Návštěvnost
skrze naše proč???
skrze naše proč???
Mám v sobě takový vnitřní pocit, že právě přes tu konečnost, je ve mně někdo, kdo chce, abych žila.
I s tím vědomím smrtelnosti. Právě skrze toto vědomí.
Proč???
Protože ukazuje a zjevuje mi stále vzkříšení.
To je velký dar. Měl by mě vést k zodpovědnosti, k pokoře a nechat konat Jeho.
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskTo je báječné téma na dlouhé, dlouhé filozofování...
Hodně by se dalo povídat.
21.07.2018 15:56:26 | Iva Borecká
děkuji Ti, že jsi sem nahlédla ... úsměv.z.
22.07.2018 20:11:37 | zdenka
P.S.Ano, život se pro mne stává mírem, světlem, nekonečnem, právě tak, jako smrt. Vždyť jde ,,pouze,, o smíření se...Ve smíření je jednota, právě ta, o které se zmiňuješ. Děkuji.Mám radost z našeho dialogu...z
20.07.2014 11:48:40 | zdenka
Ano, pravda je v člověku samém. Pravda také osvobozuje. Od čeho? Od jakýchsi našich konstrukcí...Vůbec není nutné nosit na čele cedulku, věřím v Boha. Toto křičení by nikam nevedlo. Ba naopak. Láska má jinou podobu a tvář...Tak ji společně poctivě hledejme, nacházejme a něco se z ní pokusme také rozesít...Hezký Den.Děkuji Ti. Z.
20.07.2014 11:26:17 | zdenka
Smrt je tajemstvím,a hned říkáš že smrt je pro tebe mír,světlo..Smrt je neznámá,především,všechny spekulace nemají smysl,smysl má jen poznat smrt jaká je opravdu-ne podle nás. Nejde o to čekat co bude po smrti a těšit se na nebe,nebo bát pekla apod. To je dětinské a hloupé. Pokud člověka-jak říká-zajímá život,musí ho zajímat i smrt. Ovšem ne jako opak života,protože kde je opak čehokoliv,tam je vždycky iluze. Člověk se nemůže bát smrti-smrt je neznámá,a nejde se bát něčeho co neznám. Člověk se bojí myšlenky na smrt, a kde není myšlenka, která existuje vždycky v čase,není ani strach-z čehokoliv. Problém není smrt,život,smrt,Bůh atd. Problém jsou myšlenkové konstrukce které jsme si o tomto všem udělali. Pokora je další z pojmů které jsou zprofanované. Pokora znamená nemluvit "životu do života" ne se plazit před svými představami,které jsme si posvětili. Pokora znamená žít od okamžiku k okamžiku,aniž bychom vnucovali životu své chtění,nechtění,víry,nevíry,-znamená naslouchat písni života,ne Mu do toho vrzat své falešné tóny. Jakákoliv představa o Bohu Boha popírá,stejně tak i život-což je asi totéž. Nejde si představovat,věřit že žiju-buď ano nebo ne,nic mezi tím není-stejně tak je to i s Bohem. Buď je,nebo není-žádné možná,asi,snad,doufám,věřím. Věřící člověk je člověk,kterého Bůh vůbec nezajímá,zajímá ho především jeho víra. Nejde sloužit dvěma pánům. A pokud by člověku Bůh nic nenabízel,věčný život,spasení,nebe atd.žádný Bůh by ho nezajímal. Člověku jde především o zisk,o to,co může od Boha získat- je to obchod,kšeft-já dám svou oddanost,víru,dobrý život,a Bůh mi dá věčnost.- Ať už něco jako Bůh je nebo není. Je to nekonečný tanec lidské sebelži,a pokud chce člověk poznat pravdu,musí být k sobě naprosto pravdivý,pak se mu pravda toho všeho sama objeví. Je to nepříjemné být bez iluzorních jistot svých domněnek,vír a představ,ale jiná cesta pro člověka,kterého zajímá Bůh-jak jich spousta tvrdí-není. Buď pravda-nebo něčí pravda.
20.07.2014 07:51:23 | Weylin
Pozoruhodný názor, jenom jsem lapala po dechu a musím si to nějak přebrat.
Každopádně úžasný komentář, je fantastické něco takového tady číst...
Takže předem děkuji Zdence, že to odstartovala a tobě, že ses tak zamyslel a podělil.
Víš, Weylin, pro mě je to hodně těžká věc. Byla jsem vychována jako křesťanka, pak jsem se trochu vzpouzela - ale to už nikdo nedohlížel, jestli chodím ke zpovědi :-) - a nakonec jsem se obloukem zase tak nějak vrátila, ačkoliv musím říct, že jako křesťanka jsem fakt špatná - dodržuju toho dost málo... Ovšem Ježíš pro mě vždycky znamenal bezpodmínečnou lásku - nevím, co je na tomhle snadnýho, pokud si to někdo vetkne jako cíl své víry. Myslím, že mě k té víře nežene strach. Nevím z čeho. A myslím, že pokud se člověk opravdu snaží jít touhle - možná dost osobní - cestou, tak si život fakt moc neulehčí...
Přemýšlím teď o tom, jestli to není z mé strany vypočítavost, jestli za to taky nečekám...něco. Nečekám. Nečekám na něco, co tady kolem mě je a vždycky bylo. Kdykoliv si chvilku sednu do ticha, tak to je, možná bych to nazvala přijetím. Ale na slovech nesejde. Prostě JE.
21.07.2014 15:12:54 | Pamína
To co tě vede není On-ale tvůj strach z nebytí který "ho" stvořil-ne naopak. Každý zahání strach ze smrti jak umí,a skrze víru je ten nejjednodušší a taky nejhorší-pro svět.
19.07.2014 22:13:44 | Weylin
Nemám strach ze smrti. Proč? Zůstává pro mne i tak tajemstvím. Život je také tajemstvím. Poodhrnujeme mu roušku, stejně jako smrti. Smrt je pro mne mír, světlo, nekonečno...děkuji.z
19.07.2014 22:26:29 | zdenka
Pěkně napsané.No, v některých zemích smrt člověka neoplakávají, ale naopak se veselí, asi vědí proč.:-)
01.01.2015 14:08:55 | Jeněcovevzduchukrásného
to máš pravdu...když jsem byla v Řecku...hřbitov byl oděn do bílého...nádherné...radostné...úsměv.z.
01.01.2015 21:26:12 | zdenka
..Děkuji za Tvoji otevřenost.....Ji.
15.07.2014 22:59:18 | jitoush
všichni jsme na jedné lodi...děkuji ji...z
18.07.2014 22:34:54 | zdenka
To je tedy neobvyklý pohled na vzkříšení! Objevný... děkuji za přčtení, Zdeni.
15.07.2014 22:50:15 | Pamína