O Vánocích

Od října hrají v obchodních domech koledy. Největší trapas je, když reklamy v televizi nebo v rádiu mluví o příchodu dva měsíce předem. A opravdový příchod je přece až na Štědrý den.

Reklama nás nutí neustále přemýšlet, být ve stresu, nakupovat. A když už není co nakupovat, stejně nám to v hlavě musí šrotovat, jestli jsme na něco nezapomněli. Kde je v tom vlastně klid?

Lidé do sebe žduchají, nadávají, manželé se hádají. Každý spěchá, na nic není čas. A co vnitřní příprava na Vánoce?

Není čas vyrazit s rodinou na hory, zalyžovat si nebo sjet nějakou horu na saních. Není čas usmát se na blízkého. Není čas usmát se ani sám na sebe. Na co tedy potom vlastně Vánoce slavit?

Připadá mi, že Vánoce se zvrhly v jeden obrovský, kolosální, unavený, předražený, stresový, hrozný, odporný večírek, ve kterém se zapomnělo na jeho hlavní podstatu.

Jaká je podstata Vánoc? Přece taková, aby se lidé měli rádi. Oslavujeme příchod malého Ježíše, který se stal člověkem, aby lidi vykoupil. Přišel, aby nebyla závist, rozčilování se, hádky a stresy. Přišel, aby daroval lásku.

Ne každý věří v Boha, ale jednu věc můžeme udělat všichni! Proboha lidi, najděme si alespoň jeden týden v roce, týden v době vánoční, který věnujeme sobě a svým blízkým. Co to znamená?

Usmívat se na druhé více než obvykle.
Uvědomit si ten obrovský dar, který nám byl dán. Samotný život.
Uvědomit si, že nejen já miluji, ale také jsem milován. Bohem a svými blízkými.
Být s rodinou, užít si rodinnou pohodu a klid.
Vnitřně se zklidnit a „vypadnout na chvíli z tohoto světa“.
Nakupovat z lásky, ne proto, abych byl pochválen, za kolik jsem ten daný dárek koupil.
Mít i pěkné slovo, úsměv a třeba i nějakou tu korunu pro chudého. I on chce oslavit Vánoce.

Zkusme každý udělat alespoň jeden dobrý skutek. Jak jednoduché to je. Ale jak mnoho to dokáže Vánoce přiblížit jejich původnímu smyslu – darování lásky.