si své každodenní oblečení.
Venku bylo příjemné teplo, proto ji tílko naprosto vyhovovalo.
,, Půjdeš se někam bavit?“ Zeptal se robustní šéf, když přepočítával denní tržbu.
Unaveně ho sjela pohledem.
Copak nejsou pytle pod očima dostačující odpovědí?
,, Ne, dnes ne.“ Odpověděla suše a snažila se, co nejrychleji zmizet.
,, To je škoda, vypadá to, že místní kluby dnes prasknou ve švech.“ Šéf jí nevěnoval jediný pohled a tak mohla Amelie obrátit oči v sloup.
Pár dolarů, kterými byla odměněna za svou práci, si pečlivě schovala do kapsy u džínů.
Pokud by nestudovala, pak by se mohla jít někam bavit, pár babek by jistě nevadilo obětovat na drink a vstup do klubu, kde by protančila zbytek noci.
Vysoké školné ji ovšem o to víc přidalo na únavě a tak raději odešla s tichým pozdravem z kavárny.

Moře si šumivě prozpěvovalo svou noční píseň, když Amelie bořila nohy do písku, který ještě příjemně hřál. Opodál se ozývala disco hudba a hlasitý smích.
Skutečně to tu žilo. Za jiných okolností by to jistě uvítala, teď si ale přála zalézt pod peřinu a spát.
,, Jaký byl první den v práci?“ Zarazila se jako opařená. Známý hlas, který ji rázem probral ze vší únavy.
Mírně pootočila hlavou, aby se ujistila, že si jí jen někdo nespletl. Kousek od ní postávala rozevlátá Pria s úsměvem na rtech.
,, Ty mě snad sleduješ?“ Obořila se na ni Amelie. Pria byla jako noční můra, které se jen tak nezbaví.
,, Prosím tě, sama víš, jak je svět malý! A život tady na pobřeží? Ještě menší!“
Pria byla mírně opilá, malinko sebou zapotácela a přiloudala se blíž k Amelie.
,, Jsem unavená, chci jít spát.“ Amelie se jí snažila chladně odbýt, ale Pria se jen ďábelsky rozesmála.
,, Pamatuji doby, kdy tohle byla naše hodinka.“ Amelie o ničem takovém nechtěla slyšet ani slovo.
Otočila k Prie zády a rychlým krokem mířila, co nejdál.
,, No tak, počkej! Nechoď nikam, nemáš hlad?“ Poslední otázka donutila Amelie zpomalit.
V žaludku jí od rána kručelo, ale teď si nemohla nic moc dovolit, měla v plánu urputný hlad zaspat.
,, Pojď se jen najíst, zvu tě.“ Pria nasadila přátelský úsměv, protože cítila, že má Amelie v hrsti.
,, Jen na chvíli.“ Sykla Amelie a zamířila směrem k Prie.

  Pobřežní bistro nabízelo především mořské speciality, ale Amelie se rozhodla pro velký hamburger se šťavnatým masem. Její chuťové pohárky zažívaly opravdovou nirvanu.
Pria ochutnávala svůj tuňákový toast a sledovala hladovou přítelkyni.
,, To si neměla za celý den čas se najíst?“ Vyvalila oči, když uviděla Amelie a její umaštěnou pusu.
,, Ani minutku.“ Zamumlala a dál jedla své jídlo. Pria ji celou dobu zaskočeně pozorovala.
Potom objednala dvakrát pivo a zadívala se na Amelie poněkud podezřele.

,, Ten pohled už znám.“ Řekla chladně Amelie a zalovila v kapse. Vytáhla výplatu, kterou dostala a hodila ji na stůl.
,, Nejsem ti nic dlužná!“ Zatnula zuby, když mezi nimi ležely bankovky a v její kapse bylo opět prázdno.
,, Co blbneš, pozvala jsem tě. Nic za to nechci.“ Pria odsunula peníze zpět k Amelie. Chvíli váhala, ale nakonec je dala do kapsy.

,, Tak díky.“ Řekla tiše a čekala, co bude Pria požadovat.
,, Jsme přece kamarádky, jako rodina.“ Pria pohladila Amelii po dlani a na rtech ji tančil potutelný úsměv.
,, Vyklop to! Už tě znám příliš dobře a dlouho.“
Amelie se odtáhla tak, aby se jejich dlaně nedotýkaly.
Uhrančivé oči Prii sklouzly kamsi k zemi a poté se opět vrátily k těm smaragdovým.
,, Kousek odtud mají studenti party, jsem domluvená se dvěma pěknými kluky na večerní procházku kolem pláže.“ Pronesla Pria a napila se zlatavého nápoje.

,, To snad ne. Ty se nikdy nezměníš! Já už to dělat nebudu, pamatuješ!“ Amelie zvýšila hlas, až tím přilákala pár zvídavých očí ostatních zákazníků bistra.
,, Nikdo tě přeci do ničeho nenutí, Am. Ano, nezměním se. Ani nevím, proč bych měla,“ zaculila se Pria.
,, Pojď se s námi jen projít. Ti kluci vědí, že na ně budu sama, takže se od tebe nic nečeká.“
Amelie zkřížila ruce na prsou a přísně si změřila Priu sedící naproti.
,, Takže sandwich.“ Vyhodnotila správně Amelie a Pria živě přitakala.
,, Ani netušíš, kolik lidí to chce zkusit. Teď to frčí!“ Zasmála se Pria na celý lokál, zatímco Amelie kroutila hlavou.

,, Většina z nich má přítelkyně, které jsou ochotny zkoušet nové věci.“ Konstatovala Amelie, přičemž Priu znovu rozesmála.
,, Zlatíčko, každá holka si myslí, že šuká nejlíp. Co si budeme povídat,“ zhluboka se nadechla.
,, Jen je otázka, zda to skutečně dělat chce anebo si jen snaží udržet svého přítele.“ Mrknula na Amelie.
V tomhle směru by Pria mohla být odbornice. O věrnosti a sexuální touze věděla své.
,, Tak co, půjdeme?“ Zvědavě pozvedla obočí, než se Amelie znechuceně odhodlala vstát a vykročit s ní do tmy divoké noci. . .

 

Autor Nikki Sherwood, 20.10.2020
Přečteno 49x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter