Básně 2020
Prolog: odněkud zevnitř masky
zahlédla jsem svou průsvitnou tvář
obývanou jménem
přerývavá krajina
dál padala němě
a řeka; ten akord
mi tvým dlouhým dotekem
připomněla příval --
stavím si ze slámy kostel; aby přihoříval
stepní
z pravěkých dvorů
padala noc do lůn
malátně jak pověst
úzkostná, rzivá, vlčí
a tála sněhem nevěst
něžně vyklovaným z očí
pak hořela mi v srdci
pro konec
pro cíl
pro cit
v šípkové krajině
po boji
v šípkové krajině
zlomeným paprskem mi vykroužíš stružku
papírově průsvitnou jak kapesník
svou bezděčnou vlečku pro smrtné panenky sítin
tkané po větru na zkřížených rukou vrb
z posledních hedvábných cárů sněhu v suterénu písma
a šumivé rýhy míz pak měkce puknou v břízách
dračím úsměvem předjaří
Obsah sbírky: