Kolárek - Romantické drama v jednom aktu a čtyřech obrazech

OSOBY:

    FILIP, farář v Čimelicích

    MONIKA Vošahlíková, kráska

    KNÍŽE ze Schwarzenbergů

    SPRÁVCE koupaliště v Čimelicích

    VLČEK, kmet

    TOMÁŠ, přítel Filipův

    DANIEL, expartner Moničin

    BISKUP Českobudějovický

 

Děje se v Čimelicích v době současné

 

 

OBRAZ PRVNÍ

CELIBÁT & FLIRTOVÁNÍ

Fiktivní koupaliště v Čimelicích. Téměř identická s plovárnou z Rozmarného léta.

1.SCÉNA – SPRÁVCE a VLČEK

(VLČEK sedí u stolku a popíjí pivo, SPRÁVCE poklízí stánek)

VLČEK: Jo, jo. To je dnes vedro.

SPRÁVCE: To je! Ještě větší než včera, to jsem se potil jako prase a dnes se ze mě ten pot odpařuje.

VLČEK: Tak ještě jednu rundu.

SPRÁVCE (vyndává flašku): A knížecího?

VLČEK: Jakého jiného

(SPRÁVCE flašku otevře a podá ji VLČKOVI)

2. SCÉNA – předešlí a TOMÁŠ

(TOMÁŠ vstoupí a přisedne k VLČKOVI)

TOMÁŠ: Dobrej.

SPRÁVCE: Zdravim.

VLČEK: Nazdar mladej. Tak co? Jak to de?

TOMÁŠ: Ale jo, v restauraci Na Knížecí už není ani noha. Všichni jsou buď doma nebo tady.

SPRÁVCE: Dáš si něco, Tomáši?

TOMÁŠ (ke SPRÁVCI): Malinovku.

VLČEK: A co u tebe nového?

TOMÁŠ: Tak jsem praštil s prací kastelána. (ukazuje směrem k zámku)

VLČEK: A proč? Dyť ti Schwarzenberg dával dobrý plat.

SPRÁVCE: Lepší než ten, co má kastelán na Orlíku.

VLČEK: A tady je ta práce lepší. Staráš se o zámek, kde není žádná expozice.

SPRÁVCE: A navíc tady není žádné vybavení.

TOMÁŠ: Dneska ale přivezli nábytek a koberce. Příští měsíc se tu bude otevírat expozice.

VLČEK: No, to už se těším? (pauza) A kdy se otevírá?

TOMÁŠ: 1. srpna.

3. SCÉNA – předešlí a KNÍŽE

KNÍŽE (vstoupí): Dobrého dne ve spolek.

TOMÁŠ: Dobrý den, Vaše jasnosti.

KNÍŽE: Ale dejte pokoj s jasností. Máme republiku a zrušenou šlechtu. Teď jsem já občan Karel Schwarzenberg jako vy občan Tomáš Novák.

TOMÁŠ: Tak hezký den, pane Schwarzenberg.

SPRÁVCE: Dobrej.

VLČEK: Nazdar Kary. Tak co, kde jsi byl?

KNÍŽE: Zrovna jdu ze mše. Jak dlouho je tu ten mladý farář?

VLČEK: Asi půl roku.

KNÍŽE: Připomíná mi našeho kaplana na Orlíku, když jsem ještě byl malý princ.

SPRÁVCE: Abychom to nezamluvily, prej bude na zámku expozice.

KNÍŽE: Je to v plánu, ale jak to dopadne ještě nevím.

4. SCÉNA – předešlí a FILIP

(FILIP vstoupí. Jeho šat působí oproti letnímu oblečení ostatních jako pěst na oko. Černé sako, černý rolák s bílým kolárkem, černé kalhoty)

FILIP: Pochválen buď pan Ježíš Kristus.

VŠICHNI (téměř sborem): Až na věky, amen.

FILIP (usadí se také ke stolku): Dejte mi jen jednu malinovku.

KNÍŽE (k FILIPOVI): My se ještě neznáme. Já jsem ňákej Schwarzenberg.

FILIP: Já jsem Filip Hronek, zdejší farář.

KNÍŽE: Poslyšte, proč jste se stal knězem?

TOMÁŠ: To mě taky zajímá. Máš mládí a podle mě i krásu. Proč jsi si zahodil celý svůj život a uzamkl jsi své láskyplné city do roucha kněžského? Nikdy jsi se s tím nesvěřoval. Nikdy nemluvíš o své minulosti.

FILIP: Protože není o čem mluvit, ani se čím chlubit!

VLČEK: Každý má toho svého kostlivce ve skříni. Nikdo nedokáže tu skříň zamknout a vždy ten kostlivec nakoukne ze skříně.

SPRÁVCE: Ale ten kostlivec jednou zmizí, dříve či později. No tak se vypovídejte.

FILIP: No dobrá. Na střední škole jsem přezdívku DiCaprio. Prý jsem byl podobný. Holky po mně šílely a já se v čtvrťáku zamiloval do mé spolužačky, no a později spolu začali chodit. No a po pár dnech jsem uviděl, jak se líbá s jiným. Když jsem ji to vmetl, řekla že já jsem krásný a on je lepší. To mě zlomilo. Najednou jsem viděl ve všech vztazích frašku pro holky, co chtěli víc. A tehdy jsem si slíbil, že nikdy se již nezamiluji. A aby tento můj slib plnil lépe, rozhodl jsem se stát knězem.

KNÍŽE: Zajímavá historie.

VLČEK: Neměl jste házet flintu hned do žita.

TOMÁŠ: Člověk se každým rokem mění.

FILIP: To máš zase pravdu. (utírá si pot z čela) Safraporte, to je úmorné horko. Já snad omdlím.

VLČEK: To je tím rouchem. Nosit všechno černé, no tak také omdlím.

TOMÁŠ: Měl bys ses jít ošplouchnout do vody. Vem si plavky…

FILIP: To nemohu! Jsem přeci kněz. Co by si pomysleli lidé?

TOMÁŠ: Co by si lidé pomysleli! Že je ti horko a chceš se schladit.

VLČEK: Každý Vás tu zná a když se budou ptát, tak jim řekněte pravdu.

FILIP: Že jste mě donutili, abych se převlékl do plavek a šel do vody.

TOMÁŠ: To snad není pravda!

FILIP: Právě že je.

VLČEK: Řekněte jim, že vám bylo vedro a že jste se chtěl osvěžit.

FILIP: Vždyť ale nemám plavky.

TOMÁŠ: Já ti pučím své, zrovna jsem si koupil nové. (zvedá se k odchodu)

FILIP (poraženecky): Vyhráls.

(FILIP a TOMÁŠ odejdou. Pauza)

VLČEK (ke KNÍŽETI zvedaje se): Jo, abych nezapomněl, našel jsem fotografie vašeho otce z války.

KNÍŽE: To mě docela zajímá. (zvedá se) Ukázal byste mi je.

VLČEK: Samozřejmě. (KNÍŽE a VLČEK odchází)

SPRÁVCE: No a mě přivezli minerálky! (odejde)

5. SCÉNA – MONIKA a DANIEL

MONIKA (vstoupí rozhořčena, oblečená do plavek (možno vypustit)): Nech mě na pokoji!

DANIEL (vstoupí): Tak mi to odpusť! Já za to skutečně nemohu.

MONIKA: Že jsi v posteli s mojí kamarádkou je asi náhoda.

DANIEL: Ale skutečně… Moni. Dej mi ještě šanci.

MONIKA: Ne, už nikdy. To si radši nemluvím prvního chlapa, kterého potkám.

DANIEL (směje se): No to určitě.

MONIKA: Chceš se vsadit?

DANIEL: Klidně… …a o co?

MONIKA: O náš společný byt!

DANIEL: Platí?

(oba si plácnou)

MONIKA: Platí!

DANIEL (odcházeje): Tak hodně štěstí.

6. SCÉNA – MONIKA sama

MONIKA: No a jsem v háji. A je to hajzl! (k publiku) Promiňte, nevšimla jsem si vás. Ale pochopte. Já sním chodím 2 roky. Já jsem do něj zahleděná. Pro něj dělám první poslední. Dokonce jsem kvůli němu udělala i… (naznačí posunkem (záleží na herci/režisérovi co naznačí)) a on mě takhle zradí. To se na mě nezlobte. No, a ještě se s ním vsadím. Jsem úplně blbá. Tady v Čimelicích nikoho neznám. No snad tu bude někdo dobrý.

7. SCÉNA – MONIKA a FILIP

FILIP (vstoupí oblečen do plavek): No, není to tak špatný, jak jsem si myslel. (sedne

MONIKA (pohlédne FILIPA, k publiku): No, tenhle není špatný. Tak mi držte palce. (k FILIPOVI svůdně) Dobrý den.

FILIP: Dobrý den.

MONIKA: Je tady volno?

FILIP: Ano.

MONIKA (přehodí nohu přes nohu): Jak se máte?

FILIP: Ale, vcelku to ujde. Trošku ale vedro.

MONIKA (rozepíná blůzku): A hruštičky na osvěžení byste si nedal?

FILIP: Ne, děkuji. Já mám radši meloun.

(pauza)

MONIKA: A nechtěl byste si dneska zařádit.

FILIP: A víte že jo.

(MONIKA se rozzáří radostí)

FILIP: Jdete taky do vody?

MONIKA (zaskočena): Ne, jdu.

8. SCÉNA – předešlí, SPRÁVCE

SPRÁVCE (vstoupí): Á, zdravím, otče.

FILIP: Dobrý den, synu.

MONIKA (ještě více překvapena, ke SPRÁVCI): Vy jste jeho syn?

SPRÁVCE: No, jako se to vezme…

MONIKA: Kolik, vám je?

SPRÁVCE: 49.

MONIKA (k FILIPOVI): A vám?

FILIP: 25.

MONIKA: Otec je mladší než syn. Hmm, zajímavé.

FILIP: Jsem totiž farář.

MONIKA: Aha, tak jsem v háji!

FILIP: Copak?

MONIKA: S bývalým přítelem jsem se vsadila, že sbalím prvního kluka, kterého potkám. No a vás asi úplně do postele nedostanu.

FILIP: To je mrzuté. Snad jste se nevsadili o něco?

MONIKA: To je právě to. Vsadili jsme se o můj byt a o ten jsem teď tou prohrou přišla.

FILIP: Nechtěla byste v tom případě jít ke mně na faru? Dělat mi hospodyni?

MONIKA (k publiku): Co mu mám říci? Zní to lákavě, ale když není kde brát. (k FILIPOVI) Dobrá, půjdu.

OBRAZ DRUHÝ

FARA & KOUPELNA

Hala na faře v Čimelicích. Po pravé straně vstup do koupelny.

1. SCÉNA – FILIP, pak MONIKA

FILIP (přechází celou scénu, míří přímo ke dveřím do koupelny, v ruce má ručník. Vchází do nich. Vzápětí se ozývá vysoký výkřik. Vzápětí FILIP vyběhne ze dveří a prudce je zavírá. Má vytřeštěné oči, jako kdyby spatřil mrtvolu.)

MONIKA (za scénou): Promiň. Zapomněla jsem se zamknout. Když se sprchuji, na nic jiného nemyslím. (pauza) Jak jsem se ti líbil?

FILIP (šíleně vysokým hlasem): Ne… Ne… Nevi… (odkašle si, normálním hlasem) Nevím.

MONIKA (vstoupí oděna do županu, vlasy zabalené do ručníku): Už se můžeš jít… (spatří FILIPA) Je vám dobře?

FILIP (stále s vytřeštěným výjevem ve tváři): Je my výborně.

MONIKA: Víš co! Já se dojdu obléknout a něco si zahrajeme. (odejde)

2. SCÉNA – FILIP sám

FILIP (k publiku): No a takhle to chodí už tři měsíce. Do háje, ona je pěkná. Nejenom… (naznačí) …ale i jako žena. Je chytrá, rozumná a ví si se vším rady, i si dokonce tykáme. Co mám dělat. Ona je tak krásná. Panejo, nebýt kněz, tak se na ni vrhnu a zulíbám jí. Neznámí pocit mě ovládá, ale jak jej zkrotit? Toť otázka! (odchází)

3. SCÉNA – MONIKA sama

MONIKA (již převlečena, také k publiku): Je to s ním těžké. Kouká po mně jako kdyby měl nějaké úmysly. Proto se raději na noc zamykám. (zasní se) Ježiš, ten je krásný. To by byl přítel. Vtipný, slušný, nebojí se práce a má rád děti. Vede totiž skauty. Jen kdyby nebyl kněz a nemít tady to (ukazuje si na krk). Bože, i postavou je to krasavec. Lidi ho tu mají rádi. Aby ne, příjemný člověk.

4. SCÉNA – MONIKA, TOMÁŠ, později FILIP

TOMÁŠ (vstoupí): Nevadí, že jsem vstoupil?

MONIKA: Ne, ale jak jste se sem dostal?

TOMÁŠ: Filip nechává klíč pod…

MONIKA: …rohožkou.

TOMÁŠ: Ne, pod květináčem. Přišel jsem na partičku.

MONIKA: Filip tu bude hned. Šel se převlíct.

FILIP (vstoupí): Pardon, neruším?

TOMÁŠ: Buď zdráv, Filipe. (vytahuje z kapsy karty) Tak co?

FILIP (k MONICE): Mohl bych tě poprosit, zda bys přinesla něco k pití. (nápad) Vem džbán a skoč pro pivo do hospody Na Knížecí.

MONIKA (přitaká): Dobrá. (odejde)

5. SCÉNA – předešlí bez MONIKY

TOMÁŠ (usadí se ke stolu a začne míchat karty): Tak co ta tvoje hospodyně? Jak jste si sedli?

FILIP: Vcelku dobře, je tady ale jedna drobnost.

TOMÁŠ (rozdává karty): Jakápak? Špatně vaří.

FILIP: Ne, ne. Vaří náhodou velmi dobře, třeba to její kančí ragú si pochvaloval i sám knížepán. Ale je tu jedna koupelna a doteď jsem tu byl sám. (bere si svoje karty)

TOMÁŠ (bere také svoje karty): Chápu.

(do konce scény hrají karty)

FILIP: A co ty? Už máš práci?

TOMÁŠ: No jasně. Otevřel jsem si zahradnictví na náměstí. Avšak oproti tobě jsem mizerný zahradník.

FILIP: To přeháníš, já jsem průměrný zahradník samouk. Je sice pravda, že zahrada je má vášeň, ale mé schopnosti jsou velice průměrné.

TOMÁŠ: Jsi příliš skromný. Kdybys nebyl farář, tak bys mohl dělat na zámku. Knížepán nikoho zatím nesehnal.

(zvuk rozbíjejícího se porcelánu za scénou, FILIP a TOMÁŠ se leknou a přestanou hrát)

6. SCÉNA – předešlí, MONIKA a DANIEL

MONIKA (za scénou): Nech mě! Pust mě! (vběhne na scénu do náruče FILIPOVI)

FILIP: Co se děje?

DANIEL (vstoupí, podroušen): Moni, přestaň dělat hlouposti. Já tě fakticky miluji! Pojď, vrať se. Na všechno zapomeneme. Zase nám bude dobře, ba co dobře. My se budeme mít lépe, než ti teď slibuji! Začneme od znova, založíme rodinu a čtyry stovky za mě. Já nemám prachy na pivo v hospodě. (bere MONIKU za ruku a tahá ji) No tak, pojď už. Jsem výborný řidič.

MONIKA: Ne, nejdu. To radši pujdu vstříc požáru, než abych šla s tebou.

DANIEL: No tak, neblbni!

FILIP (vytrhne DANIELOVI z ruky MONIČINU ruku): Pane! Vy tu slečnu obtěžujete!

MONIKA: Filipe, nemíchej se do toho, my si to vyřešíme sami.

FILIP (k MONICE): Ne, tady se obtěžuje žena a muž má zasáhnout. (k DANIELOVI) Odejděte, pane, než…

DANIEL: Nebo co, velebníčku? Nu co?

FILIP: Nebo zavolám policii!

DANIEL: Policie se volat nebude.

(DANIEL vrazí FILIPOVI facku. FILIP mu facku opětuje, načež se DANIEL rozmáchne a dá FILIPOVI pěstí, až skoro FILIP odletí ze scény. TOMÁŠ vezme DANIEL za triko a se slovy „Vypadni odsud.“ jej vyhodí ze scény.)

MONIKA (křísí FILIPA, který je v bezvědomí): Pojď mi pomoct. (usadí FILIPA do židle) Dojdi pro vodu.

TOMÁŠ: Co se vlastně stalo?

MONIKA: Šla jsem pro pivo. Z hospody byl už z dálky slyšet nějaký bengál. On se tam opíjel a křičel, zdali mě někdo neviděl. No a když jsem byla na odchodu, tak si mě všimnul. Začal být dotěrný a stále mě pronásledoval. Jenže když jsem mu řekla už po několikátý ne tak se naštval!

TOMÁŠ: Asi vás hodně miloval. (uvědomí si) Jo, tu vodu (odběhne)

7. SCÉNA – MONIKA a FILIP v bezvědomí

MONIKA (k FILIPOVI): Vy můj chudáčku. Jistě tě to hodně bolí. (prohlíží si FILIPŮV obličej) Bože, ty jsi ale krásný. (uchopí jeho dlaň a také si prohlíží) Ruce hebké jako dětská prdýlka. (vyhrne mu rukáv) Nádherná hra svalů. (hladí jej po tváři, postupně přechází k vlasům) Ty jsi docela nádherný muž. Máš inteligenci, čest a nebojíš se postavit za druhé. Máš v sobě pokoru vůči druhým, ale i statečnost ukázat na zlo a lež. A já? Já se do tebe docela zamilovala. Kdyby by nebylo toho, že jsi kněz jistě bych tě teďka na místě zlíbala. Jenže ty nemůžeš a ani já ne. Zavřel jsi kdysi dobrovolně lásku do želez celibátu a zřekl jsi se nás jen pro jeden flirt. Kéž bys procitnul…

FILIP (procitá, zmaten): Co… Co se to stalo?

MONIKA: Můj ex ti dal pěstí, když jsi mě bránil.

FILIP: To byla moje povinnost vás bránit.

MONIKA. Ale nebyla.

FILIP: Ale byla.

MONIKA: A proč?

FILIP: To protože, že Tě miluji.

(krátká pauza, oba se spontánně políbí)

8. SCÉNA – předešlí, TOMÁŠ

TOMÁŠ (vstoupí na repliku: “To proto, že Tě miluji“. Tiše vyčkává. Poté co se MONIKA a FILIP políbí chviličku posečká a pak důvěrně zakašle): Pardon, neruším.

(MONIKA a FILIP dělají jako by se nic nestalo)

FILIP: Ne, nerušíš.

MONIKA (odejde)

TOMÁŠ: Co blázníš, jsi farář. Musíš dodržovat celibát!

FILIP: Já nevím, co to do mě vjelo. Je tak krásná. Tělu neporučíš.

TOMÁŠ (odcházeje): Jsi na rozcestí. Musíš si vybrat, buď opustíš celibát a získáš krásku s láskou, nebo se ještě víc odstřihneš od žen. Je to jen na tobě. Já ti poradit nemohu. (odejde)

FILIP: Co dělat? Kdo mi poradí?

TŘETÍ OBRAZ

KNĚZ & BISKUP

Pracovna českobudějovického biskupa.

FILIP (vstoupí): Dobrý den, pane biskupe.

BISKUP: Dobrý den, co vás sem přivádí, synu?

FILIP: Jedna velmi delikátní věc.

BISKUP: Která?

FILIP: Láska, zamiloval jsem se.

BISKUP: Opravdu. (zarecituje) Láska je ten svatý cit, pro který má smysl se bít. Láska je ten svatý cit, který v nás nenechá klid.

FILIP: To je sice krásné, ale co mám dělat. Jsem katolický farář a mám dodržovat celibát.

BISKUP: A ty ji opravdu miluješ?

FILIP: Já nevím.

BISKUP: Postavil ses za ní, když ji někdo ohrožoval?

FILIP: Ano.

BISKUP: Směješ se jejím vtipům?

FILIP: Ano.

BISKUP: Pak ji miluješ, není co řešit.

FILIP: Ale co mám dělat?

BISKUP (na odchodu): Teď se musíš rozhodnout. Buď odejdeš z kněžského semináře nebo budeš farářem dál. Podívej se do svého srdce a řekni co máš nejraději!

FILIP: Děkuji, pane biskupe.

(BISKUP odejde)

ČTVRTÝ OBRAZ

KNĚZ & KNÍŽE

Místnost na zámku v Čimelicích.

1. SCÉNA – KNÍŽE a TOMÁŠ, pak MONIKA

TOMÁŠ: Už tu přesluhuju pár měsíců, Vaše Jasnosti. Kdy tu bude ten nový kastelán?

KNÍŽE: Nebojte, dnes přijel. Už provází prohlídku. (odejde)

MONIKA (vstoupí): Tomáši!

TOMÁŠ: Ano?

MONIKA: Nevíš, kde je Filip? Nedávno odjel do Budějovic za biskupem, a ještě se nevrátil. Mám o něj strach.

TOMÁŠ: Nemusíš se bát. Předevčírem jsem mu volal a říkal, že za nedlouho přijede. Z jeho hlasu jsem cítil spoustu radosti.

MONIKA: Opravdu. Asi má pro nás nějaké překvapení.

2. SCÉNA – MONIKA, TOMÁŠ a FILIP, později KNÍŽE

FILIP (za scénu): A my se nyní nacházíme v pracovně Karla VI. Schwarzenberga, který sem přemístil během války z Orlíka. Zde otec současné hlavy rodu Karla VII. prováděl odbojovou činnost a po válce se dokonce stal předsedou národní výboru a tímto bych pro dnešek ukončil prohlídku zámku. Děkuji vám za pozornost a přeji vám hezký den.

(MONIKA a TOMÁŠ vedou dialog mezitím co za scénou řeční FILIP)

TOMÁŠ: To je Filip!

MONIKA: No jo! Že by začal dělat kastelána.

TOMÁŠ: Kníže říkal, že nový kastelán tu již je, ale že je to FILIP neříkal.

MONIKA: Ten je ale tajnůstkář!

(krátká pauza)

TOMÁŠ: V tom případě už ale není kněz!

FILIP (vstoupí): No, nejsem

MONIKA (zavýská): Filipe!

(oba se obejmou)

TOMÁŠ: Tak ty tady děláš kastelána?

FILIP: Už od rána. Kníže mi to nabídl.

MONIKA: No a co budeš dělat teď?

FILIP (šeptá něco MONICE do ucha)

MONIKA: Opravdu!

(radostí se oba obejmou)

KNÍŽE (vstoupí): Vidím, že tento příběh šťastně končí. Začalo to docela nevinně. Mladý farář, mladá krásná dívka a hloupá sázka. No a na konci je velká láska. Víra je krásná věc, ale nemá stát v cestě lidskému štěstí. Nemá zničit nebe na zemi.

FINÁLE - NEBE NA ZEMI - TEXT V+W

KNÍŽE (zpívá): Na Nirvanu,

FILIP (zpívá): Na Olymp,

MONIKA (zpívá): Na nebe

VŠICHNI: Nevěřím.

TOMÁŠ (zpívá): Když někdo svět pomlouvá…

KNÍŽE: Vždycky láteřím.

FILIP: Nestojím o nekonečno

MONIKA: S hvězdami všemi.

TOMÁŠ: Stačí mi pár krásných chvil

KNÍŽE: Někde na zemi.

VŠICHNI: Když já vám povídám, že je nebe na zemi,

Pravdu mám, věřte mi.

Za život život dám, i když nerad umírám,

Nejsem sám, věřte mi.

Pro toho, kdo chce žít, je na světě plno krás.

A z těch krás nebe mít, záleží jenom od vás.

Jen od vás, věřte mi, záleží, kdy přijde čas,

Kdy pro nás začne nebe na zemi.

 

KONEC