O POČETÍ A ZÁZRACÍCH

Anotace: NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ a (církevní) ZÁZRAKY. Hodnocení a doplnění

Obě téma jsem vyjádřil ve verších.
Prvé bylo nebývalou většinou přijato souhlasně, komentováno logickými úvahami a přiklánělo se k mému tvrzení, že silný jedinec žádnou podporu ve víře nepotřebuje. Což také potvrzuje že náboženská učení stále více neodpovídají potřebám současného světa a jsou na ústupu.

O téma ZÁZRAKY zájem byl už jen poloviční. Zdá se jako by většina mlčky souhlasila. Ale rád bych mé tvrzení, zázrak = snad lež, uvedl na správnou míru. Především jsem měl na mysli zázraky, které si přivlastňují církve, ale … ty k mé další poznámce „Vůle tvá tě uzdravuje!“ Ještě dodám, že vůle tvá musí být tak silná, že v nic jiného, než v uzdravení nejen věříš, ale ani o tom nepochybuješ! K uzdravení cituji vědecký poznatek: Občas se i na úrovni Země stává, že duchovní síla z určitých důvodů uvolní zablokovanou schopnost samouzdravení. To pak proběhne v nezvyklém rozsahu a v mžikovém čase. Na Zemi takovému úkazu, říkají zázrak. Vím o čem píši, když takový „zázrak“, který udivil i lékaře ÚVN, se stal v naší rodině.

Proč vlastně právě na tato témata píši.
A. Církev mne už jako dítě na základní škole donutila o svém chování velmi přemýšlet. Zvláště v okamžicích kdy náboženství vyučující Páter Šimoník, víru v neskonalou lásku boží do nás vtloukal ukazovátkem tak usilovně, že občas nějaké o nás i zlomil. Ale ani tohoto horlivého zbožného kněze jeho Bůh neochránil. U soudruhů z Stb, možná že exekutorem byl právě jeden z jeho žáků. Sklidil co zasel.

B. Je to jediná možnost boje proti nepravostem, které se nepřetržitě a možná ve zvýšené intenzitě na náboženském poli dějí. Každé náboženství je nežádoucí organizace někoho proti někomu, velmi navštěvované divadlo a prosperující živnost pro provozovatele. Už od vzniku jakýchkoliv náboženství, vždy šlo především o vymývání mozků s cílem věřící si podmanit ovládnout a přivést do stavu pokory a strachu. U katolíků třeba věčného zatracení v žáru pekel. Avšak byla jim dána možnost stále páchat hříchy a za cenu „desátků“, svaté zpovědi, kajícím se, bude odpuštěno.

Náboženství má třeba závazek chudoby. Výzdoba chrámů, sakrální roucha, kříže na hrudi a prsteny kněží demonstrují jak je to myšleno vážně. Oni pijí víno a ti skutečně chudí vždy jen vodu. I když i bohatí mohou být ctnostný. Služebníci boží se stále bezostyšně snaží zasahovat a ovlivňovat životy všech. Určují dobu pro pohlavní styk, (jen pro početí), zabraňují potratům, určují půsty, odsuzují nahotu apod. Protože jednotlivá náboženství mezi sebou soupeří, někdy až na život a smrt, stále více se bojuje, zabíjí, mučí a často i zlu žehná.

Stále se dodržují nesmyslná pravidla, jako jsou obřízky u mužů i žen, krvavé zkoušky dospělosti, u žen pak zachování panenství a zejména u nich tresty za nevěru bičováním, ukamenováním,. zazdíváním apod. A mocní k tomu mlčí, protože tento stav pokory a bezmocnosti u obyčejného lidu jim zcela vyhovuje a ani jej nechtějí změnit.

Souhlasím jedině, jak se to praktikuje v Indii. S trestem bičování řidičů, kteří sedli za volant podnapilí. Snad pod vidinou tohoto trestu, by i u nás na silnicích ubylo nebezpečných vrahů a sebevrahů. Ale to je jen vlastně pokus o nejapný vtip.