Zápisky jevištního technika

Anotace: Tanec myšlení jednoho hradištskeho kulisaka. Mistr, divadelni univerzum, Uherské Hradiště, Slovácké Divadlo.

 

Den první. 4. Ledna. 2016

--- ---- ----- ------ ------- ------- -----

Probudil jsem se do nepravidelného tlukouciho beatu srdce. V uších mi zněla vědecko fantasticka epopej neurofunku Victory od Billaina. Povrch prostěradla a polštářů,  peřiny i polstrování v me rozespale  hlavě byl měkký. Protahuji ten slastny okamžik, kdy se cele me tělo,  ještě teploucke a strnule, prevaluje mezi dvěma oddalovanymi budíky. 

Vstal jsem okolo seste a dvacátého, cítím nejistotu ohledně směrování sve budoucnosti. Trvám se zpožděním,  jako nervózní myšlenka, lehký, vánek neopustenych zřícenin. Dorazim do koupelny, tu cestu si neuzivam, ac tech par kroků dokáže byt zázračných. Již tady se mi do textu vkrádá myšlenka, jak se z lidských životů vypraci radost prystici rozkose, kdy si ceníme každé maličkosti.

Čistím si zuby před zrcadlem, nevypadám jako někdo, kdo je schopen svěřit se skrze hlubinou poezii. Úsudky jdou stranou, čeká mne první pracovní den v novém roce. Nacházím všechny potřebné věci, klíče od auta, od domu, peněženku,  batoh se svačinou, mandarinky s haslerkami, čepici s rukavicemi. Vydávám se ze svého milovaného pokoje, že sve skromne tvůrčí dílny. Vynechávám meditaci, dechové cvičení i ranní báseň o lásce, bohu a citu.

V kuchyni vidim rychlovarnou konvici a zelenou termosku, v bile konvici vedle dřezu je heřmánkový čaj. Nalévám si heřmánkový čaj, hádám jestli je ta termoska pro mne nebo pro sestricku Aničku. Zbytek rodiny ještě spí, maminka nahoře. Ne vlastní otec, otcim Tomáš je již v práci na státním zastupitelství.

Otevírám naší bílou vysokou lednici. Nacházím v ni lahodný jahodový jogurt. Dam si k němu tři piškoty, pociťují jemný, vláčný stres, ten se prelevane rozpouští, pouští mne do nejistoty, zkrze zmatenost a nedokonale potvrzování ranní pozitivity. Oblekam se do své oblíbené cerne mikiny Methlab, modre zimní bundy. 

 

Procházím pod lampami v naší ulici, na Vyhlídce,  nebe má šedivou barvu, ne sněži.  Nemyslím na svuj román,  spis na melodií v hlavě,  křehkou a delikátní,  elektronickou stopu, novou produkci. Auto, ceny Fiat,  nastartuje, pouštím si do pecek závěr set od Ivy Lab, který jsem rozposlouchal v noci, fascinovaly mne mužské vokály plné něhy a vzrušujících prožitků lidské zkušenosti. 

Sjíždím dolů z Mařatic do města, blíží se sedma hodina, zaparkuji u komínu, nedaleko řeky Moravy. Vystoupim a jdu po nábřeží, vlastně jdu podel budov kancelářských služeb,  herny, az k ceste, ctyrproudove cestě,  tu prebiham, objevuji se za budovou Slováckého divadla. U služebního vchodu, ptám se paní na recepci, jejíž jméno mi vypadlo. Ptám se ji 'kluci už jsou tady?' Ano, odpovídající z vrátnice. Franta a Petr Maza jsou již tam.

 

Na vratnici mi vratna zabzuci, pouští mne dovnitř, vycházím čtyři malé schůdky, okolo prevlekarny, je pred sedmou hodinou. Vstupuji na jeviště, Velké jeviště Slováckého divadla, nerozsvicene, všude je tma. Vchazim na něj s bazni, není tu živá duše,  neztrácím naději, že se stanu hercem, najde si mne příležitost, půjdu ji napřed, budu ji žit,  nebudu ztracen. Na pul hlasu recituji improvizovanou poezii, proudy obrazu se mi vali z hlavy. Odmlcim se do ticha. 

Projdu ke skříňkam, vzadu vpravo jeviště,  kolem sáhů,  do zákulisí. Ve skříňce nechávám sve věci, bundu, batoh, prezouvam se, už dlouho vnímám svuj život jako beh než jako deni. Vstoupím do kulisarny, tam již sedi Maza a Roman, Franta. Spolupracovníci, kterým budu věnovat tyto zápisky a taky všem pracujícím.

 

Ceka nás všechny technicka zkouška Zlatého Draka, nove chystane hry kterou herci zkouší a pan režisér Zetl. Vyrážíme hned z kraje rána po sedmé na Školičky, kde jsou kulisy a dílny,  garáž pro Mana a pracoviště pana Janika. Jdeme pesky, ptam se Pipina, jestli ma nejakou svoji produkci venku na internetu, rikal, ze jo, ze neco je na youtube. Pan Janik je vedoucí výroby,  Maza pak vedoucí techniku, nakládáme desky, stoly, ledničku a dřez, vse ve zlate barvě. Vracíme se do divadla.

 

Vse výkladame přes nakladovou rampu. Přichází pan Hanák,  s linem, dva koberce pokládáme na zem, rozprostrime je, namerime lino, přiděláme platy k sobě, na koberec z cerne látky,  ze sukna. Franta oblépi dokola linoleum. Postavíme praktaky,  podstavec pro kuchyň, tam podle plánu designérky postavíme kuchyň. Zlata kuchyň na červeném schodu,  dablova kuchyně,  opsana do skutečnosti.  

Prozpevuji si volne melodie, je čas udělat v překladišti prostor pro kulisy z nové hry, vyskladavame kulisy ze hry sám na dva šéfy do Mana. Ty potom zajedeme vyložit naproti divadlu do garážové haly Mazdy. Předtím se divám na novou půvabnou osvětlovacku Martinu, kteřa na povely obsluhuje světelný pult. Má tam male čísla a spousty knoflíků a pádu,  pro kontrolu, intenzitu, plácatosti světla.  Fascinuje mne to, jako zvuk, jeho šíření a tvorba.

Jakmile vyložíme kulisy ze Šéfa na Stoličky,  následném s Pipinem a Mažou do Mana a jedeme udělat prestavbu, pro další novou hru, Bez Roucha, scénáře jsem zatím nečetl, záhy to napravím.  V Mikovicich na přestavbě Máme pár komplikací,  detailu, veskrze řese ni,  v prostoru, obrácení dílčích poloh kulis a dveří. Rozestavěného tech par kusů nového nábytku,  co jsme přivezli.  Zvládli jsme to. Pipina pak vystupuje u divadla. My s Mažou pokračujeme na Školičky,  vyložit těch oněch pár věcí jako lina co zbyla. Maza hravé zaparkuje a jdem zpátky na divadlo. Říkám mi o zmenach, o tom jak budem muset vyvést nějakou hru, a ten Můj řidičák pro divadlo. 

Tim se navracím znovu do kulisarny, ještě tam je cervene vino na ledničce,  sklenice na stole, nepořádek kam se podívás,  celkem je nás tam sedm. Osudy tech lidi jsou motivaci pro tyto zápisky.  Zbytek se už zdechl, čeká nás ted už jen bourání,  ale to az večer.  Po osvětlovací zkoušce nadchazi zkouška herečka.  Maza odchází za rodinou, rekvizitarky přijdou,  že chtějí něco opravit. S Frantou připevníme čtverec na zem linolea,  pak pozdravím reditele, 'dobrého odpoledne' dlouze se usměje, jako ze je rad, ze přišel, ale ze on je tady ředitel a navíc ve sve divadelní kuchyni, v představení které režíruje a já se budu tajne divát.

 

Projdu na balkon a zase dnu a začnu psát tyto poznámky,  toto reflexe, aby den nebyl zapomenut, nebot toto je den, kdy jsem si znovu vzpomel na génia Antoana Artauda a jeho dilo divadlo a jeho zdvojenec...stahnul jsem jej v angličtině a nořim se do jeho esenciálních,  dalekosahlych esejich, když hledám myšlenky a informace o pohybovem divadle, v rámci me snahy, zjistit před přijímačkama něco o divadle fyzickém,  pohybovem, současném tanci a multimédiích,  ta idea je zde. Sedm a pisi,  slysim rezisera jak rika sve představy a poznámky hercům.  'Nevybírám si o čem myslim' rika s nadsenim dvěma hereckam, že jsou dobre, je to spínače,  jste opile i nejste, komentujete s Tim mužem.  Rika Sulajovi ať při promluvach o stinu vytvoří stin na tváři, když při promluve, zvedne a siluletou dlaňe udělá ptaka přes obličej.  Osvětlovac s režisérem resi šahy, jejích vzdalenost, magické zobrazování předmětů a kufru...shlizim, pisi a inspirují.  Ve volnych chvilich dnu budu v Zapiscich jevistniho technika pokračovat. ...

---

Ať je to tam z přítomného. Zpritomneno. text se muže proměňovat.  Herec na jevišti převádí starého dědečka propuká v záchvat smíchu, kobylka v mravencove doupěti...měni se utlocit světla, jen na dopadající ryzí. .'tady se ze subjektu stava objektem, v se mi o logické rovině. Me ty tvoje kecy vazne nezajímají,...Já to nerikam tobě, ...az to budu říkat tobě, řeknu Ted. 

 

 

...

 

 

...