Zápisky rozpolcenych monologu

Anotace: Svět ve svitku vesmíru...

Oči pohledem zaupi na plátně ze skla v předvečer opony divadelní tragédie.

Ruka kreslí šat člověka vystupujiciho ze tmy. 

Na provizorním jevišti, sled predmetnosti - opostatnit jejich místo a smysl v prostoru divadelní skutečnosti.

-------------- ------- --------

V: 'Viděla jste mne zástupcem měst,

      vzpominala na svět před katastrofou,

      viděla jste zlomene křídlo člověka

      a sama si troufate tvrdit,

      že dneska z přeživších, již nikdo neví jak vypadal.'

M: 'Ptal jste se mne nac se vam podbizim,

      jaké vlohy opodstatnuji moji lásku 

     a cim jsem zavinil ztroskotání vaši ctnosti,

     bezuzdnou zadostivosti po vaši osobě,

     po tom nejposlednejsim co se britce trpyti 

     na hrotu vaši poezie ve Vás.

V: 'Ani na hlubine vyhynulych světu, 

      při svetlocive masce člověka,

      bojujiciho sama se sebou, se svojí přetvářkou,

      s absencí lidskosti, pozůstatků mysli a těla

      i nyní Vás malička nosim stále na srdci,

      a tvořím puket vašich hvězd z basnikova těla.

M: 'Hledám cestu k vam cestu nestoudnou sice, 

      cesti zbavenou v sobě, o hrot lži době,

      dusim prach v achatovem hněvu,

      a něhu mezi stiny duše,

      o ztraceny klíč nápovědy,

      postrádám jak v hrudi zvedy odvahy,

      vyjít vstříc hrebenum chrámu.

V: 'Mate zmatek v milencich, sluncich i osobách,

     při toulkách minulých ztratil jste oběť v básní,

     drogách nebezpečných a toulkách v neexistenci reality,

     Vaše vykoupení ne li vystoupení,

     muže byt inscenovano jen z citu monologu,

     z place filosofa nad chudosti jazyka,

    z tajů basnikovy duše nad brectany imaginace.

Poté k sobe přistoupí a políbí jeden druhého 

ve svem prostoru jsou nezamenitelni,

svit dopada do kruhu ve kterém byli dříve oni. 

Nikdo však zatím nevládne svým osudem.

Napíši vam vyznání, za hru dramatika, pojatou jako dar ze sve duše,

duši blizke a milující, v paměti ticha a lásky klíči nove oči,

mlcenlive zatím v hrudi, 

kam divák schoval sve potrhane srdce,

hvězdy nám však přáli do vinku,

máme ve jménu jedno male vítězství,

a to vítězství v životě i v umění.