Hledání důvodů existence Boha

Anotace: Nejdůležitější otázka našeho života (a každý z nás si ji někdy již položil nebo položí) zní: existuj...

Nejdůležitější otázka našeho života (a každý z nás si ji někdy již položil nebo položí) zní: existuje Bůh nebo ne? Je to zcela zásadní, neboť:

- jestliže neexistuje, pak náš život vlastně nemá smysl a důvod. Je to sled náhodných narození (našich vlastních či blízkých), setkání, prolínajících se osudů a nakonec smrti, za níž čeká jen černá opona

- jestliže existuje, co to znamená? Kdo to je? A jaký je? Co po mně chce a co mohu chtít já po něm?

Nemám jednoduché odpovědi, ale několik návodů přesto lze předložit.

1, Vesmír – vše se pohybuje v naprosté dokonalosti. Planety krouží po svých trajektoriích. Slunce udržuje planety svou gravitací ve sluneční soustavě. Naše planeta se otáčí kolem své osy, jejíž jemné vychýlení by znamenalo zničení planety.

Pokud by vznik vesmíru a planet byl náhodný, jak to, že v tom všem je systém? Jak to, že vše funguje bez chyby, naprosto přesně a bezpečně? Přece kdyby to byla jen náhoda, pouhý náhodný vznik celého vesmíru, pak by se v něm nutně musely vyskytovat veliké chyby – tak by to přece fungovalo, kdyby to vzniklo náhodou. Zkuste vzít sklenici a jen tak náhodně ji rozbít? Bude v tom řád, vznikne z toho něco? Čím to je, že vesmír má řád?

2, Příroda – téměř každý rozumně uvažující člověk řekne, že v přírodě je systém, řád. Existuje potravní řetězec končící u člověka, fotosyntéza, rozložení vod, oceánů a pevnin, džungle produkující kyslík atd. Podobných bodů bychom mohli uvést desítky či stovky.

Opět je zde tedy řád. Odkud se vzal? A další věcí, která je v přírodě patrná, je krása. Když je člověk v horách, je to nádherné. A co moře, pláže, řeky, slunce, měsíc, hvězdy? Člověk přece říká, že v přírodě relaxuje, chodí si tam odpočinout. Jak jsme nadšení, když můžeme pozorovat divoká zvířata, laně v lese nebo lvy na safari.

Znovu tedy zaznívá otázka: kdyby vše vzniklo náhodou, mohla by vzniknout náhodou i taková krása? Neměl by v tom být zmatek, boj, nesoulad? Jak to, že není?

3, Člověk – co teprve samotný člověk? Co naše tělo fungující jako dokonalý stroj obvykle bez nejmenší chybičky? Podívali jste se někdy na všechny ty funkce mozku, srdce a jednotlivých orgánů? Náhoda?

4, Dobro v člověku – další zarážející věcí je to, že v člověku jako by bylo zakódováno dobro. Většina lidí na této planetě chce žít v míru, milovat své nejbližší, pracovat, slušně se chovat…Máme tendence pomáhat druhému člověku, když je v nouzi, zastaneme se někoho, kdo to potřebuje, posíláme peníze potřebným.

Je to jen dáno vývinem? Jakýsi stádní instinkt? Proč je to tak potom už takřka od narození? Děti jsou přece ve své podstatě dobré, pomáhají si, hrají si spolu. Dobro je v nich již zakódováno, nevzniklo náhodou.

Zamysleme se nad výše uvedenými body. Jak to vše zdůvodníme? Pokud bychom uznali, že za tím musí Někdo být (záměrně píši Někdo, neboť je jasné, že živá stvoření nemohlo stvořit něco), jaký by byl? Z atributů uvedených výše plyne, že zřejmě dobrý. A naše myšlenky pak musí vést dál, ale to už nechám na každém.

Závěrem několik myšlenek k existenci Boží od největšího středověkého učence Tomáše Akvinského.

1, Pohyb - věc, která je v pohybu, musí být do pohybu uvedena jinou věcí nebo silou. Musí tedy být Prvotní hybatel, Bůh, který uvádí věci do pohybu. Nic se nemůže pohybovat samo od sebe.

2, Příčina a následek - žádný objekt nevzniká sám od sebe. Jinými slovy, každá věc je přivedena do existence nějakou jinou věcí. Musí tedy existovat původní a primární příčina, Bůh, který je na počátku řetězce existence všech věcí.

3, Stupně dokonalosti - u dvou mramorových soch lze říci, že jedna je krásnější než druhá. Vzhledem ke dvěma uměleckým dílům můžeme prohlásit, že jedno má vyšší stupeň krásy než druhé. Pro jakýkoliv typ dané kvality (dobrota, krása, znalost) tedy musí existovat dokonalý standard, kterým jsou tyto kvality poměřovány.