Svlékání jazyků

Svlékání jazyků

Anotace: Zli jazykové tvrdí, že jádro slabin slabik je nutno roztavit a poučit se z obraznosti svých snů...

Jsem postava, ve vertikalnim divadle,

postavy lezou nahoru, přes balkony a požární schodiště,

do dalších a dalších scén,

některé pantomimicky gestikuluji,

jiné se zalepenymi ústy,

další se šňůrkami, uvazanymi na zápěstí,

kotnicich a v zátylku,

vše je jako v jedoucím vlaku,

kupé jsou předem rozsazena,

oči směřují mimo osu,

já nebo postava, která mne představuje,

postava; která ve snu prenastavuje mé myšlení,

snílek, blázen, kejklir,

pozapomene dýku naostrene repliky,

v tom se čas, divadelní čas, kosmocentricky čas zpomali,

oči podporujících aktu se otočí na hlavní postavu,

do jejíhož subjektivního rámce jsem vtelen, 

nebo to tak alespoň vnímám,

ať už čtu nebo tvořím tyto řádky,

jenže narážka je ztracena,

narážka neproběhla a s ní záblesk svobodné vůle,

se vytrácí v nedohlednu, v davnem nebi,

není to příznivé, absence rozhodnutí,

rozpad, rozklad, ruiny analytických funkci mozku,

vzdáleni krabí mlhoviny neuronů a axonalnich zakončení,

které měl autor rad, jsou tu tam, 

mimo, v srdci polozenem na okraji talíře nenávisti, 

nevíme kam jdeme, co se to děje,

jak se znovu učíme milovat to co jsme,

že obývame toto tělo, 

v jediném prinalezitem vesmíru,

ztrácím Vás a s vámi vše okolo,

nevím kde jste, jste moje narážka,

se kterou se směr představení ubírá nikam,

postavy jež mají být oporou, kleveti ve stínu,

základní charakter rozkládá masku svému potratu,

strach ovládá tyto nitky a sugeruje maelstrom falešných hodnot,

mezi námi 'kde ty jsi já a já jsem ty', zpátky mezi bytostmi,

řekli ať nechá zaznít slova, ať probudí dramatické schéma,

mysl rozlozenou do mnoha podcasti a suplicku,

vracíme se k samé hranici surrealneho byti,

vytí po tom napsat hru z reálného kontextu,

neschopnost manifestovat paměť,

hyrive poklady ve stepici se tmě,

krev kterou jsem vás miloval vystydla,

srdce vyprahlé láskou a beznaději ať se znovu rozhori,

jako poprvé ve květech one noci,

postava znovu nahlédne do budoucnosti,

a předznamenává další dějství,

dějství napsané na okraj této básně,

až na okraj tě následující.

 

 

Autor Happyyz, 27.02.2018
Přečteno 562x
Tipy 2
Poslední tipující: Lady F., Iva Husárková
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí