VÍRA - Co člověku dává a co mu bere?

Anotace: Tak toto jsme dostali na ZSV za úkol. Zamyslet se nad významem víry. Dávám to i sem, abych se s vámi mohla podělit i své i vaše myšlenky. /Pro inspiraci jsme dostali text písně od Seala z alba Soul, kde se zpívá o tm, jak věřící budou spaseni/

VÍRA
Co člověku dává a co mu bere?
(úvaha)

Význam náboženství
Myslím, že aby mohl být vytvořen lepší svět a aby v něm byli lepší lidé, je zapotřebí vytvořit pevný řád, kterým by se měli všichni řídit a kterému by nikdo neměl odporovat. aby takový řád mohl být respektován, musí být respektován i jeho tvůrce. A nejvíc respektován může být bůh. Bůh je nade vším a nic není nad ním.
To je podle mě příčinou vzniku náboženství. Náboženství totiž nabízí, kromě víry a vysvětlení nevysvětlitelného, také řád. Svůj řád má i křesťanství.
Křesťanství se snaží usilovat o to, aby lidé uctívali boha, řídili se pravidly, která určil, a ve svém životě činili jen dobro. Nesmějí konat zlo, naopak musejí snášet příkoří, být pokorní a zlu oplácet dobrem. Myšlenka je to sice krásná, ale nemůže být uskutečněna, není možné vytvořit dokonalý svět. Všichni lidé totiž nemají svědomí a nebo činí i to, o čem ví, že není správné, ale je v jejich prospěch. A právě takoví lidé se nemohou „vydat správnou cestou“. Takoví lidé zkrátka budou dál „konat zlo“ na úkor těch, co „konají dobro“, což způsobí, že z těch dobrých lidí budou ne všichni šťastni v životě.
Není-li možné konat jen dobro a přitom nebýt v životě šťasten, proč to dělat? I na tuto otázku má náboženství odpověď. Totiž, lidé, aby chtěli sami něco dělat, musejí pro to mít dostatečnou motivaci. A tu jim poskytuje víra. Víra v to, že bůh potrestá hříšníky a oddané věřící odmění životem v ráji, který na ně čeká po smrti. Uvěří-li lidé tomu, že existuje posmrtný život, který je věčný a který mohou strávit v pekle nebo v ráji, budou stát před volbou. A bude-li jim záležet na tom, aby se po smrti dostali do ráje, budou se řídit pravidly, která bůh určil. Pro věřící je v tom obrovská útěcha, neboť právě život v ráji je tou největší odměnou, jakou mohou dostat. Nicméně, spíše než pouhý ideál v této myšlence vidím promyšlený tah…
Ve skutečném světě není možné vytvořit ráj pro všechny. Nebylo by to možné ani v případě, že by všichni lidé činili jen dobro a doopravdy se řídili božími přikázáními (čehož bohužel dosáhnout nelze), neboť spoustu věcí ve světě není možné změnit a nebo jim zabránit. Proto v lidech byla pěstována víra v posmrtný život. Neboť ten je „opravdovou zárukou“. Skýtá jistotu, že člověk po smrti přijde bud do pekla a nebo do ráje.
V písni je to krásně vidět, jak pevně věří lidé v to, že za své skutky budou odměněny a po smrti přijdou do ráje zatímco hříšníci budou potrestáni. Lidé totiž v sobě mají zakotvený smysl pro spravedlnost a také touhu po uznání. Potřebují vědět, že jejich počínání má nějaký smysl. Budou-li žít, jak jim bůh přikazuje, potřebují mít jistotu, že budou odměněni.

Význam víry
Víra sama o sobě je však jakýmsi paradoxem. Lidé hledají jistotu v něčem, o čem se nemohou přesvědčit, a i přes tento fakt, jsou si tím jisti. Jsou si jistí existencí boha i ďábla, existencí posmrtného života, peklem i rájem. Ale jak si mohou být tak jisti, když se o tom nedokáží přesvědčit??? To je podle mě princip víry jako takové. Věřit v něco, čím si však nemohu být jista, protože mi to poskytuje útěchu a odpověď, ke které se jinak nelze dobrat. Víra má tedy světlou i stinnou stránku. Tou světlou je, že dává člověku jistotu a útěchu. A tou stinnou zase je, že ho zaslepuje a znemožňuje mu poznat věci z jiné stránky, což je někdy na škodu a v očích jiných mnohdy i k smíchu. Jsou věci, kterým se zasměji i já, ale mám pro to pochopení. Podívám-li si na to ze stránky psychiky lidí, dá se jejich počínání pochopit (alespoň někdy).
Má tedy cenu věřit? Věřit v „Něco“? Má i nemá. jsem člověk, který se snaží hledat odpovědi na otázky na více než jednom místě. Protože jedině tak je možné se dle mého názoru dostat blíže k pravdě. Není totiž jen jedna pravda, těch pravd je více a já zkrátka tvrdím, že „ve všem je pravdy trochu“. Proto nemohu jednoznačně říct: „Víra je jen pro blázny.“ nebo „Život bez víry nemá žádný smysl.“, nemám ráda extrémy, hledám „zlatou střední cestu“ a v tomto případě nehledám marně. V případě otázky víry razím heslo: „Věř, ale s rozumem.“. Člověk může věřit, má to cenu. Kdyby víra neměla cenu, tak by přeci nebyla. Nicméně, člověk by si měl zachovat rozum a uvědomit si, že někdy může být víra také na škodu.