Význam náboženských sekt v minulosti a dnes

Anotace: Náboženství vnášelo do jejich života nejen smysl, ale stávalo se i útěchou v neštěstí. Představovalo jedinou úlevu v každodenním lopotném životě.

Pokud mám vycházet z otřesného případu „obležení Waco“ z konce 20. století, musím nutně pátrat po kořenech fanatismů a sektářství právě v Americe. Nový svět představoval a představuje ideální podmínky i pro svobodomyslnost ve všech mutacích, úchylkách a bláznovstvích. Evropské mocnosti nedali v druhé polovině druhého tisíciletí lidem možnost zvolit si svou víru. Isabela Kastilská nechala zmasakrovat tisíce muslimů, Adolf Hitler tisíce Židů, protestantství bylo systematicky potlačováno po celou dobu. Význam protestantství, jež bylo předstupněm většiny dnes známých sekt, měl v kolonizaci Ameriky obrovskou roli. Isabela Španělská se svým Kolumbem neuspěla, protože ji hnala touha po bohatství. Dcera zakladatele obrovské protestantské obce, Alžběta I., ano, protože viděla budoucnost anglosasů na západě, a její Walter Raleigh byl předobrazem americké „svobodomyslnosti“ - byl bez skrupulí, byl ambiciózní a vizionář. Stejně jako bezohledné, sebevědomé a blouznivé sekty, které se o dvě stě let později začaly v Americe formovat.
Na počátku hysterických aktů stála půda. Nemožnost získat půdu a její všeobecný nedostatek vyhnal protestanty z Británie do Ameriky a pak dál, na západ, kam kolonizátoři pronikli koncem 18. století. Revivalismus, neboli druhé „velké probuzení“, vznikl právě v americkém pohraničí. Je zcela pochopitelné, proč se lidé přidávali ke kontroverzním a snad až zvrhlým nápadům jedinců právě tam. Neměli žádný jiný druh rozptýlení. Náboženství vnášelo do jejich života nejen smysl, ale stávalo se i útěchou v neštěstí. Představovalo jedinou úlevu v každodenním lopotném životě.
Některé praktiky odnoží křesťanství, jako třeba presbyteriánů, unitářů, mormonů, baptistů nebo episkopátů, z počátku 19. století si dovolím citovat: Při „padacím cvičení“ se zpravidla „dotyčný s ječivým výkřikem svalil bezvládně na podlahu, na zem či do bláta jako kláda a vypadal jako mrtvý.“ Dalším „cvičením“ bylo „štěkání“ - „hlavně člověk postižený škubáním hlavy často v důsledku prudkosti záškubů vydával mručivé nebo, chcete-li, štěkavé zvuky“. Existovalo také „pěvecké cvičení“, během něhož zvuky nevycházely z úst, ale rozeznívaly celé tělo - „taková hudba utišila všechno“. A právě tato poslední poznámka mi avizuje biblický tón. Tito první sektáři nebyli svému okolí nebezpeční. Věřili v Ameriku, ve svou práci a ve své přesvědčení, nezáleželo ke které skupině se hlásili.
Adventisté sedmého dne byli prvními průkopníky vegetariánství a racionální výživy. Co mohlo být američtějšího než kukuřičné lupínky? Vždyť tento vydatný pokrm se připravoval z indiánské plodiny, která zachránila před smrtí Otce poutníky!
Současnou baštou mormonů je 45. stát Unie Utah, do jehož hlavního města Salt Lake City vyvedl na přelomu let 1846-1847 biblický „zbytek“ na dějinné pouti přes pláně a hory vůdce mormonů Brigham Young. O lásce a úctě, jakou chovali ke svému novému domovu osadníci, svědčí i mormonské učení, podle kterého Ježíš Kristus navštívil po svém zmrtvýchvstání Ameriku, a založil zde novou církev. Po svém Druhém příchodu zde pak nastolí Království Boží. Království Boží, království nebeské! To přece nebyl zhoubný fanatismus komunity ve Waco.
Sekty staré dvě stě let nelze přenést do dnešní doby, jelikož už ztratily své opodstatnění. Farmáři z amerického divokého západu se posunuli dál na západ a v Kalifornii se z nich stali herci scientologové a jiní. K životu v 21. století nepotřebují žádné berličky. Příslušenství u sekty je víc módní jak účelné. Herecký talent, který v sobě má asi každý Američan, je skvělým podhoubím pro oživení starých spolků a znovuzavedení některých bizarností v úzkém kruhu lidí.
Evropští rádoby adventisté a jehovisté necítí, a ani nemohou cítit důvody, z jakých se původní sektáři shromažďovali a padali do bláta, jakoby byli mrtví. Je přeci hloupost, aby to cítili potomci Isabely Španělské, které šlo o zlato, a Slované, kterým nikdy nebylo přirozené cítit jako Američané.
Za první etapu v těžkých dobách považuji, že vznikají utopistické spolky, které se snaží najít systém dění kolem nás v nějakém vyšším řádu. Do této skupiny náleží i všechny sekty. Chtějí se sice vymknout tradičnímu učení, protože už tolikrát selhalo, a nebylo „spravedlivé“, přesto sekty, jak je chápeme dnes, připouští existenci Ježíše Krista a vychází povětšinou z Bible.
Další etapou je naprosté popření a odmítnutí Boha, vžitých hodnot a pravidel. Dadaismus tak reagoval na první světovou válku, která takřka smetla lidskost. 1. světovou válkou počíná strašné období lidské existence – období válek, nedůvěry, skepse a hledání pevného bodu. 20. století takové prostě bylo a v 60. letech opět Amerika hostila zvláštní skupinu lidí. Květinové děti byly napůl dadaisty a napůl sektáři. Měli odpor k válkám, odmítali hodnoty generace svých rodičů (ti byli rádi, že vůbec přežili 2. světovou válku a svým smýšlením se nejvíce podobali nám). Ono popření žebříčku hodnot minulé generace svým způsobem zahrnovalo například polygamii, typickou pro život hippies. Narkotika jim pomáhala uniknout z nenáviděné reality, což mi silně připomíná dadaismus.
Na druhou stranu se ukázalo, že jejich teorie o životě je naprosto utopistická a sebedestruktivní, tak jako teorie sekt. Konec války ve Vietnamu definitivně odzvonil druhé etapě a přivítal třetí – tu naši.
Ateizmus dal život naší době a naopak. Nevím, jaká apokalypsa by musela přijít, abychom se vrátili ke středověkému fanatismu nebo vyhrocenému novověkému sektářství, kterému nachvíli uvěřila hrstka lidí okolo Davida Koreshe.
Abraham Lincoln na účet sekt řekl památnou větu: „Hm, pokud jde o lidi, kterým se takové věci líbí, řekl bych, že je to přesně ta věc, která se jim bude zamlouvat.“