Ad astra

Anotace: Na pomezí sebedestrukční Pravdy...

.
Po delším anebo kratším čase uvědomělý člověk pozná, že každá věc, jež skýtá nebo i neskýtá symbolickou hodnotu, je konstrukcí. Konstrukcí - vystavěným pojmem, který vychází z toho jak věci vidíme a předně, jak je spatřit chceme.Představy, které nám byly poskytovány, že úspěch a štěstí je impulsem radosti, se uvědomnělému ukazují jako chybné a mylné, neb je
v nich deklarováno přání namísto skutečnosti.

Namísto, aby se řeklo - lásku si nezajistíš, ale lehce o ni přijdeš nemáš-li na druhého čas, jsi nudný, jsi chudý, jsi nemožný v sexu a nad to arogantní osoba, se říká o lásce jako o pomíjivém úžasně sladkém kouzlu těch neskutečných slunečných dní.

Namísto, aby bylo jednou provždy jasné, že veškeré naše bytí záleží na percentilu našeho příjmu, si proklamujeme, že existují hodnoty, jež nás záchrání.Jenže tyto takzvané klasické a pevné hodnoty jsou eliminovány se snižující se schopností být člověkem, tedy schopnosti krom zajištění potravy a spánku převádět své nápady v realitu.

Namísto toho, aby se přiznalo,že vnímáme osobu jako celého člověka v celé jeho komplexnosti, jen zdravé a vtipné lidi, tak si vykládáme o větších pravdách a dobrotě člověka, které máme za to, že jsou pravdou.

In suma: Lidské společenství a tím méně každý z jejích členů si málokdy přizná, že je sice dobré(ý), ale jen pro své vlastní dobro, že i sebešlechetnější čin je podnícen označením šlechetného činu nebo jej za šlechetný považujeme. A jen zřídka málokdo dokáže sama sebe přijmout jako neskutečně zlou, avšak i trošku dobrou bytost. Přiznejme si také, že jedině suverenita ovládat okolní svět tvoří naši vlastní schopnost býti šťastným a úspěšným člověkem, ať se jedná o peníze, o moc, o lásku nebo o to být člověkem.