♥♥♥
♥♥♥
Anotace: ♥♥♥ ♥♥♥
Pravda je ošemetný termím k diskutaci stejně jako láska či spravedlnost, tudíž bych od toho v hlubším slova smyslu upustil.
Všeho ovšem je dostatečné množství, když to v sobě nalezneme, uchopíme a pak tak i pohlédneme a procítíme ze sebe sama do celého světa.
Vidím že takto to platilo vždy a vždy bude.
Tím také vidím, že lidstvo v širším měřítku postrádá vlastní znalosti o tom co pravda, láska i spravedlnost jsou, neboť by svět tvořil zcela odlišné zrcadlo lidské společnosti, bylo-li by tomu bylo jinak než je.
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskVypadá to, že odkaz je té úvahy je vlastně to, že nahlédnutím do vlastního nitra se konfrontují projekce, které běžně do světa člověk promítá. Což je krok k mentální očistě.
Ale příjde mi, že kdyby toto provedl každý, pak by se přestaly takové úvahy psát, protože by jich nebylo potřeba - a třeba by se psalo o té materiální stránce života. Typicky, že je plno filozofů, kterým stačí pro život 2h práce a tím se rozkolísává rovnováha trhu výroba-poptávka. Nebo kdyby všichni pochopili, že vztah muže a ženy začíná klamnou projekcí nějakého ideálu, pak je otázka, jestli by ještě existovaly rodiny, jestli by se rodily děti?
28.06.2012 15:05:42 | dead-head
2/2
Dnes jsou již ve značném pokroku projektovány koncepty alternativních "systémů" pro evolučně povznesenou lidskou společnost, k níž tato civilizace nezvratně směřuje svým konáním, jak se žene v zánik systému věcí falešných hodnot (materialismus). Máš-li chuť, máš-li zájem, máš-li vůli poznávat, pak si můžeš (nemusíš nic) vyhledat informace o zajímavém konceptu alternace systému, který je znám pod názvem "Projekt Venuše". Tvé jest rozhodování o svém bytí/nebytí, tvá jest volba.
Partnerství a láska ve vztazích mužů s ženami, žen s muži, mužů s muži či žen s ženami? Pravíš "počínající klam v projekci ideálu". Ta tvá spojitost se mi vskutku zamlouvá, neboť je trefná. Především láska je lidma doposavaď v širším měřítku nepochopena, a tudíž v naprosté většině lidí již záchvěv myšlenky onoho "milovat" je sobě vlastní iluze lásky k níž se člověk upíná. Pravil bych, tak jako ty, že početí vztahu je budováno na fiktivnosti, lži, iluzi či klamu. Ve skutečnosti se ponejvíce člověk oddává sobě vlastní sobeckosti, kterou si láskou nazývá a jako lásku ji i vnímá. Používáš slovo "rodina" a já momentálně smím jen vytušit v jakém pojetí jej užíváš. Pokud je to slovo užito dle konceptu současného modelu systému, pak je v mé individualitě pohledu nesprávně definováno i chápáno. Koncept rodina vnímám jako vztah vesmíru s vesmírným, čili cokoliv co jest náležející vesmírnému tělesnu patří do rodiny. Tenhle termín se ovšem vytrácí prostupováním sférami za hmotu, kdy za universem duše v pojetí kosmického ducha se z "rodina" stavá jedinné bytí "já". Pak tedy ano, dokuď vesmír bude mít sebemenší obsažitost hmotného, bude existovat i rodina. S těmi dětmi je to vcelku obdobné. Rozdíl by byl snad jen v tom, že každé narozené dítě by se zrodilo z touhy rodičů mít zodpovědnost ve své starosti na určitý čas, kdy to dítě vskutku potřebuje. To se dne neděje. Lidé nepřebírají svou vlastní zodpovědnost za své žití a už vůbec pak nejsou schopni převzít zodpovědnost za přivedení jiného člověka do života.
Tady bych prozatimně koncept lásky ponechal, neboť pro ni stále hledám chybějící slova, abych dokázal vyjádřit "sobě vlastním" způsobem její naplněnost, přičemž jsem stále se rozvíjející svým poznáním samotné lásky.
29.06.2012 15:12:23 | RešHeNúnHe
1/2
Dalo by se říci. :)
V mém pohledu vše vypadá dle duchovního, duševního či materiálního rozpoložení jedince v němž se jeho bytost nachází. Ono je v podstatě jedno zda-li jde o náhled na samotnou podstatu bytí, na své vnitřní jsoucno či na podnět z vnitřního nebo vnějšího světa. Pro vědomí hraje hlavní úlohu vlastní osobní interpretace individuality, dostává-li se v jakoukoliv konfrontaci. Každá cesta uvědomění je plnohodnotná i důležitá.
Krok k mentální očistě... Tady, pokud budeš mít zájem, bych uvítal víc informací ohledně tvého pojetí tohoto slovního spojení. Dělej jak chceš, dělej jak můžeš, buď jen buď.
S tím mohu souhlasit, že když by lidstvo již prošlo svým evolučním vývojem dál, tak by ani nebylo třeba psát dalších a dalších filosofií. S přihlédnutím k faktu, že lidstvo (civilizace) svým duchovním i duševním vývojem teprve prochází, jsou zde v současnosti stále zapotřebí lidé, jež jsou vnitřním pnutím vyzýváni nespokojovat se s dochovanými odkazy dávných filosofů. Starodávné dochovalosti filosofií nám jsou nastartováním pro naše novodobé úvahy i výbornými odrazovými můstky vlastních filosofických pohnutek ducha. Možná i proto nám zde zůstaly dochovány spisy prastarých moudrostí, z nichž vlastním probádáním je námi vnímána neúplnost vyjádření vyjadřovaného. Stejně takto jest vnímáno i našich vlastních úvah s nádechem filosofického zahloubání, které máme snahu zpracovávat i poskytovat k dalším konfrontacím kritiků s racionalitou v mysli. Sobě vlastním chápáním máme chuť i touhu jít dál, a rozvíjet tak starodávnou filosofii o poznatky z vlastního bádání ve filosofie současnosti. Naše badatelská práce je přispívající vlastnímu vývoji bytostního růstu, a tato adaptativní práce činnosti ducha je obohacující nejen nás samotné, ale i kolektivní vědomí v podpoře duchovně oduševnělé evoluci lidstva.
Nedovedu si však představit běh událostí takovým způsobem, kdy v duchovním a duševním růstu civilizace globálního povznesení lidstva, by se měla cesta stále vpřed k hlubšímu sebepoznání seberealizacemi, dále ubírat kroky zpět k materialismu. Byť by šlo jen o spisovatelství v tvorbě zastaralých konceptů nefunkčního systému, který v současné době prožíváme na jeho vrcholu vlastního pádu a rozpadu vniveč. Přeci by existovala stále cesta za poznáním a uvědoměním pokračující dál. Byla by zde možnost opět prostupovat skrze jedince za nově vystavené vnitřní hranice individuálního já, z nichž by bylo opětovně obohacováno já kolektivního vědomí populace.
29.06.2012 15:11:54 | RešHeNúnHe
To je vyčerpávající reakce. Vidím, že to vnímáme stejně.
Jen jsem chtěl svojí reakcí ukázat, že ten princip budování klamných projekcí platí jak na ty "negativní" oblasti - typicky připoutání se k materiálnu, tak platí i pro ty "ideály" (tj. kdy se budují klamné projekce i vůči ideálům). Proto je dobré odbožtit bohy a jinak bourat mýty, aby zůstalo jen to, co působí a neschovával se za to ten hluboký pocit nejistoty, který oslepuje (což se projevuje v extrému třeba fanatismem). Jinak ty kvantifikátory: "ideál", "negativní" jsou jisté zjednodušení, protože tvořit projekce je prostě přirozená vlastnost člověka (bez ohledu na předmět zájmu)- aneb čemu nerozumím, to si domyslím.
Proto jsem se snažil nastínit, jak by vypadal takový ideální svět, kdyby všichni věděli, jakých projekcí se dopouští a podle toho přehodnocovali svoji morálku. Jestli bychom v tom světě třeba uměli vůbec žít. Neboli, jestli bychom unesli to, jak moc jsme nedokonalí a raději nevyhledali úkryt materiálna, které v tu chvíli ochrání od duchovního poznání:-)
10.07.2012 11:40:03 | dead-head
na mě to působí asi takto:
je pravda vevnitř
nebo
venku?
nebo snad obojí?
19.06.2012 23:28:10 | ewon
Ano je to oboji ale vzdy jen uvnitr toho co je venku ;) neni jine formy lasky nezli kazde formy lasky a ty vnitrni hranice jsou mez jez tvori danou formu. paklize umi nekdo jenom kopat mam mit hnev ze ma tak nizko nastavenou hranici sve lasky? neni proc prec. pravda je laska a laska je zivot ktery nikdy neshori.
23.06.2012 15:10:00 | RešHeNúnHe