Návštěvnost
Střetnutí
Střetnutí
Sbírky » Poezie
(07.08.2009 - rozpracováno)
Prolog: Sedím v parku a pozoruji malé dětičky které si šťastně plácají bábovičky na písku a pyšní se jimi svým rodičům.Všichni tam vypadali tak šťastně, tak bezstarostně.takový život bych si přála.Všichni rodiče vzhlíželi k těm malým tvorům jako kdyby byli největší a nejcennější poklad světa.Přemýšlím teď jaké to je mít děti?? Když já sama nikdy žádné mít nebudu když jsem zmražená v tomhle těle už navěky?? Jaké by to bylo mít pod srdcem dítě?? Nikdy se nezměním..je to strašný pocit.Tak moc bych si přála stárnout a jednou umřít.Ale mě to přáno nebylo už 80 let jsem stejná.Už 80 let je mi 19let.
Obsah sbírky: