Úžas
Postavy:
Muž
dítě
(Prší, sítě stojí v dešti a pozoruje nebe. Jde kolem muž.)
Muž: Není ti zima?
Dítě: Odkud jde ta voda?
Muž: Z mraků. Rychle utíkej domů, než se nastydneš.
Dítě: A odkud se berou mraky? Je to kouř z dědečkova doutníku a pára nad hrnečkem kakaa a ... podívejte! Slunce!
Muž: Ano, brzy přestane pršet.
Dítě: Je jenom jedno slunce?
Muž: Jenom jedno.
Dítě: To není pravda!
Muž: Vidíš snad nějaké jiné?
Dítě: Viděl jsem. U babičky na chalupě visí na stěně. Babička říká, že jí ho daroval její tatínek, než odešel do války.
Muž: To je jen obrázek.
Dítě: Je to slunce. Stejné, jako je na obloze.
Muž: A svítí takové slunce? Zapadá každý večer, aby zase ráno vycházelo?
Dítě: Ne, svítí pořád! Babička říká, že se tak na ni její tatínek dívá. Dívá se pořád... A podívejte! Duha!
Muž: Ano, duhu vytváří slunce a déšť společně. Vážně bys měl jít domů. Pršet už sice přestává, ale jsi celý mokrý...
Dítě: Mé slunce duhu nevytváří.
Muž: Jistěže ne, je to obrázek.
Dítě: Babička říká, že duhu si odnesl s sebou její tatínek. Když odcházel, darovala mu barevný kamínek. Prý na památku. Nikdy se nevrátil...
Muž: Je mi moc líto tvé babičky, ale má slunce, co nikdy nezapadá. A pokud na obrázku není duha, znamená to, že na něm nikdy neprší.
Dítě: Já vím! Proto mám rád déšť. Připomíná mi, že slunce není jen jedno. Třeba jsou jich stovky, tisíce... Každý by měl mít své vlastní slunce.
(Muž pomalu odchází, dítě stále stojí v dešti a dívá se na nebe.)
Přečteno 988x
Tipy 13
Poslední tipující: mkinka, Krahujec, Eleonore, Iva Husárková, Móny, Anděl, Jan Urban
Komentáře (1)
Komentujících (1)