Ježíš

Anotace: Slova a skutky

JEŽÍŠOVY SKUTKY

1Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy.2Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“
3On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno.

5Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho:6„Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“
7Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“
8Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven.9Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“
10Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel!11Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království,12ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
13Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.

14Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou.15Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat.16Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil.

Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“
19Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také.20Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha.21Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“
22Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.
23Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících,24řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali.25Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala.26Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.

Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“
28Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš.
„Ano, Pane,“ odpověděli.
29Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“30Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“31Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.

32Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem.33Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“

Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh

Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit.25Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám26a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona.
Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka,27a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“
28Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“
29„Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“30Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.

Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli.36„Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“
37Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli.
38„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“
Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“
39Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.40Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,41vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,42a tak se všichni najedli do sytosti.43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.44A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.18Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“
19„Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“20A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi.21Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“
„Od dětství,“ odpověděl.22„Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“
23„‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“
24„Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“
25Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“26A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.27Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.

Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero.“ Odrazili od břehu23a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.24Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“
Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid.
25„Kde je vaše víra?“ zeptal se jich.Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“

JEŽÍŠOVA SLOVA

Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
4Blaze plačícím,
neboť budou potěšeni.
5Blaze mírným,
neboť dostanou zemi za dědictví.
6Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,
neboť budou nasyceni.
7Blaze milosrdným,
neboť dojdou milosrdenství.
8Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
9Blaze těm, kdo působí pokoj,
neboť budou nazváni Božími dětmi.
10Blaze pronásledovaným pro spravedlnost,
neboť jim patří nebeské království.

Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej,‘ a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu.22Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni.23Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě,24nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar.25Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení.26Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.
27Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘28Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.29Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.30Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.
31Také bylo řečeno: ‚Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.‘32Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.
33Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘ a ‚Své sliby Hospodinu splň.‘34Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn,35ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále.36Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým.37Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.

Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘39Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.40Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť.41Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě.42Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.
43Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘44Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.45Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.46Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní?47A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané?48Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám.15Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.2Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.3Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?4Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám!5Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.

7Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.8Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.9Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb?10Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada?11Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?

Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.

Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.25Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne.26Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?

Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.35Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“

42Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.43Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!44Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.45Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.46Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?47Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“

43Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný.44Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny.45Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé.

A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“
26Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
28„Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“
29On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli.31Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.32Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.33Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem.34Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj.35Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘
36Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“
37„Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona.
„Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.

Tehdy všem řekl: „Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“16Potom jim vyprávěl podobenství: „Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu.17Přemýšlel: ‚Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!‘18Pak si řekl: ‚Udělám tohle – zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby.19Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!‘
20Bůh mu ale řekl: ‚Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?‘
21Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu.“

Kdo je onen Ježíš? Člověk? Bůh? Jsou jeho skutky a slova hodné následování? To ať zváží každý sám.