Věž z tajemství.

Anotace: Návrat k dialogicke hře, zkoumání scénické eseje na papíře, ohledání témat a postav.

Kdo tam?
To neustále tápání ve větru proti oratoriu času.
Vliv inspirace, okolí, aspekty puvodnosti.
Pokora před pokojem jdoucim z neznáma.

Nevyslovitelnost. Posluzte si. Sedněte si. Buďte svou vlastní budoucnosti.
Přichází k vám myšlenky?
Byl jsem zrozen v kosmickém jaru. Tomu věřím. Touha vnímat spojitosti. Neviditelné spojitosti.

Propojili jsme se s přírodou a odcizili se vlastní duši.
Navratili k mystice. Bavili se o nejhloupejsich, nejnižších věcech pokleslosti.
Pak se odezneli. Je to vzpomínka?
Rozpuštění svého já v nekonečném kosmickém prizmatu.
Naproti toho absolutní pochopeni, briskni intelektuální pochopeni vesmírných principu.

To vše vysloveno před vašimi zraky. Odkud se vzalo maso vaší telepatie? Přijde po zrození další zkoumání nezrozene zkušenosti?
Zkoumáme tvar scénické eseje. Postavy zachycují, uchovávají, ale touha z toho pochopit neznámo, vyprchava.

Je láska pomíjíva naděje? Ne. Je silnější otázka než odpověď? Mezi vědou a uměním plynou mosty. Řeky a koryta.
Poklad a věž z tajemství.

(Stmívání)