Osud?

Anotace: Vím že osud mám napsaný jen ještě nevím jakou cestou se k němu dostanu.

Je to až fascinující jakým směrem nás osud pošle. Tím to malým vyprávěním bych vás rad obeznámil s tím co se mi v posledním měsíci stalo.

Začalo to tím že se moje nejlepší kamarádka chtěla zabít. Třikrát. V té době jsem si řekl že to nedovolím. Začal jsem jí navštěvovat a snažil se jí dat důvod k životu. Problém byl takový že tím jak jsem jí dost pravidelně vídal začali se ve mně posouvat emoce jiným směrem. Nakonec to dopadlo sexem což byl začátek konce našeho přátelství (na konec neskončilo urovnaly jsme to mezi sebou.). Můj dar i prokletí je že se snažím za všech okolností pomáhat lidem ať to je v emoční nouzi nebo finanční, či jen špatná nálada. Vždy jsem se snažil aby se lidi kolem mě měli dobře. Většinou se mi to povede ale je to jenom tehdy když k dané osobě které pomáhám nic necítím krom přátelství. Mou touhou mou potřebou je aby mě měli lidi rádi. Často si to i vynucuji tak horoucně až to je spíš emoční vydíraní. Vím že jsem složitá osoba a nejsem si jist jestli mě někdo chápe a myslím že mě ve skutečnosti nikdo chápat nikdy nebude když se nechápu ani já sám.. Na každý pád po tom nádherném sexu jsem postupně začínal žárlit a bylo to přičiněním toho že mě kamarádka vychvalovala až do nebe jak moc se jí to líbilo. Moje ego, moje tupá mysl, moje emoce si mysleli že když je ta dotyčná osoba se mnou šťastná proč by se mnou nechtěla být proč by byla s jinými muži? Tak jsem prostě žárlil a neunášel to. Když odbočím od toho co vám chci napsat tak vám řeknu že vztahy jsou na mě až moc složité ačkoli toužím po tom abych byl milován jednou osobou. Vtipné na tom je že mi je jedno jakou jediná podmínka je že se mi musí líbit. Vzhledově. Což je dost povrchní. Jak neumím ovládat své pudy a emoce nejsem schopen ničeho nejsem schopen začít si povídat se slečnou na baru tím pádem se nikdy nestane že bych si jí přivedl domů. Nejsem schopen dotýkat se cizích lidí. I kdyby za mnou přišla já nevím třeba Angelina Jolie a dotkla se mě na ruce nebo na stehně absolutně jasným způsobem že chce sex nejsem toho schopen. Nemám důvěru. A mám strach velký strach. Když se vrátím ke svému příběhu, tak po velmi krátké době jsem u té kamarádky přespával znovu. Než jsme šli do postele, Tak si ještě s jedním klukem pohrávali s mimo smyslovými energiemi dostali se mi do hlavy a prozkoumávali jí našli v ní mou druhou stránku drženou hluboko v těch nejtemnějších zákoutích. Pustili jí. Pak se to seběhlo tak že jsem v posteli zatlačil na mou kamarádku a pak jí vyloženě řekl „ a co když si tě prostě vezmu?“ Odpověď byla tak to si dojdu na záchod dám si lajnu a rovnou naše přátelství zahodíme úplně. Popřemýšlel jsem začal jsem používat rozum a utopil všechny své emoce. Vyšlo z toho to že jsem jí držel v náručí. Ona plakala a já jí šeptal že jí nikdy neopustím. Ráno to dopadlo tak že se chovala jako bych neexistoval což je absolutně pochopitelné silná žena se pozná tak že sice pláče ale nikdo o tom neví. Nebo to tak aspoň nastavuje tahle společnost. Podle mě to je kravina. Já si klidně zapláču a je mi jedno jestli to někdo vidí. No zpátky k hlavní lince děje. Něčeho jsem se ráno najedl a udělal i jí něco k jídlu to jí očividně víc nasralo. Potom dorazil její kamarád objala ho velmi vroucně. Jako když vás celou noc někdo mučí bez přestávky. A pak přijde hrdina který vás toho zbaví a vy si říkáte konečně to je za mnou chce se vám brečet štěstím A on vás drží a vy máte pocit že už bude všechno dobré. Ve mně se probudil vztek který jsem dlouho nezažil byla k němu přimíchána i žárlivost a zároveň pochopení to je konec. V hlavě mi letěla jen jedna myšlenka „ TOHLE JSEM POSRAL JAKO NIKDY NIC PŘED TÍM.“ Spěšně jsem se oblékl a odešel obul jsem se a chtěl jsem odejít. Dost mě překvapilo že se semnou přišla rozloučit a dokonce mě objala mě ale hlavou letělo „To si dělá prdel co to má znamenat????“ odešel jsem se strohým ahoj. Venku jsem řval na všechno co jsem viděl pln vzteku a nenávisti. Zajímavé na tom je to že já to měl celé naplánované tak že v 12:55 (časem odjezdu autobusu si nejsem jist) pojedu autobusem do jablonce a půjdu rovnou poprvé do práce. Ten den jsem nastupoval. Ale nedošlo mi že nemám peníze na ten autobus pouze jsem měl kartu na které mam zůstatek pomocí kterého můžu cestovat městskou hromadnou dopravou. Já chtěl jet mimo městskou. Nakonec jsem to stihnul na knot přesně. Kdyby se nestalo co se stalo přišel bych pozdě do práce. Za to jí jsem vděčný. Celou směnu jsem brečel a vztekal se psal jsem jí že jí nenávidím a vůbec mi nedocházelo co se děje. Když je člověk na dně hledá oporu pevnou pudu pod nohama a já si vzpomněl na mojí mámu. Napsal jsem jí sms že s ní potřebuji nutně mluvit ať na mě počká ve svém podniku. Nakonec jsem jí musel i zavolat protože jsem jí potřeboval slyšet. Řekla mi že na mě počká. Když jsem po práci dorazil do podniku. Objednal jsem si dvojtého Kapitána Morgana vypil jsem ho a povídal mamce o všem co se stalo. Ona mi na to řekla jednu povídku o starém indiánovi. „ Jeden starý indián vyprávěl svému vnukovi o velké bitvě která se odehrává v každém z nás. Je to bitva dvou vlku jeden je černý a jeden je bílí, jeden je zlo, závist, sebestřednost, nenávist a další špatné vlastností. A ten druhý je dobro láska porozumění a další správné vlastnosti. Vnuk se na chvíli zamyslel a povídá. „ a který z nich vyhraje?“ v odpověď mu bylo řečeno „ ten kterého víc živíš.“ A mě to došlo přes půl život jsem živil jen toho dobrého a špatného dusil. A moje kamarádka se nad ním slitovala a pustila ho a dala mu pořádně najíst. Jasně když utekl tak řádil ale kdo by neřádil po tak dlouhém věznění. Tak jsem vstal nadechnul se převlékl se do kvádra a šel na ples na kterém jsem slíbil účast. Pln myšlenek co bude dál. Nechtělo se mi na ten ples náladu jsem měl ponurou a nechtěl jsem být mezi tolika lidmi. Nakonec se ukázalo že to je to nejlepší co jsem mohl udělat. Potkal jsem tam JI. Ne mojí nejlepší kamarádku ale jí onu slečnu s kterou chci strávit zbytek života takový pocit jsem v životě nezažil neumím ho pojmenovat ale vím že to tak má být. Zvláštní na tom je to že jsem si to neuvědomoval. Ale když jsem jí tam potkal nadšeným tonem mě pozdravila a povídala „konečně někdo známej.“ Už dříve jsme se potkali jednou na larpu. A ještě dříve k nám zavítala po nějaké akci pro děti. Ten den když jsem jí viděl poprvé se mi moc líbila. Má ráda Vikingy šermuje nehraje si na hrdinku a umí přiznat svou chybu nebojí se říkat pravdu ale umí jí říkat tak že není surová. Umí jí říct přímě ale s takovým nádherným tónem v hlase že tě to nebolí. A ty víš že má pravdu a souhlasíš s ní. A přitom se cítíš skvěle. Každopádně na tom plese jsem jí nevěnoval pozornost (zpočátku J) šel jsem najít právě ty dva lidi kterým jsem slíbil že se tam ukážu. Našel jsem je brzy vyfotili jsme se a já předstíral že mě nic netrápí. Přece jen byl to jejich večer. Povídali jsme si spolu. Až se někam vytratili. A já zůstal s ní sám. Strašně moc jsem chtěl odvést myšlenky od toho co se stalo že jsem se s ní bavil bez předsudků řekl jsem jí co se stalo mezi mnou a mojí kamarádkou. Ona mi něco také povídala ale já tomu nevěnoval pozornost. Pak jsem uviděl výše zmíněný pár na tanečním parketě jak plouží a je zatoužil po dotyku. Po lidském teple. Než jsem to stačil promyslet vylítlo ze mě. „Pozval bych tě na tanec“ v tu chvíli mi došlo co jsem řekl a dokončil větu s tím že „ale stejně mám tak mizernou náladu že to neudělám“
Ona si jen vyhrnula sukni nádherných šatu lehce nad lýtka a ukázala mi krásné bíle boty na jehlách a povídá „ že by v tomhle stejně nešla.“ Bylo v tom trochu zklamání a nebo jen můj dojem ale myslím si že jsem jí na ten parket měl vytáhnout. Když jsme si jen tak sedli tak mě napadlo že by jsme mohli zmizet a dát si pořádně do nosu. Navrhl jsem že by jsme zašli k mámě do podniku a pořádně se napily skvělé domácí medoviny kterou udělal můj kamarád. Nakonec nás šlo celkem 5 lidí a všichni do jednoho si tu medovinu chválili. To mi připomíná že to musím tomu kamarádovi říct. A ať mi jí udělá víc určitě to bude hezký dárek pro dokonalou ženu podle mých měřítek. Jak tak lítali panáky medoviny tak letěl i čas a než jsem se nadál bylo 6 hodin ráno a my šli pro její auto a její věci s tím že u mě zůstane přes noc. Přemýšlel jsem jak to udělat hlavně když můj pokoj je veliký tak 2,5m na 4m jedna malá postel široká 80 cm. Podařilo se mi jí nalákat na to že v sobotu sem měl jít s tím kamarádem co udělal tu medovinu. Tak s ním jsem měl jít popíjet medovinu a střílet z luku a udělat si oheň a mít fakt fajn den. V 5 ráno jsem mu psal sms že to platí a že s tím počítám. Jí se ta představa líbila. Tak se mě ptala jestli jí chci mít na krku povídám že na 90% jo ten zbytek nevím J nakonec jsme se vrátili autem k podniku a chvilku ještě poseděli. Ona si dala kafe a pak jsme se sebrali a jeli ke mně. Říkal jsem jí že jí ustelu ve své posteli a půjdu spát jinam třeba k bráchovy na rozkládací gauč. Ale jak jsem měl upito povídám jestli jí bude vadit když budu spát s ní v jedné posteli. Odpověď značně překvapující. „aspoň budu mít ústřední topení.
Říkal jsem si fajn budu usínat v obětí krásné slečny. Cestou domů byl trochu problém najít místo na parkování ale nakonec jsme to vyřešily a šli spát říkal jsem si jestli tohle přežije pořád mi na to říkala že zažila horší. NO když jsme si lehli já celkem rychle usnul ale jen na chvíli po nějaké době jsem na ní začal zkoušet různé hlazení a svádění dotyky. Něco mi na to řekla tuším že nezkoušej to na mě. Mě vystřelila odpověď jako kdyby tam byla na to připravená ale smysl nedává. Má odpověď byla „Díky.“ Pak jsem vážně usnul když jsem se probudil povídala mi že spala asi jen 10 min ale že je dost odpočatá. Tak jsme si začali povídat bylo to úžasně povídali jsem si asi 7 hodin s pár chvilkami spánku povídala mi ža bych byl divnej kdybych na ní nic nezkusil povídala mi jak přišla k jizvě na krku taky to jak dělala závěrečnou práci do školy na téma Egypt a bohové tak mi říkala jek je nespokojená se svými stehny ptali jsem se navzájem co si o tom druhém myslíme chvilku jsem jí četl z knížky o runách taky jsme zjistily proč má jednu runu pořád v paměti. Celou dobu jsme se k sobě tulili vzrušovalo mě to čas od času jsem jí pohladil a ona mi pořád říkala ať si nezahrávám že mi zláme ruce zjistil jsem že když se jí hladí po krku můžou se stát dvě věci buď mi bude příst jako kočička nebo se jí vážně zatmí před očima a fakt mi ty prsty zláme prý to udělal svému bývalému. Který se jí ze srandy pokusil chytit pod krkem pak jen vzpomínala že on před ní klečí a drží se za ruku. Tak jsem jí dál nepokoušel. Ale v jednu chvíli mi pak povídá. Ať toho opravdu nechám že kdyby chtěla což jako tam je něco že chce tak nemůže. Okamžitě mi to došlo. Na druhou stranu jsem za to velmi vděčný jinak bych jí nikdy nepoznal. Cítím k ní něco co jsem ještě k nikomu necítil není dne kdybych si na ní nevzpomněl. Jediný problém je ten že je z Kolína a nejspíš miluje mého kamaráda který se k ní jako první zachoval jako k ženě jako gentleman a ne jako k nástroji pro svou útěchu. Vyprávěla mi to dopodrobna. Pak jsme se asi v 5 večer vyhrabali z postele a jeli do města na hodně pozdní snídani dali jsme si kebab. A já jí pak doprovodil k autu a zde přichází jedna velká chyba u které lituji že jsem neudělal co jsem měl. Bylo tam cítit že chce polibek malý nevinný polibek a já jí jenom objal a povídám že jí polibek na tvář nebudu dávat že se nechci opičit po tom kamarádovi který to tak právě udělal. Byla to chyba veliká chyba. A velmi lituji že jsem jí nepolíbil doteď si pamatuji jak voní jak má krásně pronikavé modré oči. Tak se mi líbí jak je arijská rasa. Jak má na zápěstí malé SS lidi to odsuzují mě to nevadí co bylo, bylo mě to naopak fascinuje že o tom klidně mluví. Z očí jí je vidět bojovnost je to má Valkýra která mě dovede do Valhaly kde budu hodovat a pít než nadejde soudný den. Ona je prostě má Valkýra, má bojovnice.

A teď stalo by se to kdyby se mi ti dva nehrabali v hlavě? Nejspíš bych normálně usnul ráno by mi ujel autobus hned první den co jdu do práce. Na plese bych se choval jinak a nejspíš by trvalo dost dlouho než bych Valkýru poznal víc. A to všechno jen proto že jsem byl jednu noc víc nadrženej než rozumném.