Projekt 3.0

Anotace: Odplata tvůrčím Vizím, charakteristické vyprávění zasazené do scénářové formy, surrealistický manifest nové obraznosti, zrozený z kontemplativního transu, na oltář Budoucnosti...

...

(Popis detailní scénické návaznosti, komiksová ilustrace posledních do-spolu-utvořených pamětí...)

V bezpřítomném momentum bezčasí, lidská pamět ztratila soulad s hvězdným tělem paprsků...

Poslední elektrické, nukleární, fúzní, světlo i jádro vyhaslo, lidská srdce roztříštěna v prach počátků,

světlo světa vyhaslo, slunce a dalších 777 hvězd vyhořelo, spirální rameno se zhroutilo do sebe, zbyly jen doteky solární soustavy,

zbytek pohltila temnota...

...Poslední naděje zdála se přicházet odkud to již člověk nejméně čekal... - Nová archetypální vivisekce Entropie a Světla Ducha- ŽIVOTA

Obraz I.

Prolnutí z černé velvetové obrazovky titulků psaných hierofanickým fondem (Landum Victorium - pracovní název verze projektu) jemnozrná vibratibilní textura, prosvětlení do vesmírného prázdna hluboké prázdnoty, v pozadí jen akustické ambientní tóny a padající tříštící se zlaté cihličky (na hudební složce musí pracovat experimentální sound designer - Steelan nebo někdo podobně laděný budoucností) průlet solární soustavou.

Obraz II.

Hlas vypravěče, 'Světla světa pohasla, slunce a ostatní hvězdy v dosahu vyhořela...' náhled na starou křehkou planetu Zemi, která jako vulkanický škvarek s několika průhlednými místy, odolává sítím okolního temna a mrazu, utvářející podmínky vzniku nového života neznámé (napíše se pod Zemí) - známé nevydělitelné - Pluto se utrhne ze solárního orbitu své elipsy a přiblíží se nebezpečně blízko zemské kolizi.

Obraz III.

Mění se na purpurovou a amaraldovou sférickou kouli, nadanou jakousi krystalickou inteligencí, střemhlav prolétá atmosférou, dopadající spršky částic ji doprovází, dopadá do Tichého Oceánu (tajná informace, pod hladinou v Mariánském příkopu je poslední lidské útočiště před neznámou formou urychlující mnohodimenzionální entropické Transcendentní entity - neznámého nepřítele) vytváří světelná kráter a tlakovou vlnu, prosvětlý temný prostor jak vystřihnutý z Tanguiho černějších vibrací Obrazu.

Obraz. IV.

Poté prostupující paprsky, zvedající se planeta plutu, nyní již sférická koule o tvaru oka, vzniká amorfní, krásná, nádherná sureaálná scéna, příliv jsou ženské řasy, vlnky a prameny pěny, třtiny sublimní a dechberoucí, oko vystupuje na hladinu a otáčivýi, vlnivými pohyby se přibližuje ke břehu, mrazivému, nahému a pustému (nevipadá jako zemská sféra, spíše jinozemské kataklyzma po spoušti, nebo poslední útočiště cestovatel v čae H.G. Wellsova příběhu). 

Obraz V.

hudba se mění na rozlévající krůpěje křehké a decentní tóny plné lidského citu a nostalgie..Oko sféricky se rotující k pobřeží dosedá na zmražená zrníčka písku a mění se postupně ve tři předměty, asymptotu, lumiérovskou promítačku a trojnožku s glóbusem proměnlivého tvaru s promítající čočkou superholografické imanensce a luminiozity...vysekne d prostoru obraz a zde už jedenáctistruná partitura rozehrává onu scénickou komiksovou partituru, kterou jsme nakreslili v pozdním vypětí noci...(14 sekcí obrazů...sublimných)

VI.

Je to přesně ten dóm, který byl zhmoťnen ve starém Mexiku neznámou rasou, jež se vyvinula nad čtyři naše hmotné rozměry, nad všechny předchozí religiózní pověry a manifestace, stala se tak největší Omega atrakcí ve Vesmíru, v dosavadním expanzivním preludiu stáli bytosti vedle sebe, nyní i nad sebou a v sobě a sčítali tak vteřiny překračující hmotný příběh, spirituální ražení mělo našlápnuto k tomu aby zahnalo a porazilo temnotu. 

VII.

Zvídavé obrazové sekvence pokračují a reflektují sebe sami, že příběh skončí u sedmi obrazů a ne u sedmi set nám nebylo známo, hudba přestala hrát, kouzlo vyprávění se vytrATILO S OBRAZOVOU KONTEXTUROU A HUDEBNÍ SUGESTIVITOU, ANIMIOZITA KVADRANTU MOŘE. !

....

X

(Po návratu z Himalájských končin, maják namíří reflekturu pod hladinu Tichého oceánu a prořeže temnotu až na dno Mariánského příkopu, tam probudí signál zdecimované lidské saturace...)