PSÍ DNY 3

Anotace: pokračování

Kapitola 2)

"Steiner."
"Zítra ve 20 hodin buďte na smluveném místě. Přijede pro vás černý vůz. Řidič otevře dveře a vy nastoupíte. Na nic se neptejte, instrukce budou na sedadle. Rozumíte?" pravil neznámý hlas v telefonu.
"Rozumím..."

Tak opět černý mercedes, prolétlo mu hlavou když auto zabrzdilo těsně u něj. Dveře se pootevřely a on nastoupil, aniž by řidiče vůbec zahlédl. Jakmile za sebou zavřel, vůz se dal do pohybu. Podal si obálku, ležící vedle něj a vyndal z ní list papíru:

Vážený,
nyní jste na cestě, která potrvá asi hodinu. Můžete si ji zkrátit vestavěnou televizí nebo četbou přiložených novin. Na občerstvení je zde nealko v příruční ledničce. Vaše kupé je zvukotěsné a izolováno vůči elekronickým signálům - vypněte proto svůj mobil i navigaci, nechcete-li zbytečně vybíjet baterie. Okna jsou neprůhledná a dveře uzamčeny, nepokoušejte se je otevřít ani když auto zastaví.
Otevřou se až v cíli, kde se dozvíte další.
Příjemnou cestu.

Vytáhl mobil a přesvědčil se, že neznámý má pravdu. A z oken nebylo skutečně nic vidět... Zjistil, že vnitřní osvětlení se dá ztlumit, a tak se schoulil na pohodlném sedadle a cestu prospal.

Mercedes zastavil a dveře slyšitelně cvakly otevřeným zámkem. Pomalu, nesměle vystoupil a protahoval se. V přítmí chodby spatřil zády otočenou postavu, která mu pohybem ruky naznačovala, aby ji následoval.
Došli do jakési předsíně, kde si host odložil a pak ho neznámý muž odvedl do místnosti, kde již čekalo několik dalších, podobně se rozhlížejících mužů. Po Petrově příchodu vstoupil jiný muž v černém, Rus, ale dle dobré výslovnosti jen s lehkým přízvukem soudě, že žije v této zemi již delší čas.
"Vitajtě! Nyni vyndejte všechno z kapes, hlavně nože, pistole, mobily, alkohol, prašky. To nebudete už potřebovat, jen vitěz dostane na odchod všecko zpět."
Po provedeném udělal ještě ten svalnatý, vysoký Rus každému zevrubnou prohlídku přes šaty a spokojeně se zazubil, když seznal že nikdo se nepokusil nic zatajit.
"To je nutne, děláme to vždycky. Snad se nezlobitě. A mě řikejte Boris. Vemte mista u stolu a ja vysvětlim vam program."
Chvíli však museli počkat, neboť měl dorazit ještě jeden účastník...vlastně...účastnice!
Ano, opravdu to byla žena.
Ne, že by přišla - jak už to tohle pohlaví mívá ve zvyku - pozdě, ale zdržela ji osobní prohlídka, kterou u ní provedli odděleně. Posadila se mezi ostatní a mohlo se začít.
Celkem jich bylo šest, i s Petrem.

"Teď je asi půl desáté. Přineseme vám večeři. Nebojte, víme že ruské speciality v Evropě moc nechcete, tak máme i vašeho kuchaře. Chceme abyste byli úplně v pohodě. Proto nebude žádný alkohol. Kouřit tu můžete. Ve 22:30 se začíná. Diváci zaujmou místa a vy se, jeden po druhém, krátce představíte a řeknete něco o sobě, co jste dosud v životě dělali a tak. Pak taky, co hodláte s výhrou udělat, pokud ji získáte. Pozor - žádné podrobnosti! Žádná příjmení a žádné adresy. Mluvte obecně, nechceme aby vítěz pak hledal příbuzné ostatních a snažil se jim vypomoci finančně. Ten, kdo odsud odejde, musí zapomenout na vše co zde viděl... Tady mám jmenovky, budete se oslovovat jen křestními jmény. Vyberte si jméno které chcete, nemusí být pravé. Ale nesmí mít dva stejnou jmenovku, to kvůli sázkám, aby se to nepletlo.
Když skončí představování, začnou naši hosté uzavírat první sázky. Vy zatím budete chodit po jednom do vedlejší komory, kde je kamera a tam, o samotě můžete na ni udělat jakousi zpověď a poprosit o odpuštění ty, kterým jste ublížili. Budete mít na to nejvýš 5 minut, tak si dobře rozmyslete co řeknete.
Pak se rozlosuje pořadí, ve kterém si budete podávat revolver; podle toho se taky rozesadíte.
Přesně o půlnoci se už jede naostro!
V komoře bude jeden náboj a každý si musí zamířit na hlavu a stisknout. Jinak způsob si zvolte sami: jestli do spánku, do čela, pod bradu nebo do úst...to je libovolné. Kolo končí smrtí prvního. Když jej odnesou, támhle za vámi je projekční TV a v té se přehraje už zmíněná zpověď dotyčného... Bude to váš nekrolog. Je to pevná součást show.
Kol bude celkem pět a mezi každými dvěma bude čtvrt hodiny přestávka. V ní můžete jen jít na WC, jinak neopustíte místnost.
A ještě jsem zapomněl, i když hosté mají rádi napětí, nesmí trvat moc dlouho! Střelec dostane jen jednu minutu, pokud nevystřelí, rozežne se červené světlo a já nebo jiný strážce jej střelíme do hlavy sami.
Dotazy?"
"Proč nesmíme alkohol?"
"Ale golubčik, to by bylo moc snadné! Opít se a pak mít odvahu na cokoli... Hosté chtějí vidět strach a napětí ve vašich tvářích, musíte mít vědomí ničím nezastřené. Jinak by to nebylo ono!"
"A jak víte, že vítěz nepůjde na policii...? Necháte ho opravdu jít?"
Rus se nechápavě otočil k tázajícímu.
"A pačemu by to dělal? Bude mít přece velký balík peněz, mrtvým už beztak nepomůže a policie? Ta by mu peníze okamžitě zabavila, jakožto předmět doličný! Tak pačemu?"
Všechno se zdálo jasné.

Podávaná večeře nebyla vůbec špatná, ale čtyři ze šesti se jí sotva dotkli. Petrovi docela vyhládlo a tak se s mírou najedl, jen mladík s jmenovkou Radek se beznadějně přecpal. Jakoby to mělo být opravdu naposled v životě.
Němý číšník odnesl nádobí a Boris stiskl nato jakýsi vypínač, kterým se spustilo odsouvání celé jedné z delších stěn místnosti. K překvapení sedících se jim otevřel jakýsi sál s hledištěm, které vzápětí ztemnělo. Stačili jen zahlédnout, že hlediště má několik stupňů jako v kinech a na nich jsou rozestavěny stolky. U některých již seděli diváci, další přicházeli kvapně po zaznění gongu a zaujímali připravená místa.
Představování začalo.
Petr poslouchal monology svých souputníků a uvažoval, co z nich je skutečnost a kam si jednotlivé osoby má zařadit. Dospěl k následujícímu:

1) Michal (34 let)
hejsek, lamač ženských srdcí a hráč pokru.
Má spoustu dluhů a chce je zamáznout, aby mohl pokračovat v tom svém hýřivém životě
2) Pavel (52 let)
bral dříve práci na ropných vrtech - chtěl si hodně vydělat - ale onemocněl z toho rakovinou.
Chce peníze na náročnou a drahou léčbu.
3) Radek (20 let)
líný budižkničemu.
Chce peníze, aby nemusel po celý život pracovat!
4) Simona (41 let)
živila se 20 roků prostitucí, ale měla rozpory s pasáky a tak ji vyhodili; nádavkem ji na těle poznamenali, aby nemohla pokračovat v řemesle.
Chce si otevřít veřejný dům, ten úplně nejluxusnější, aby jím přetáhla k sobě zákazníky a tak pasáky existenčně zničila
5) Ondra (38 let)
dělník, zabil v hádce kamaráda, byl už trestaný a nyní na útěku.
Chce uplatit policii a soudce, aby ho nechali jít a jeho případ odložili

Když došlo na Petra, upřímně popsal svůj dosavadní život a zakončil jej takto:
"Já měl až doposud vždycky smůlu, ani nepočítám že bych dnes vyhrál. Vždyť mám jen nějakých 16% naděje! A tak vlastně ani nevím, na co bych těch pět mega použil."
Zdálo se, že se s tím diváci spokojili a polohlasné vyvolávání v ruštině svědčilo o tom, že začaly sázky.
'Soutěžící' se jeden po druhém odebírali do komory 'zpovědnice' a ti co čekali, opatrně zapřádali mezi sebou rozhovory:
"Neměl jsem sem chodit," skoro plačtivě pronesl Pavel s prošedivělou hlavou. "Třeba by mě vyléčili i tak... Jenže teď je pozdě."
"To já vás určitě všechny přežiju! Zdálo se mi to totiž v noci na dnešek," vyjekla Simona. Na to se ozval Michal:
"A ty jsi opravdu spala? Já nezamhouřil oka!"
Petr mlčel a rezignovaně čekal, až na něj přijde řada...

Losovalo se opět typickým způsobem.
Boris přinesl malý kožený kufřík, ve kterém se po otevření objevil nablýskaný luxusní revolver. Všech šest si sesedlo do kruhu kolem malého stolku, pak jeden po druhém roztáčeli položenou zbraň - zatím nenabitou! - a v pořadí, v jakém na některého ukázala otáčející se hlaveň, v takovém bylo zapsáno jejich pořadí. Vylosovaný si vždy odsedl a pokračovalo se dále. Nakonec los určil, že bude začínat Michal.
Druhý bude Radek.
Třetím v pořadí se stal Petr.
Pak Simona.
Pátým bude Ondra.
A nakonec Pavel.
'Škoda, že nejsem prvním v řadě... Má to nejrychleji za sebou,' napadlo Petra. 'Ale ani ten poslední to nemá tak docela špatné...nemusí na něj vůbec dojít! Když vyjde rána do hlavy některého z jeho předchůdců, nemusí už v tom kole přikládat zbraň ke spánku a nutit se mačkat spoušť...!'
Ale na dlouhé přemítání mu nezbyl čas.
Účastníci soutěže byli rozsazeni podle vylosovaného pořadí. Podlouhlý stůl byl natočen tak, že všech šest jich sedělo čelem k publiku. Scéna byla nasvícena nepřímými světly, takže byly dobře vidět jejich obličeje, aniž by je reflektory oslepovaly.
Michalovi byla předána již nabitá zbraň, u které Boris před očima všech protočil bubínek. Pak už dle pravidel nebylo dovoleno s ním hýbat. Mladý muž s úsměvem přiložil revolver hlavní k spánku a téměř teatrálně zmáčkl spoušť. Mírné cvaknutí svědčilo o tom, že kolo pokračuje. Podobně přistoupil ke své části úkolu i Radek. A se stejným výsledkem. Petr měl ve tváři výraz spíše letargický a po nevinném cvaknutí předal revolver Simoně. Zdálo se mu, že v jejím výrazu postřehl stín nejistoty, avšak i ona stlačila spoušť bez váhání... Pak přišla řada na dalšího.
Hlasitá rána přerušila Petrovo zamyšlení... Všiml si, jak sebou někteří trhli!
Tělo mrtvého dělníka Ondry zůstalo napůl zhrouceno v židli, zbraň mu vypadla z natažené ruky a ze spánku mu vytékal tenký pramínek temně rudé krve.
Simona hlasitě vyjekla a zakryla si oči dlaněmi.
Ostatní ztichli.
Dva poskoci se hbitě přiblížili k jevišti a bez náznaků lítosti mrtvého účastníka odnesli. Boris překontroloval, že na podlaze ani na stole nezůstaly stopy krve a opět se vzdálil. Soutěžící jakoby oněmněli. Nikdo ze sebe nedostal kloudné slovo; jen z publika se ozývalo hlasité šumění a hlasy, doprovázející výplatu sázek které tipovaly, kdo zemře jako první...

Soutěžící se sesedli blíže k sobě, když Boris židli zastřeleného prozíravě odnesl. Věděl, že na ni už by si nikdo další nechtěl sednout.
Druhé kolo začalo.
A zatímco v tom prvním si mířili všichni na spánek, v tomto už se cíl trochu změnil. Začal s tím už Michal, který přiložil hlaveň zespodu pod bradu a jakoby malou chvíli přemýšlel; z toho jej však dostalo rázné cvaknutí, které se doslova rozlehlo sálem, docela ztichlým. Radek váhavě uchopil zbraň a jakoby najednou nevěděl co s ní. Pak si ji ale namířil zezadu do týla a zmáčkl... Vyšší moc zvaná Náhoda mu darovala další kus života navíc. I Petr pojednou znejistěl. Viděl před čtvrthodinkou na vlastní oči, jak vypadá smrt, jen malý kousek od něho zemřel člověk...
Ne, nebojí se!
Pochlapil se a hlavní zbraně, sevřené do obou rukou si namířil přímo mezi oči. Spolu se zmáčknutím jen nepatrně přimhouřil zrak, čehož si publikum nemohlo všimnout. Odměnilo jej proto krátkým potleskem - hned poté, co uslyšelo další cvaknutí.
Simona přijala zbraň roztřesenýma rukama. Nemohla ji náhle uzvednout. Leč přece, těžce a nejistě si přiblížila ke spánku... Prááásk!
S vytřeštěnýma očima dopadla kupředu na stůl. Prostitutka byla mrtva. Už si onen veřejný dům neotevře!
Zbývali čtyři účastníci.

"Tak mám takové nejasné tušení," vypravil ze sebe Michal. "Jakobych měl být na řadě tentokrát já." Těžce si povzdechl. Petr se jej pokusil utěšit:
"Všichni přece umřeme."
"No jo, tobě se to mluví - - - když ti na ničem už nezáleží," ozval se Pavel. "Tak třeba jí musím čekat, jestli na mě dojde řada nebo ne..."
"Tím to máš snažší! Ještě sis nemusel mířit na hlavu. Ani jednou!"

Třetí kolo bylo krátké. Odevzdaný Michal stisknul spoušť a rázem už o ničem nevěděl. Tušení ho nezklamalo. Jen kapky jeho krve potřísnily vedle sedícího Radka. I teď strávili zbylí účastníci svoji čtvrthodinu zamlkle.

Seděli za stolem už jen ve třech: První Radek, druhý Petr a trojici uzavírající Pavel. Radek uchopil pevnou rukou revolver, již trochu ztěžklý čtyřmi ostrými náboji a nahlas řekl:
"Ne, nesmí vyjít výstřel...v minulém kole se zastřelil ten první, nyní jsem já první a tak se to nesmí opakovat - - - nesmí !!!"
Zazněl však výstřel jako důkaz, že náhoda je blbec a nedá si od nikoho poroučet. 'Už neudělá žádné další dluhy...a vlastně by mi jej nemělo být ani líto,' uzavřel v duchu Petr nad ním svůj nekrolog. 'Taková zbytečná existence!'
Nyní zbývali už jen dva pro závěrečný duel.

'To je jak z Bible, Petr a Pavel,' pomyslil si Steiner. Vstal a horečně popocházel po malé místnosti. Druhý 'finalista' seděl bez sebemenšího pohnutí na své židli a zíral kamsi daleko. Snad přitom po celých těch 15 minut ani nemrk, jen seděl s tím svým prázdným pohledem, bledý až sinalý. Na čele se mu perlil pot, ačkoli tu rozhodně teplo nebylo...
Petr stále přecházel z jednoho konce na druhý, nervozitou nevydržel ani stát na jednom místě. 'Kdyby se to tak dalo vrátit všechno zpět... Nechám jim tu oněch pšt milionů jako výkupné za svůj holý život...najednou je mui tak drahý...když si jen pomyslím, že jsem ho chtěl sám nedávno ukončit... Jaký jsem to hlupák! Oni mi přece nedovolí teď odejít...a já se zastřelím...pro jejich potěšení. Ale dobře mi tak, neměl jsem se do toho vrhat. Bože, dej mi jen třeba 10 let...ne, pět let, to bude stačit. Ale i rok bych bral, ano, dohodnem se, Bože dej mi ten rok, já ti slibuju že ho využiju co nejlíp, k dobru všech, celého okolí, budu pro ně pracovat a pomáhat jim...'
Znovu usedli, tentokrát už naposled. Vstát bude dovoleno jen jednomu z nich.
Začínal Petr.
'Říkal jsem před chvíli Bože?' letělo mu hlavou. 'A věřím v něj vůbec? Nebo je to osud či karma, co rozhodne který z nás to bude? Či spíše ta jediná mezera mezi ostrými náboji, kterých je blízko spouště už pět, pět proti jedinému slepému a jak si můžu já blázen říkat že zrovna ten jediný si mě vyhlédne a daruje mi život...? Byl jsem přece jen hlupák a teď na to doplatím! Sbohem světe. Tak moc bych chtěl ještě žít ale musím umřít... Prohrál jsem nakonec tu šanci, už nikdy další nedostanu..."
Za zády uslyšel kroky a uvědomil si, že mu vypršívá časový limit. V náhlém odhodlaném gestu zvedl zbraň a zároveň s tím, jak ji přitiskl ke spánku, rázně to zmáčknul.
Ostré cvaknutí a v reakci na ně, Pavel sebou nepatrně trhnul. Doposud stále seděl za stolem, lokty opřený a hledící před sebe. Nyní se ale pomalu pootočil a nevěřícně se zahleděl na soupeře. Jakoby rázem pochopil, kdo je už nyní vítěz a kdy poražený. Mechanicky přijal od Petra revolver a pár vteřin se nehýbal a mlčel. Do tváře se mu pojednou začala vracet barva. Potom se náhle vymrštil, namířil zbraň na něj a křičel:
"A nevyhráls'! Zabiju tě taky!"
Petr nestačil zareagovat, když jen němě sledoval, jak kulka z Borisovy pistole smýkla Pavlem zpátky dolů na stůl a vyrazila mu nablýskanou zbraň z ruky. Zároveň si uvědomil zvuk výstřelu. Na dřevěné desce zůstávala krvavá stopa od toho, jak se bezvládné tělo sesouvalo ke kraji a nakonec spadlo na podlahu. Měl v hlavě jako vymeteno, nepřemýšlel o tom, zdali se dostane ven živý.
"Jsi bohatýr, vyhrál jsi. Pojď se mnou," ucítil na plecích těžkou Borisovu tlapu.
Před očima se mu jako ve snu míhala chůze chodbou, pak mu vrátili všechny osobní věci a do ruky vrazili masívní kufřík. Ani ho nenapadlo otevřít a zkontrolovat obsah. Boris ho doslova nacpal i s kufříkem do stejného černého auta a houkl za ním pozdrav, který nechal nezodpovězený.
Celou jízdu mlčel a myslel kdoví na co.
Po hodině řidič zastavil, otevřel mu dveře a čekal až pasažér vystoupí. Jen zabouchl, auto rychle zmizelo v ranní mlze a Petr se rozhlížel kde vlastně je. Spatřil nedalekou konečnou autobusu a vydal se tím směrem.
Byl tu v kalném podzimním ránu sám.
Usedl v čekárně a konečně ho napadlo podívat se do kufříku.
Pomalu jej odemkl a začal nadzvedávat víko.
Jakoby byl překvapen úhledně srovnanými svazky stodolarovek. Mechanicky po nich přejel prsty a jeden vzal i do ruky, aby jej promnul - tak se to dělává, když si mafiáni prověřují zdali není pod vrchní bankovkou jen nastříhaný papír. Bankovky však byly v celém svazku. Ani je snad nemusí všechny počítat...
Rychle kufřík zavřel a pak jej znova pomalu otevíral.
Peníze byly stále na svém místě... Nešálil ho tedy zrak.
Teprve nyní se mu vrátilo plné vědomí a začal usilovně přemýšlet. Co bude dál? Jak té částky využije? Nemohl stále přijít na nic konkrétního, ale než přijel první ranní autobus, dospěl k takovémuto závěru:
Až doposud byl jen vláčen osudem a sám tomu jen trpně přihlížel; teprve dnes od něj dostal lístek na volnou jízdu životem. Nyní bude sám rohdovat o tom, co udělá, vezme tuhle šanci naplno do rukou a bude svůj osud řídit sám, nezávisle na komkoli a čemkoli, co by se mu připletlo do cesty. I když zprvu cítil výčitky za to, že právě on - on, který si původně i přál zemřít! - jako jediný ze šesti zvítězil nad smrtí, nevidí v tom už nyní žádný rozpor... Vždyť všichni ostatní, kteří vedle něj zemřeli, měli jen mrzké a sobecké cíle! Mysleli pouze na sebe a snad tohle právě byl ten důvod, proč byl on vyvolen přežít. Nyní bude sloužit ku prospěchu svému okolí a solidního kapitálu, který mu byl vložen do rukou, využije pro veřejné blaho.
Takový život bude mít konečně smysl!

A CO VY NA TO? JAK TO BUDE DÁL? CO BYSTE DĚLALI VY, MÍT V RUCE NĚJAKÝCH 100 MILIONŮ KČ? JEN NEŘÍKEJTE: KOUPIL BYCH VILU, JACHTU, LETADLO... PŘEMÝŠLEJTE O TIM, JAK BYSTE SKUTEČNĚ ZLEPŠILI SVĚT A NĚCO POZITIVNÍHO ZANECHALI BUDOUCÍM GENERACÍM...
NA VAŠE NÁMĚTY JSEM ZVĚDAV - A TENTOKRÁT NEVĚŘÍM, ŽE BY NIKOHO NENAPADLO POKRAČOVÁNÍ!