Zápisky ztraceného dialogu

Anotace: Dvouaktova inscenace, první akt: balkon, dvě zidle, dvě mužské postavy.

Dvě mužské postavy na balkone male vinárny. Jedna s kloboučkem a sklonen k alkoholismu a druha s ksiltovkou a podmanivymi sny a iluzemi, sleduji oblaka a popíjejí vino, cervene a bílé.

Zapálí si cigaretu a v chumoutu kouře vydechne 

V: 'Povídal jsem ti už o te zamýšlené hře pro alternativní scénu Slováckého divadla pro projekt "off"?'

F: 'Myslím, že ne, mluvil jsi pouze o te nove inscenaci v kuchyni, co se má odehrávat v kuchyni restaurace, což je vlastně jedno velke studio a mediální bublina nafukovana přímo před zraky diváka'

- V usrkne doušek bílého vina a poledne nahoru na azurove nebe

V: 'Ano, to je nyní ve fázi ctennych zkoušek, to co mám na mysli je hra, ktera dosud není vůbec napsána, zatím je jako morska houba pod hladinou, někde v hloubce mého mozku se trpyti jako sen, temný sen co má prinesti světlo'

F: 'Nemluvis tady o spáse světa prostřednictvím jedné zahadne inscenace s magickými prvky, ve které se objevují náznaky hry ve hře jak o tom máš ve zvyku přemýšlet?'

Zadiva se na něj trochu podezrivave 

V: 'Něco na tom ve skutečnosti bude makrokosmickeho, třeba zrovna dneska  (i když tím myslím spíše včera) se mi zdálo o tom, že jednomu oblíbenému básníkovi licim svuj plán na archetypalni vyprávění'

F: 'To me se zdálo o tom, jak přicházím na podstatu mimotelniho prozivani, jsem daleko za hranicemi svého těla, letim nad řekou jako orel a jsem mimo tok tohoto času. A jsou i jiné sny o kterých bych ti rad pověděl'

Po tomto úryvků se zvedne a projde po balkonu a zpátky 

V:'Už někam odchazis?'

F: 'ne jen se mi zatočila hlava, mam takový pocit, že už jsem opilý a snazim se přijít na tom proc vlastně...

V:'Je to společnost alkoholu ve tvoji hlavě, ale porad drží tvar. Poslys povím ti vic o te hře. Mel by to byt tajný projekt. S kódovým označením X. Koncipovany jako zazitkova inscenace. Na vlastni Experience. Nemel by mít jen jeden pevný scénář a ve dvou nebo třech pasážích bude prostor pro improvizaci'

F:'Jo, poradny moment překvapení a dobří improvizatori to mi tady u nás na scéně chybi, zda se mi,  že tady ani nejsou zadne spolky co by se tím zabývali'

V:'To máš recht, a právě pro to by tam měl byt onen prvek, cele je to zamýšlené udělat hru ve spoře osvetlenem industrialnim prostředí, idealne v atomovem krytu, divák uvidí jeden pokoj a ten pokoj pouze'

F:'Zni mi to jako bys chtěl vyvolat klaustrofobickou nebo dystopickou atmosféru...'

V:'Ano, nápad je takový přesunout hlavního protagonistu do podzemní dystopicke budoucnosti, kde vnitřní prostor jeho pokoje a vnitřní prostor myšlenek bude zhmotnovan různými prostředky  (projekce,  ruchy, smyčky, ambientni plochy, vnitřní monology, flashbacky, záchvaty šílenství, vzpomínka do dětství).'

F: 'Je vůbec možné z toho udělat divadelní nebo filmovou inscenaci, když zaprvé není doposud ani napsána, za druhé mluvis o spíše filmových prostředcích...'

V: 'Právě motivaci by bylo využít filmových prostředků pro divadlo, ale neprerusovat kontinuitu vyprávění,  dějů a myšlenek a přitom udělat obraz zrcadlici celý svět autora i prostor doby ve které se nachází...'

F: 'Je to rozletne a jake povahove vlastnosti by mela ta postava, s cim by se vyporadavala, jaké motivace by ji provázeli ve světe nepříliš vzdálené budoucnosti...?  Uvazujes i o paralelních budoucnostech, jiných scénářích pro danou látku...?)

V: 'O paralelních existencich scénáře na divadle nevím. Vím jen to, že básník jako hlavni protagonista by mohl byt klidne žena, pisici též hru s názvem 'Včera budoucnost' o inscenaci založenou na kvantove fyzice a článcích synchronicity a do toho by se dělo spoustu nepravdepodobnych okolnosti a fenoménu'

F: 'To by mi přišlo příliš komplikovane pro diváka, vidět narůstat na pozadí další obrysy hry...