Rozkvět a pokrok, aneb otroci elektřiny

Rozkvět a pokrok, aneb otroci elektřiny

Anotace: Uvaha na téma moderní technologie a počítače. Školní slohová práce.

Už nějakou dobu mi tohle vězí v počítači a už uplynulo hodně vody, co jsem za tohle dostal jedničku. Vím ale, že gymnazističtí profesoři jsou spokojeni víceméně s čímkoliv konstruktivním, co jim dnes již velmi rebelující mládež slepí. Zde, na literu je ale spousta mnohem kritičtějších lidí, kteří mi pořádně řeknou jak moc se jim to líbí, nebo ne, proto to dávám sem. Když už nám tu vládne taková ta demokracie, nebo jak se ten klam jmenuje, tak at tu ten svůj vyhraněny názor mám zapsán. Přeji příjemné čtení.


Moderní technologie. Dneska je elektronika všude. Jdete po ulici, máte u sebe elektroniku. Jste u sebe doma, všude kolem vás elektronika. Sedíte v jídelně, restauraci, na nádraží, ve vlaku, nebo v letadle, tam všude na vás odevšad civí elektronika. Dokonce i když otevřete tu ledničku, díváte se zrovna zase na elektroniku. Elektronikou se rozumí zpravidla všechno, co spotřebovává pro svůj produktivní chod elektrickou energii. Jsme do vysoké míry dokonce otroci elektroniky, co by se stalo, kdyby zkolabovala dodávka elektřiny? Jak daleko jsme se vlastně dostali s těmito našimi „špičkovými“ a tzv. high-end technologiemi? Původně nám měly sloužit, ale my už jsme dávno zapomněli, že jsme je kdysi vůbec nepotřebovali a dnes jsme na nich dokonce závislí. Nevěříte? Dnes vám ukáži, do jaké míry váš život ovládají počítače.
Vezměme si za příklad dnes velice diskutované téma sociálních sítí. Takový Facebook už má osmdesát pět procent civilizované populace. Ale kolik z toho používá Facebook jako nástroj a kolik jako neurotika? Z osobní zkušenosti vím, že dnešní teenagerovský Facebook, je jedna velká přetvářka, šaráda, úšklebek. Všude vidím tuny fotek krásných i méně krásných lidí, ale u všech jsou ty samé afektované komentáře. Všude jen usměvavé nápisy, neupřímné lži. Všude jen přehnaná, nepravdivá chvála. Někdy samozřejmě je pravdivá, to jakože tedy jo, ale je to jak za komunismu. Všichni dostávají stejně, ale všichni jsou stejně nespokojení, fotíc další čím dál tím víc ponižující fotografie, které postrádají jakoukoliv uměleckou, či jinou hodnotu. A to jen aby dostali nových stopadesát tzv. „liků“ a tisíc komentářů, které jsou stejně vždycky všechny naprosto identické. Ať to ať už vypadá osoba na fotografii jako hroch, nebo je hodna soutěže miss universe.
Rozdíly jsou také v hovoru. Na Facebooku mi bylo opačné pohlaví schopno otevřeně přiznat náklonnost, zatímco v realitě nebylo schopno jediného slova.
Pravidlo „co jsem schopen říct na Facebooku, bych měl dokázat říct i ve skutečnosti“ nezastává zrovna většina lidí a Facebook se tak pomalu, ale jistě stává degeneračním faktorem rétoriky a obecné úrovně komunikace mezi lidmi. Naštěstí tento problém nepůsobí na všechny a jsou i moudří lidé, schopni ovládat Facebook jakožto nástroj a nenechají se jím pohltit. Právě jsem zkritizoval naši oblíbenou sociální síť a to proč? To, jednoduše proto, že ód už bylo napěveno dost. Je třeba poukázat na problém. Je třeba varovat. Pouze když je problém uveden na vědomí, může přijít v úvahu nějaké řešení.

Teď v roce 2010-2011 ovládla anonymní skupina hackerů servery každé větší korporace na světě. Tato skupina se vždy nahackovala do jejich primárního počítače a podepsala se svým názvem, „LulzSec“. Název LulzSec pochází ze zkratky LoL = Lot of Laugh = hodně smíchu a Sec = Sekunda. Název naráží na to, kolik „legrace“ si stihli udělat z mnoha lidí, během krátké doby působení. Tito LulzSec ukradli přes miliardu účtů programu windows live, jež je vlastněn největší softwarovou korporací na světe, jíž není nikdo jiný než Microsoft. Bill Gates musel prožíval opravdu horké chvilky, když se na internetu zničeho nic začaly objevovat hesla celých desítek milionů zákazníku firmy Microsoft a to denně. A další se jen hrnuly. Záhy nato byly na měsíc úplně pozastaveny, téměř shozeny hrací servery MMORPG počítačových her, jako je World of Warcraft. Jenom na okraj, World of Warcraft je vlastněna největší herní firmou na světě a tou je Blizzard Entertainment a je v současné době nejbohatší společností na poli počítačových her. Přes patnáct milionů lidí si Blizzardu po několik týdnů soustavně stěžovalo na vypnuté, nebo chybné servery. Dokonce i několik neoficiálních – nelegálních populárních serverů této hry bylo vypnuto. A znovu jen podpis, LulzSec. Tento gang dokonce pronikl do databanky CIA a řediteli vzkázali, že ochrana nejznámější služby stojí za starou belu. To vše oficiálně. Všude se hlásili k obrovskému chaosu, který postihl např i anglickou Royal Air Force, či amerického giganta na poli techniky, General Motors s.r.o., apod.
LulzSec neukradli jediný cent, pouze všem pomátli hlavu, vzkázali oficiálně veřejnosti, že proniknout kamkoliv je otázkou sotva několika dnů a že naše účty jsou ve všem, jen ne v bezpečí. A potom zmizeli beze stopy. Ano. Už je nikdo nikdy neviděl. Nikdy je nenašli. A tak vypadá naše internetová bezpečnost. V tomto případě termín bezpečnost vůbec není na místě, nemyslíte? Zahráváme si se silami, o nichž sotva něco víme a tyto síly nás mohou o mnoho připravit. V tomhle ohledu doporučuji seznámit se s riziky a promluvit si o těchto věcech s odborníkem, s kterým máte dobré zkušenosti. Existuje totiž také spousta rádoby expertů, kteří znají veškerou teorii, ale v praxi jsou téměř ztraceni. Jedním z takových lidí jsem do vysoké míry dokonce já sám.

V elektronice je síla, ale také riziko. Bankovní převody jsou hazard. A to bez vyjímky, prosím. Ostatně jako celý život, když o tom tak přemýšlím. Dále jsem si chtěl posvítit na další z velmi diskutovaných témat současnosti a tím je Kyberšikana. S Kyberšikanou se setkávám dnes a denně. Všude jsou napadána lidská práva, lidé se slovně napadají, pomlouvají, zveřejňují protiprávně fotky bez povolení apod. Kyberšikana je jen jednou z dalších nebezpečných lidských hloupostí a jedinou možností jak se jí vyhnout je jednak ji nezpůsobovat a jednak si dávat pozor na veškeré data, která by mohla skončit v jakýchkoli rukou, jež nejsou vaše. Je třeba opatrnosti, diskrétnosti a dostatečnou dávku schopnosti prosadit si svou, když zkrátka trváte na tom, aby byla právě vzatá fotka smazána.

Další věc. Vracíme se k CIA. A tajným službám vůbec. Když se pár anonymním civilistům podařilo napíchnout na nejchráněnější vrstvu dokumentů, co potom asi dokážou profesionální agenti? Myslíte si, že jste v bezpečí? Že máte nějaké pravomoce, co se vás samotných týče? Že kdyby bylo třeba, schováte se někde, kde vás nenajdou? Najdou. Všude. I kdybyste se schovali do bůhvíjaké díry třeba na konci světa, neschováte se. Najdou vás s přesností na centimetry. Ptáte se jak? Přes mobilní telefon. Každý mobil na tomhle světě obsahuje čip, který je monitorován vašim operátorem. Každé auto má tenhle čip. A kdo ví co všechno ještě. Skrz tento čip, může jakákoliv třetí osoba, co má přístup k těmto monitorovaným satelitům, odposlouchávat jasně a zřetelně každý váš hovor. A najít vaši GPS lokaci s přesností, jež nahání hrůzu. Samozřejmě můžete namítnout, že to se přece nesmí! To je neslušné! To je „ilegální“! Co „lidská práva“?! Schválně v uvozovkách. A vidíte, to je zajímavá námitka. Mnohem méně zajímavé je už potom, když se nad tím vším racionálně zamyslíte. Vznášením takových dotazů ze sebe momentálně děláte malé, naivní dítě, které vůbec neví jak to ve světě chodí už nějakých těch pár tisíciletí. Ale to my přece víme, nebo ne? Učíme se o tom ve škole, denně se přesvědčujeme o zkaženosti a prohnanosti lidského plémě. A poté, co se někdo zamyslí, hned si uvědomí, že šermovat těmito dotazy je opravdu dětinské. Je načase stanout pravdě tváří v tvář a přestat strkat hlavu bláhově do písku, v domnění, že nás není vidět. Je třeba přestat se utápět ve falešném přesvědčení, v iluzi, že nás nějaká vláda, nějaký soud, nějaké lidské práva ochrání. To je sebeklam. Zhoubný sebeklam. Je na čase uvědomit si pravdu a jednat podle ní a nevymlouvat se na selhání, pochybení, či prohnilost okolního světa. Tak, pouze tak, můžeme doufat v lepší budoucnost. Vědomi si pravdy, kráčeje kupředu.

Lektronika je jako poker. Můžeme mnoho ztratit a také mnohé získat. Je třeba postupovat opatrně a probuzeně při interakci s ní. A brát na vědomí konstantní potenciál nebezpečí, jež naše pokroková, „moderní“ doba přináší. A taky dávat bacha na výpadky proudu!
Děkuji za pozornost.
Autor JainaX, 21.03.2012
Přečteno 821x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

tak první dojem je, že to je strašně dlouhý. :-)
Zhruba, velice zhruba bych řekl, že tvoje úvaha je vpodstatě o zneužití moci a o ovládání jedné skupiny lidí jinou. (snad až na ten facebook, kde ti vadí to, co tam lidé píšou, jak se tam chovají, takže tam ti vadí lidské jako takové).
Elektronika, moderní komunikace je jenom médiem této lidské interakce. Kdybys žil v dobách bez internetu asi by ti vadilo, co píšou v novinách a co se povídá v hospodě.

Ale bejt učitelem, tak jsem docela rád za takovej text. Kdybys tam němel moc chyb, tak ti dám asi jedničku. (ale nejsem češtinář :) A o těch hackerech jsem nevěděl prakticky nic. :)

21.03.2012 16:54:26 | ewon

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí