Nejlepší kamarád

Můj nejlepší kamarád, se kterým jsem nikdy nespala, přišel o svůj status nejlepšího kamaráda, se kterým jediným jsem nikdy nespala.

Možná by mi to mělo být líto, ale není.cByl to za poslední půlrok ten nejlepší sex, co jsem měla. Sex, šukání, mrdání, divočina. Kamarádská výpomoc.Všechno, jen ne milování.
Jsou dvě věci, který nedělám. Nepiju alkohol a nespím s tímhle tím jedním jedíným jenom kamarádem. Jenže poslední dobou ve čtyři ráno tyhlety pravidla nějak přestávaj platit.
Jestli mám výčitky svědomí? Ne, proSatana! To by bylo proti celý mý egoistický ideologii!
"Užila sis to? Líbilo se ti to? Jo? Tak si neudělala nic špatnýho."
Tak proč ten vnitřní dialog mých dvou já, když ani jedno netvrdí, že jsem udělala něco, co jsem dělat neměla.
Jak že to říkal ani ne před třemi dny? Že by se mnou ani spát nechtěl? "Blbost, se mnou chce spát každej." čertil se uražený hlásek v mojí hlavě. Nicméně jsem neudělala nic, čím bych se pokusila ho svést. Docela se mi líbilo mít jednoho jenom kamaráda, co po mě netouží a nechce mě do postele. Bejvávalo. Jen pár hodin zpět bych za to dala ruku do ohně. Pokud existuje někdo, kdo po mě nikdy nezatoužil, pak je to On.
"Řešíme blbosti!" prolétne mi hlavou myšlenka na náš nedávný rozhovor, stočený k sexu. Je to nanejvýš pár dní, co jsi prohlašoval, že bys se mnou ani nechtěl spát...
Po tom jsi prohlásil:" To jsem si ale myslel, že mám pevnější vůli." A já si pomyslela, že pevnou "vůli" tedy opravdu máš. Cítila jsem tvé doteky od toho prvního a přesto jsem dělala, že spím. Nebo právě pro to. Pohladil jsi mne nesměle po bříšku a mě hlavou prolétlo: Ne, nedělej to! Ten nevinný a skoro neznatelný dotek mne zasáhl jako blesk. Ihned se probudil můj šestý smysl a já věděla, co se nevyhnutelně blíží. Zprvu jsem se zdráhala uvěřit. Ne, to nemůže být pravda. Vždyť ty jsi můj jediný opradový kamarád! Ty bys tohle nikdy neudělal! Ale ruka, neobratně mě hladící, svědčila o opaku. Skoro neznatelně, jakoby ze sna jsem se pohnula, v zoufalé snaze odradit tě od toho záměru. Na chvilku ses stáhl, ale já věděla...
Trvalo snad nekonečné hodiny, než ses osmělil víc. A já celou tu dobu bděla, smysly vybičované na maximum a sváděla vnitřní boj. Co mám dělat? ptala jsem se sama sebe. Ty ses nevzdával. Chtělo se mi brečet, křičet, řvát, ale nemohla jsem nic. Zoufalá, že tohle nemůže být pravda. Byla.
Políbil jsi mne na krk.
Ach... polibky na krk... Tam, pod ouško! Přesně na to místo, kde to miluji. V mysli se mi zatmělo slastí. Z úst se vydral slabý vzdech rozkoše. Tomuhle neodolám. Líbal jsi mne na to místečko znovu a znovu, možná nevědomý účinků...
"Takhle sis to přál, Gabrieli?" tázala jsem se vduchu, když si mě miloval. Cítila jsem atmosféru Domu a viděla, jak se vzduch chvěje. Pro tebe to bylo milování... pro mě jen sex. Sténala jsem v návalech vášně a zarývala ti nehty do zad. V duchu jsem křičela, abys nikdy nepřestal. Jednou rukou jsi mne držel pod hlavou a druhou za bok. Tiskl ses ke mě a
mačkal mě.
Cuchal mé dlouhé vlasy.
"Bože, jak já miluju kontaktní sex!" rouhala jsem se. Návaly orgasmů zastínily mé poslední pochybovačné myšlenky. Nelituji ničeho. Jen blázen by litoval tak skvělého sexu. Tak proč ty myšlenky, rozhárané a neschopné se na cokoliv soustředit?
Co se stane ve čtyři ráno, nikdy se nestalo. A já ztratila ve čtyři ráno jedinýho opravdovýho kamaráda, co se mnou nechtěl spát...