Jan Werich a Jan Palach

Anotace: Je součástí divadelního představení - Rozhovory na entou, divadla - Blbci na entou https://www.blbcinaentou.cz/cz/divadelni-predstaveni/

Přichází Werich. Nasadí na háček žížalu. Nahodí vlasec mezi diváky. Chvíli sedí, potom zatáhne. Vlasec se zadrhne.
Werich Sakra, někde se mi to zaseklo. Musím do řeky. Je sice krásná, čistá, ale prudká, hluboká a studená. Paní, vy máte krásné balonky. Nepůjčila byste mi je? Já totiž neumím plavat. Ne. No nic, budu se modlit. Půjdu pomalu dolů. Ukáže na zásuvku. Je tu veliký silný proud. Zastaví se u nějaké ženy, prohrábne jí vlasy. A taky jsou tu veliké vlny. To je ale balvanů. Polezu opatrně, nebo zakopnu a přistanu až u Malé Šárky. Nejste náhodou Šárka? To je škoda. Že jste taková malá. U vás by se krásně přistávalo. A hele, tady je ten problém. Zachytl se mi o tohohle kořena. Paní, vy jste mi sežrala návnadu. Musím rychle zpátky na podium, protože tohle je řeka zapomnění, tak abych nezapomněl všechny texty. Vymění nenápadně žížalu za rybu a dorazí zpátky na podium. Neberou a neberou. Já neměl tomu prodejci rybářského náčiní uvěřit, že na tomhle prutu zbohatnu. Byl to šejdíř. Ostatně, tady bych asi nezbohatnul, i kdybych tu řeku vylovil sítěmi. Například tamta rybička mi na udičku neskočí. Je jako voda. Sice krásná, čistá, ale studená prudká, a hluboká. Hluboké má pochopitelně jenom oči. Werich bere scénář a listuje v něm. Je tu vylidněno a vyrybněno. Já rád lovím tam, kde je vylidněno. Zaručuje to jakousi objektivitu, ve vztazích já a ryba. Ovšem nerad lovím tam, kde je vyrybněno. Na rybách má být člověk sám. I kdyby na břehu Ohře rybařili Albert Einstein s Marií Terezií, vždycky by tam byl někdo navíc. Pouze čas ukáže, kdo byl v daném toku času navíc. Pro mě by v pozici dnešního dne byl navíc Albert Einstein, a co do toku času, bude pro české dějiny asi taky důležitější Maruška Terezka.
Palach Dobrý den. Nezlobte se, ale mohu si k vám přisednout?
Werich Ale samozřejmě. Ještě, že jste duch. Jinak by bylo po vylidněnu.
Palach Co to čtete?
Werich To je profesionální deformace. Jakmile někde objevím nějakou divadelní hru, nedá mi to a musím si ji přečíst.
Palach O čem to je?
Werich Ale vcelku o ničem. Jsou tu ale pasáže, které mě docela pobavily. Například tady. Oni udělali hymnu mnohem lépe, než slavný známý hudební skladatel. Jsou geniální.
Palach A proč se to jmenuje profesionální deformace?
Werich Ale ne. Profesionální deformace je můj problém. Ta hra se jmenuje Rozhovory na entou. Velice kvalitní hra.
Palach No, když to říkáte vy, tak to bude asi pravda.
Werich Račte být z Prahy mladíku?
Palach Bohužel. Kdybych byl z kteréhokoli jiného města, bylo by vše snazší.
Werich Nevěřte tomu. Jako pražan mohu říci, že jsem byl v Ostravě odměněn potleskem stejně, jako bych se tam narodil. A naopak v Ostrově, jako bych se narodil v Ostravě.
Palach Jenže já, jako pražský student, jsem se cítil být odpovědný za všechny studenty z Čech. Původem jsem vlastně ze Všetat.
Werich Všetaty, o těch mi povídejte. Já znal ve Všetatech jednu učitelku. No, ona to vlastně nebyla učitelka, ale něco mezi učitelkou a uklizečkou a hlídačkou dětí.
Palach Operka.
Werich No já nevím, jestli jí chcete tak říkat, ale mě vám ta ženská něčím přitahovala. Měla takovou malou škvírku. V místech, kde mají ženy ústa, že bych nevěřil, že se dá tím něco vyjádřit, natož najíst. Ale nadávat, tak to ona uměla. Koukám, že vás moje rozpravy o ženách nezajímají. Asi máte jiný problém.
Palach Měl jsem. A nebyl to problém. Bylo to životní rozhodnutí.
Werich Láska? Ne, že bych vám do toho chtěl kecat, ale láska je nejčastější problém, co se týká zdravého rozumu. Jestli se v tomto světě něco neslučuje se zdravým rozumem, pak už je to mimo lásky jen politika. Werich se otočí a uvidí obraz Palacha. Jó tak to jste vy? Představoval jsem si vás jinak. Myslel jsem, že budete mít nějak porouchanou tvář, nebo že budete nést nějaké jiné známky poškození. Jak však vidím, jediné poškození které máte, je váš veliký pupek.
Palach To víte. Nebe. Vaří tady skvěle a po těch letech je to na mě vidět.
Werich Vaří skvěle? Tak s tím nesouhlasím. Ta božská mana je mi den ode dne protivnější. Proto jsem si chtěl chytit na spravení chuti nějakého toho kapříka. Jenže tady sedím už od revoluce a nechytil jsem ani běličku. A teď mi řekněte, jestli tady mám sedět do soudného dne. To je teď moje životní rozhodnutí. Vlastně, to je teď moje posmrtné rozhodnutí. Na to aby si člověk vzal poradce. Dneska ho má každý, jako svého automechanika, nebo zubaře. Neznáte nějakého dobrého?
Palach Automechanika nebo zubaře?
Werich Automechanik by mi tady byl k ničemu. A zubař vlastně taky. Myslel jsem poradce.
Palach Znáte Hamleta? Být, či nebýt?
Werich No, osobně ne, já ho viděl jen na dívadle. On by mi dělal poradce? To bych se skoro bál. Tak to se už nedivím, že jste na to šel tak nekompromisně. Na poradce mladý muži pozor. To se jednou otočíte a poradce vám mezi tím ukradne i křeslo, na kterém sedíte.
Palach Tak co byste mi radil vy? Kdybyste byl tím Hamletem?
Werich Já nevím, ale mně se zdá, že to berete všechno tak nějak zhurta. Být, či nebýt. Zeptal jste se, jestli existuje nějaká jiná volba?
Palach Jaká, nějaká jiná?
Werich Třeba hlavně, jestli je to nutné.
Palach: Jestli je to nutné? No schválně. Kdyby k vám na Kampu přijela neohlášená návštěva lidí, které vůbec neznáte, nastěhovali se Vám do všech místností a rozhodovali za Vás, co budete jíst, co budete číst, co budete poslouchat v rádiu nebo v televizi, jaký cizí jazyk se budete učit, kam můžete jet na dovolenou a ještě k tomu vám obehnali dům ostnatým drátem, abyste si nemohl jen tak vyběhnout za humna, tak byste souhlasil?
Werich: Nesouhlasil.
Palach: A kdyby Vás ještě k tomu všemu šmírovali a zařídili, že Vaši sousedi i kamarádi budou podávat hlášení o všech vašich krocích, s nahrávkami vašich rozhovorů?
Werich: Asi bych se přiznal.
Palach: K čemu?
Werich: Já nevím. Asi, že jsem chytil podmírečného kapra.
Palach: Tak to byl můj problém.
Werich: Vy jste chytil podmírečného kapra?
Palach: To ne, ale nesnesl jsem to pomyšlení, že ze mě někdo proti mé vůli dělá někoho úplně jiného, než to co jsem.
Werich: Znáte můj citát? Když už člověk jednou je,
Palach: tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. Je to pravda.
Werich: Tak proč jste se jí nedržel?
Palach: Já se jí držel.
Werich: Kdybyste se jí držel, neměl byste problém.
Palach: Asi si nerozumíme. Já se nedržel vaší pravdy, ale pravdy obecně.
Werich: Kdysi jsem si myslel, že je pravda jen jedna a musí být vždycky stoprocentní. Dnes už vím, že to není pravda. Stoprocentní pravda totiž neexistuje. A jestli ano, je jí jako šafránu. Kolik lidí, tolik pravd. Nejhorší jsou pro pravdu právě ti, kteří hlásají, že pravda je jen jedna. Ta jejich. Například tady. Nebe. Budete se mít jako v nebi, ale nedopřejou vám, abyste si chytil byť jediného malinkatého kapříka. To je peklo! Pustit zahřmění. Podívá se nahoru. Promiň.
Palach: Máte pravdu, ale já svou pravdu uhájil a rozmnožil.
Werich: Jak to myslíte? Rozmnožil. Vy jste s ní něco měl? Budou děti? Malá pravďata? To by naše populace potřebovala. Tisíce malých, nezralých a čistých pravd. To by se ti nahoře divili. Možná by se konečně přestalo krást. Představte si, jak tady mezi námi pobíhají malá pravďata, a každého, kdo zalže, to mimino počurá. To by ti páni, co jsou u moci, byli u moči.
Palach: Tak jsem to nemyslel. Díky mému činu si spousta lidí pravdu uvědomila a začala jí šířit neboli množit. Vy si snad myslíte, že já jsem nebyl to, co jsem, jak to v mnoha případech je a měl jsem být něčím jiným?
Werich: Těžko říct. Je to vaše pravda. Kdybyste neřešil svůj problém radikálně, mohl byste být k užitku pravdě po celý život. Ona je totiž ta vaše pravda jen vaše.
Palach: Tentokráte vám musím oponovat. Moje pravda už dávno není moje. Přijal ji za svou celý český národ. Tedy až na pár nenapravitelných komunistů.
Werich: Tentokrát máte pravdu. Stejně jste měl štěstí.
Palach: Jaké štěstí?
Werich: No, že tu vaši pravdu nepřekroutili. Ona je totiž pravda tvárná, jako plastelína. Mohli klidně potvrdit, že jste nebyl normální a pak by to bylo úplně o něčem jiném. A taky jste měl štěstí, že jste se nejmenoval třeba jako ten zpěvák Jan Spálený. To by z toho udělali komedii. Podívejte, zabrala. Tak pojď ke mně malá. Chvilku zápasí, než jí vytáhne.
Palach: Tak nashledanou.
Werich: To je kousek. Jestli chcete, dám vám ji. Haló, kde jste? No to jsou ti, mladí lidé, zapálení pro pravdu.