Lovy beze zbraní

Anotace: /Zahájení rybářské sezony/

 

Účinkující: Ing. Zdeněk Šimek

 

Místo natáčení: Moravský kras, povodí řeky Punkvy

 

Kamera snímá reportážně atmosféru ve studiu při přípravě Lovů beze zbraní . Účinkující, mezi nimiž dominuje pan Zdeněk Šimek, sedí kolem stolu a radí se s režisérem pořadu. Kameraman zasvěcuje scénu a snímá lidi kolem stolu. Světýlko na kameře bliká, začíná živé vysílání.   
    

      Hudba - kytara - zvuková znělka Lovů beze zbraní

 

Kom.m.o.
    

Sešli jsme se tehdy na podzim, v televizním studiu, v lovecké chatě našich lovů beze zbraní.
    Zdeněk Šimek, rybář a spisovatel nám pod televizními reflektory vyprávěl o své velké lásce - rybařině. O bystrých a čistých vodách, o slunci v jejich peřejích, o vratkých kamenech pod splavy a o blýsknutí pstružích těl na tenkém silonu ulice.   Tenkrát jsme se dohodli, že se setkáme. Na jaře, až rozkvetou sasanky, plicníky a petrklíče, šestnáctého dubna, v den zahájení lovu na pstruhových vodách, v den největšího rybářského svátku.

   Že se setkáme u jarní řeky. U řeky Punkvy v Moravském Krasu.
    

 

Kytička na přístojové desce auta, auto se štábem projíždí údolím řeky Punkvy. Zastavuje.

 

Šimek v nadhledu - rybaří

 

Řeka nás přivítala už zdaleka svým hukotem, zlatými pablesky slunce, rozkvetlými jívami a chladem, který z ní čišel.
Zdeňkova bílá hlava svítila už z dálky ze zelených vod, ve kterých stál s udicí.
    

    Štáb lovů beze zbraní sbíhá se stráně za Šimkem, srdečně se s ním vítá.

Šimek ukazuje na řeku. Pasáž, která lyrickýma očima zachycuje jaro na Punkvě - barvy řeky a její meandry a splavy, petrklíče a sasanky, mušky v květech, jarem opilé čmeláky, pupeny na stromech a zase řeku.

 

Když se přátelé setkají po více než půl roce, mají radost. A mají si také o čem povídat. My jsme si tehdy vyprávěli o naší řece.
Vprávěli jsme si a dívali se kolem sebe. A viděli jsme jaro.
Jaro ve studených vodách, které byly místy modré a zase oslnivě zelené, pálící do očí zlatem slunečních paprsků, jaro ve fantastických a bizardních útvarech vápencových skal, na jejichž úpatí, pod skřivenými a větrem ošlehanými větvemi borovic, nasněžily svou běl sasanky, na jaro v bzukotu probuzených mušek a sluncem omámených čmeláků, kteří se namáhavě zvedali od stvolů fialových plicníků ke svému prvnímu opilému letu od blizny k blizně, na jaro rozkvetlých a vzácných kožíšků konikleců, na jaro, vlající ve vzduchu dubnovými cáry mraků, které občas přelétly přes slunce a snesly nám na čela chladivé pápěří posledního dubnového sněhu s kapkami deště.
    

 

      Šimek leze po kolenou po břehu a chytá mušky - Detail chrostíka v Šimkových rukou. 

    

     Bylo to nádherné jaro naší řeky, ke které jsme přišli za svou rybou. To jsme ještě netušili, že za prvním pstruhem rybářského roku se musí po kolenou. Zdeněk nám to ukázal.

 

     Ano, budeme muškařit, a k tomu, abychom rybu svou umělou muškou ošálili, si musíme nejprve chytit mušku živou. Takovou která právě létá nad vodou. Důkladně a pozorně si chrostíka prohlédneme. Vždyť podle tvaru a barvy jeho těla si musíme udělat téměř přesnou kopii!
    
    
Pohled do krabičky s materiálem na výrobu umělých mušek. Šimek vyrábí umělou mušku. Bere háček a dává do svěráčku, přikládá pírko, ovazuje silonem, tvaruje mušku a zakapává lakem. Na počátku je několik per, hnědá koroptví letka i duhově barevné paví oko, kousek silonu, pár stříbrných a zlatých nití ze staré vojenské epolety, červený hadřík a černá sametka, kterou jste přes zimu pečlivě hledali a nakonec našli.

 

D krabičky s muškami. Je to to správné a jediné?
Dívejte se dobře. Dívejte se pozorně, stejně jako jsme se dívali my. Je to malý zázrak. Zázrak očí, které se umějí dívat, zázrak zručnosti, která se musí dlouho cvičit, titěrný zázrak, kterému se říká umělá muška.
    Zrodila se právě teď, na břehu studené řeky Punkvy, v dovedných lidských prstech, zkřehlých dubnovým chladem.

 

Uložíme ji k ostatní, které jsme si dělali přes zimu. Je to naše skříňka pokladů
    
    
Šimek uprostřed řeky muškaří, suší šňůru, posazuje mušku

 

Muškaření je umění, které probouzí mrtvou šňůru a učiní z ní nádherného blýskavého hada, prosmykujícího se v obloucích, třpytivém vlnění a elegantních osmičkách nad hlavou svého stvořitele. Dobře posadit mušku na vodu není záležitostí cviku, ale i zkušeností, které rybář nabývá s řekou a rybou. Chtěli jsme se tomu taky naučit.

 

František vzal do ruky prut a zkusil to. Každý začínající muškař chytá zpočátku ryby po stromech. Ale proto se mu přeci nebudeme smát.

 

D mušky na vodě, Mudra odchází za Šimkem do řeky, pokouší se muškařit, uloví vrbu. Šimek s Putkem vyprošťují mušku a vracejí mu ji. Mudra dále muškaří.

 

Už to jde lépe. Člověka ve vysokých rybářských botách si bere řeka. Cítí kluzkost jejích kamenů pod chodidly, její chlad mu objímá lýtka, proud jakoby ho chtěl strhnout někam dopředu.
    A ten pocit, že tam někde v tůňce nebo peřeji je vaše ryba!
    Jenže je poledne, nám kteří nechytáme už vlezla zima za límec a ta ryba pořád nikde!  

   

    Zdeňek Šimek naše pocity dobře chápe. A dobře ví, že se ryba musí vyčekat. A ví ještě něco navíc : že si rybář musí tu svoji rybu alespoň napůl trpělivě vysnít.

 

D Šimkovy tváře, která všechno chápe, usmívá se. Dlouhé  zrcadlení vody. Je odpoledne. Nohy ve studené punkevní vodě už zebou, ruka bolí.
    
 

Mudra chytá, chytí rybu, přitahuje ji k sobě a nese v podběráku na břeh. Prohlížíme si ji na břehu. Šimek ho s ní posílá zpátky do řeky. Mudra rybu pouští   
    

    

   A tehdy přišla. Přišla Františkovi. Jeho první pstruh ulovený na mušku.
Mudra rybu pouští. Rybáři, jsi opravdový rybář? Jestli je tomu tak, tak tu svoji první rybu, ze které máš největší radost, pusť zpátky do chladné vody. Je to tvoje daň řece, poděkování rybě, je to tvoje sportovní čest, tvoje chvála svobody, tvoje díkuvzdání jaru.
    Však se chytí další
    Však přijde čas.

 

Šimek chytá, Detail ryby ve vodě, D mušky na hladině, ryba se odvrací od mušky. Šimek vyměňuje mušku a znovu nahazuje. Ryba se blíží k nové mušce. D Šimkovy tváře.    

 

Zatím nahazuj, vyhledávej nové mušky, navazuj, choď řekou, poslouchej řeku a čekej. Máš šanci. Ryba má stejně velkou šanci. Musíš ji přelstít. Musíš pocítit to sladké mrazení neviditelného zápolení rovného s rovným.

   

       Detail ryby, která skáče po mušce.

 

Tvůj pstruh přijde. Jenom nepropas tu setinu vteřiny. Pak ucítíš na svém ukazováčku, zachycující sílu znásobenou silou řeky.
       

    Hudba prudce stáhnout
    Zvuk - burácivý hukot řeky
    

Chytí se. Dramatický Šimkův boj s velkým pstruhem - bojující ryba ve vodní peřeji, D. Šimka, ohnutý prut, Šimek přitahuje rybu, ryba se vzdává, Šimek ji nabírá do podběráku.    

 

Zvuk stáhout
Hudba vyjet
    
    

Drama skončilo, ryba je tvoje rybáři. Taková ryba, jakou jsi ani nečekal. A tak postůj chvíli nad řekou a vzdej poctu úlovku, jehož kropenaté barvy blednou v trávě poseté petrklíči.

 

Šimek dává rybu do košíku

 

Je večer, sedíme u praskajícího chodníčku, vonícího jehličím a upečenými rybami. Za zády nám hučí řeka.  Myslíme na ni. Její hlas, kterému jsme naslouchali celý den, vrostl do nás. Uslyšíme jej ještě zítra, pozítří, popozítří. Nezapomeneme na něj, poněvadž nebudeme chtít zapomenout.

 

    Detail ryby, košíku a prutu v trávě. Záběr na řeku. Sedíme kolem ohníčku na kterém si pečeme ryby. Kamera se dívá do tváří, nad skalami zapadá slunce.     
    
    

Hudba stáhnout, zvuk šumění řeky pod titulky