Něco málo o víře

Anotace: Něco málo o opravdové víře

Pro většinu dnešních lidí znamená víra úplně něco odlišného, než v původním významu. Dnes říkáme, že věříme sami v sebe. Věříme, že bude líp. Věříme v horoskopy. Věříme zkrátka v tolik různých věcí. Pro mne, jako pro křesťana, má však víra úplně jiný akcent. Nevěřím sám v sebe, ve svou sílu, moudrost – věřím v Boha. Nemyslím, že by člověk tím, že věří sám v sebe, byl schopen se nějakým radikálním způsobem změnit. O kousek se může změnit, zlepšit, ale ne o mnoho. Připomínají to samotná slova Ježíšova:“Obraťte se!“ Nevyzývá člověk, ale Boží syn. Je to výzva pro každého z nás. Nevěřit v sebe, v horoskopy nebo v lidská náboženství (tím nechci odsuzovat), ale v Toho, který má skutečně moc něco změnit a proměnit. Aby to nebyly plané řeči, rád bych uvedl zajímavosti, které se mi přihodily poté, co jsem se sám stal věřícím.

- odvrátil jsem se od drog a začal jsem žít „čistě“. Někteří z mých přátel se o to pokouší do dneška, většina marně. Odkud je ta síla, která mi dala ze dne na den přestat?
- když jsem byl v nemocnici a měl jsem strach, otevřel jsem náhodou knihu, kterou jsem si vzal s sebou. Na té straně byl úryvek z Bible, který mluvil o tom, abych se nebál lékařů a své nemoci, ale vše vložil do rukou Božích. Zvláštní náhoda.
- jeden můj kamarád byl na tom špatně psychicky. Zdál se mu sen, kde mu jakýsi hlas říkal, aby vyhledal toho, který věří. Další den se ptal své matky (která mě neviděla osm let), na koho by se měl obrátit. Doporučila mu mě! Mluvili jsme spolu o Bohu, o jeho situaci a on byl vysvobozen. Za několik dní se jeho situace radikálně zlepšila
- mé ženě umřela maminka (skrze ni jsem byl přiveden k víře), která byla velmi dlouho nemocná. Zemřela, když jí bylo čerstvých osmnáct let. Díky tomu dostala do opatrovnictví malou sestru. Dva roky poté jsme se vzali a žijeme jako úplná rodina. Rodiče s dítětem. Opět náhoda, že to vše tak krásně do sebe zapadlo?
- znám osobně člověka, který po nehodě přestal chodit. Do té doby byl nevěřící, i když zbytek jeho rodinny věřil v Boha. Po několika letech sám uznal, že musel přijít na vozík, aby jeho život byl zachráněn. Sentiment? Člověk, který je na vozíku, a prožívá nejkrásnější léta svého života a raduje se.
- dědeček od mé ženy na vlastní oči viděl, jak jeho soused, který nosil berle déle než deset let, po modlitbě jiného člověka berle odhodil a začal bez nich chodit. Chodí bez nich do dneška.

A je toho více. Bůh opravdu je a působí v životech lidí. Stačí se jen na něj obrátit, otevřít mu srdce a být s ním. Uvědomit si, že všichni jsme Boží děti a přestat s násilím a sobectvím. Exitují i jiné duchovní cesty (budhismus, hinduismus nebo vlastní duchovní směry), tyto však jsou dílem lidským. My se však můžeme obrátit k samotnému Bohu, k Otci, který to vše stvořil, a když člověk chce, tak i v tom všem skutečně a živě působí.