Myšlenka, co jde do hloubky.

Jak člověk může být naivní a doufat v poctivost do konce svého života. Je to ta část a převážně u mužské části populace, co by neměla být poskvrněna a zůstat vzácnou nostalgií a vzpomínkou na neposkvrněný život a být na to hrdý.
Jenže to je ta naivita co človeka poté srazí na kolena a to aniž by si to přál a jeho doufání v tu čistotu rázem skončí.
Ani to nevznikne žádostí nebo potřebou ale náhlým postupem k prevenci.
Člověk o tom ani nezačne přemýšlet jen tak ale až když už ví, že o tu čistotu přijde a nedobrovolně a nepříjemnou cestou a i kdyby chtěl zůstat poctiví i na dále, tak díky strachu a obavy z možné změny v životě to prostě podstoupí a tím možná i může vzniknout šrám na duši.
Ale asi se šrámem na duši se dá žít a i déle než zůstat za každou cenu poctivý a čistý.
Takže neobjevené se objeví, vstoupí se tam kam ještě nikdo nevstoupil a tím i nepoctivý a nečistý už zůstanu po zbytek a doufám i dlouhý život.
Prostě asi to jednou přijít muselo a už nebudu pannou. Díky preventivní kolonoskopii.