Zápisky jevistniho technika

Anotace: Zárodky obraznosti ze hry...

...

Probouzim se s patřím mezi mnou a životem světlo
vicka se prorezavaji podstatou jako dite zjevene
unaven pocitky předchozí noci cestami hudebního ráje
pokouším se zivat na svuj osud na svuj denní chléb na oblaka za oknem ktera jsou zástěna
Odmlcim se jdu za postavou ktera byla onde mnou
společnou koupelnou vniterne společnosti
hodiny v práci na stěně tikaji svuj nejlibejsi tón
tomu prihlizis nemuzes uvěřit že všichni zestarneme při vykonávání údělu nebo fraktalni hvězdy
na jevišti už jsou zrnka ryze zametena
jsi zde ještě jednou a naposled se rodis má básni
jsi zde shledána pritomnou a říkáš si pryc ode mne prozaicka myslenko
vracis mne na počátek svého početí
lidé beze snu se divaji na Tvou tvář lidé přicházející a odcházející na svět snaží se překlenout smysl touhy a touhostrovi delt se rozlévá daleko do mysli těch kteří mají stále v sobě původní zpěv
jako herečka zpívající slabiky od kořene stromů libezna po ránu k tomu jemnému hromovi ví kde zazní dnes hlas její probuzeny
jak vzdalovalo se me srdce tobě jak odvracena stránka sveta a mého já hrála za zřetel
nehledaje tajemství součinnosti naší peče a pozornosti o poezii věnovanou tobě tobě ve slavnosti řeči a lásky slaviku naděje a paměti nad časem vitezicim
az v levitujicich vterinach zachycenych jen pro pohled ustrnuti
ono svehlave tihnuti svlaccu a letorostů kruhu kdy jsi již vně svého života
život je komentářem k předchozímu kmenu
a vzruchy se kupi nad krovem a ty myslíš na ni jako myslíš na poezii jako na smysl všeho života a mýtu mezi dvemi bytostmi na to nejzdravější kořeni vesmíru
na tu oslňující a osvobozující zazracnost pohybu planet a hvězd a kosmických explozí
az tebou se probouzejí me rty bez ohledu na přízrak který jsme stvořili spolu
nebot ty jsi muj zpěv a v tobě toužím žit i zestarnout
jsme prosti milenci z kiosku co mají tentenci byt naivní hříšne Mladi
rozvraceni uplni prokleti a krasni a kdybych mel celému tomu vznicenemu klubku nervů srdcí a mysli pripsat verš
prologomenu za kratkost a ne konečnost vesmirnych eonu v lidském sidle
kořenů bajeschopne smrtelnou ti těchto vyznání
přál bych si s tebou splynout
ve chvojí hudby jenž inspiruje
příští tisícere prichazeni
ono oživující odrážení generací následujících hrotů tvoření
láska je tím nejzdravějším kořeni a láva mysli je kouzlem poezie ukrytym
U veškerého carukrasneho chiarescura něhy a blaženosti jez skrýváji uvnitř ohromné póly
tance lidskosti toho ohromneho zrnka vesmírného citu v jedine kolektivní bytostí jenž nepredstavitelne přesahuje vse ve všem
poslední milostné pohlazení pod sluncem pod jedinou hvězdou galakticke paměti
ktera obrodila jasmín vzpomínek
na hvezdne dynamo meteorickych idejí nesmrtelne noci
na hvězdný prach našich splynutí na klaviature avanturinove věštby milenky přetékající rozkoši a krásou az za Vesmírný okraj
na azurove kvintesence jejich boku a křehce rozevlate stuhy nevestcina podvazku pro muže roztouzeneho vedrem energií

Na opravdovost shledání prvního opilého polibku
nízkost poklesku našich glaciernich chtíču horicich prosincovou mlhou
a dávných přiznání na společnou lásku k poezii zivotu tvorbě a kinematografii
mit za milence básníka jez svou čepel rozezvuci co možná nejhlouběji
v tom co se najde na dně
je společné vítězství
dar
Inspirace

Jak popelavy zázrak žit ve Tvém ne určitém světe plném barev a veršů
jak neskonale podléhat tomu neunesitelnemu puzeni žit a tvořit a byt ti nablízku všemi prostředky
nebot duše jsou v prostoru a čas je relativní
Lasko přibližující princesno prokleta cesnou tisicerych vibrací oslňující vůně myslí vesmirnych
beroucich na sebe v transfiguracich podobu bytostne řeky slova a valící lávy z dun za zpěvy amonitovych dun a neskonalych svitků usvitne řeky majáku Tajemství
jediné obálky snu a tvoření.

----

Probudím se ještě jednou nebot bolest mi dava pocit nesmirnosti byt stvořen byt naživu
v nepatrne prohlubni dechu se zachvi malé tajemství Tvé tvořivosti
kdyby jsi na okamžik splynula s tím co se snažíme tisíce let postihnout
došla by jsi úplného vyjádření naší laskave esence
takove jsou myšlenky člověka vnimajiciho svuj tep oběh krevních kulu dovnitř ven
ale nenachazeni je otiskem ve vyprázdnění
stávám se tuhle tebou tuhle onde mnou
jiskrnost unáší naše kruhy zacarovane představou. Neprolomis vlny utkane ze lži balvan na hrudi te nepustí dokud se nevyporadas se svou nejpalcivejsi touhou dovadivou plodinou neskonale basnickou poetickou milující milenkou ktera veri v tebe ve film ve virtuoza smyslnosti tvorba šílenství hájemství.

Samotný pocit probuzení ve mne evokuje most shrbenych příběhu
takových o kterých se na chvíli naší budoucnosti přestalo myslet
myšlení je jako přestavba malého pokoje v kulnu
ac na papíře se zdá všechno jako v útrobách draka
nikdy mi nevyjevis odkud přichází báseň
vím jen ze Tvé verše nesou jméno osamele basnirky
budu pro tebe psát dokavad budu živ
v tom je veskerenstvo rozkoše a posmrtneho života
má jedina opravdova touha vyjádřit vesmír skrze toto pouto na hladině všech předmětů
když se tělo stane předmětem hrozí ta nejtemnější zahuba tělo ovladane pretvarkou hmotou bez vědomí řeči bez paměti řeči zkorumpovanou tímto světem a usazenymi lidmi ve sve pozici kruhu
ovšem tato báseň je pro tebe jako výdech pro který jsi milovala všechnu poezii ktera kdy tryska la na tento svět a do tohoto vesmíru
jako všechny řádky adresovane tobě v záhlaví věčnosti tlukouci podel naší cesty
jez nemá vrcholného naplnění jinde než v tomto životě

A tak stojim pod naším spolecnym probuzením
a není to už ono touzebne hlazení se slovem s tajuplnou podstatou jeho útrob už mne opusteji nápady které bych zasadil před Tvé brány nebot se stále domnívám ze milenky cit je mym bohem když v tom se objeví další věčnost v podobě vánku nebo zvířete či neobjevene vizionarske techniky
utlumeneho výkřiku za tím nesmiritelnym a duchaplnym nekonecnem kdy už nedoufas že přijde další verš další svítání další naděje odloucena od predstav od zivotodarneho masa bohu rostlin úplně prvního napájedla naší společné představivosti jenž ještě nebyla zakalena šedou hmotou mozkovou nabalujici na sebe ideologie běžícího pasu a sutin ze střepů rozbite kaligrafie hodin ukazujících na velkém formátu nás společný tanec ve věčnosti


Nebot se domnívám ze na počátku toho všeho stala pouhopouha otázka po divadelní hře po absolutnu a smyslu vesmírného zjevení obrácení obsahů a sáhů boje
kdykoliv si rikam ze někdo mluvi za mne ze nenacházím hlas ze se vyporadavam se svou skutečnou mnohoclenou nedokonalosti
a stavím se čelem obrovského rovině vin a absurdity a ty mne shledavas jinými ac jsi ženou světlem ve tmě inspirací darem slibem toho co je dáno je tvořeno v dalších uskupenich slova a slovotvorneho zarodku vesmírného tkaniva mysli
jak bylo predpovezeno

A tak text jako je tento ne stoupa na Olymp z hlubin ale ztělesňuje pritomne odpovědi nebo otazky a já stále hledám jak inscenovat text na jevišti jedné kosmické mysli jak odbourat smysl pro vesmír a napsat věcnou strizlivou hru ktera má jasne rozpoznatelne kontury a sve švy má zaceleny nikoliv poetickymi vystelky a patetickym filosofickym balastem ale protějšky z reálného života a reálné lásky k představivosti obsažene v životů a v jeho horizontech příštích staletich byt smelejsich než kdy na křídlech lunaka báseň dychtila byt propojení..

HRA: On a Ona/bezejmenni

Řekla jsi že to nemůže skončit
řekl jsi mi ze to nikdy nekončíci dynamo citu neuvada ani po břehu smrti

Cit se nedá zrodit ze smrti cit je počátek života
bez citu je naše hmota neodusevnela jaky by mela smysl kdyby nás živila jina představa

Dráhy nechavas se unášet ve společnosti predstav kupis je jako vystraseny bylinkar před popravou svých oblibenych kviti

Netušila jsi ze byt pritomnou znamena byt vaznou
ke svému dechu?

O cem jsme se to bavili? Ano už vím, že napíšeš divadelní hru o nás dvou o malirce a básníku. Ona touzi malovat a psát scénáře, natáčet poznala že v tvorbě je smysl jako v lásce a rozkoši v rozkoši ukryte v lásce. On touzi vyprávět příběh, dokreslovat jej hudbou, inspirovat její tvorbu a naději.

Jenomže ne vse je tak dokonale jak se muže zdát. Ne vse co jsi prozil do umění můžes dát. Na některé zkušenosti je lepší jen vzpomínat a na některé už ani ne.