Prolog

     Ten chlap se mi ani nelíbil.  Byl ale z Prahy a snový pracháč.  To mě stačilo.  "Co v HD? Kultura žádná,  vzrušení žádné,  šance vydělat peníze nulová.  Víš co je to za kliku potkat takovou partii ve Strakách na diskárně? "
     "Jsi magor", odtušila Magda. " A tvoje máma taky.  Víš co si o ní myslím.  Že když se budeš učit,  nebudeš v životě muset nic dělat.  Pche to určitě. ".
Magda byla moje nejlepší kamarádka.  Měla jsem jí jako sestru,  ale odcizily jsme se. 
      Když jsem začala s Danem chodit,  Magda jen kroutila hlavou.  Na svatbu mě nešla.  Nedivím se jí.  Dan byl,  vlastně pořád je,  člověk bez charakteru.  Kape z něj sliz a zlo tryská z očí i slov. Mně zaslepil parfém od Diora,  pomezní večeře a povzbuzování matky . A tak jsem se ocitla v Praze.  Je dechberoucí,  krásná a divoká.  Pokud jste vychovaná na venkově a nemáte zde zdravé zázemí,  zničí vás.

     "Sárinko,  prosím tě!  Já vím,  že jsi taková moje venkovská husička,  ale nedávej to tak najevo." Dan si prohlížel v zrcadle svou bledou tvář s vodově modrými oči,  světlým obočím a úzkými rty. Mně připomínal blonďatou, tlustou verzi Goebbelse, ale on byl se svým vzhledem spokojený . A náladu mu nezkazila ani moje stížnost na hospodiny.  Vlastně mě věnoval podobnou pozornost jako bzučící mouše.
     "Dane,  takhle to nejde,  ja už to nedávám.  To je podle tebe normální,  když mě můj zaměstnanec vynadá, že dělám bordel v kuchyni?  Chtěla jsem tě překvapit a upéct koláč.  Tu linku bych po sobě samozřejmě uklidila,  já za to nemůžu,  že do toho přišla ta bestie.  Řekla jsem jí,  ať zítra už nechodí.  Jednak domácnost zvládnu sama a jednak nebudu poslouchat výčitky,  že dělám nepořádek ve vlastní kuchyni.  Vlastně ani nevím,  proč se tě tu ospravedlňuju ", dodala jsem zlomený.
     "No vidíš,  tak se neponižuj.  Zítra paní Deniska normálně přijde,  ty se jí omluvíš a všechno bude v pohodě... "
     "Posloucháš se vůbec co říkáš?", teď už jsem křičela. 
     "...A stejně,  nejsem si jistý,  že bys domácnost zvládla jako paní Deniska,  potřebuji pořádek a útulno. Vždyť víš že si domů zvu obchodní partnery. "
To už bylo moc.  Odešla jsem do ložnice,  aby neviděl slzy,  které mě pálily v očích. Deprese a úzkost mě pomalu a jistě halily do své temné náruče.  Byla jsem sama.  Magda se nechtěla ani sejít,  od našich jsem pochopení ani nečekala a moje tzv. přítelkyně,  tedy manželky Danových partnerů,  mnou opovrhovaly.  Stejně jako jejich manželé.  Stejně jako Dan.  Byla jsem venkovská husička.


Chtěla jsem si jen vyzkoušet,  jestli dokážu psát.  Prosím všechny čtenáře o názor.  Má cenu pokračovat do celého románu?  Děkuji moc a nešetřete mě.