Kolik je moc
Kolik je moc
Anotace: Kdoví, kolik toho básník může, či dokáže odhalit
Kéž by se snadno psalo. Kéž bych dokázal to všechno sepsat. Kdybych tak mohl, stejně by to bylo málo. Kdo z nás nemá chuť to všechno vykřičet do světa, kdo z nás by tak mohl? A když jsme u toho, co je vlastně to? Jsou to emoce, které cítíme, jsou to city kterými žijeme, nebo snad naše příběhy? Já vím, já vím. Vše předešlé. Chtěli bychom se podělit, tak aby nám rozuměli. Aby ten kdo si to přečte aby věděl kdo jsme, aby znal čím žijeme, co stojí za námi, čeho se bojíme a co potřebujeme. A když to někdo dokáže, bude spokojen? Nebude to odhalení, svého já příliš, nebude nám najednou chybět to tajemství, které jsme skrývali? A pokud ano, kolik toho chceme odkrýt? Kolik z nás už je příliš pro sdílení druhým? Sláva všem básníkům spisovatelům a pisálkům, kteří jako laboratorní myši zkoušejí. Kolik z nic to nedotáhlo dost daleko a kolik z nich to zase přehnalo? A není to jedno? stejně všichni leží v zemi a nebo tam brzo ležet budou. Nechť je nám všem však ta země lehká a možná, nechť ať nikdy neodkryjeme ideální mezi, neboť co by dělali pak ti po nás?
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk02.02.2020 11:51:30 ewon
nevnímal jsem to pozorně... někdy už je třeba otázka, co člověk "czenzuruje" sám před sebou. Když si třeba řekneš, že to vůbec nechceš publikovat. Proti tomu když píšeš a vlastně tak nějak vidíš toho, komu nebo skupinu které to píšeš...
02.02.2020 11:46:40 jenommarie
Je to o autorovi, co mu přináší ten pocit ze psaní a vyjádření pocitu i není kalkulace, alespoň já to tak vnímám. Nevím komu a kolik lidí osloví má slova. Píšu je pocitově v daný okamžik a nikdy nemám báseň rozepsanou, někdy jí napíšu a za nějaký čas to vnímám jinak a myšlenky jsou jiné a přepsala bych jí. To tak je...vyvíjí se přemýšlením a my měníme to myšlení. Myslím, že jsou lidé, kteří dokážou psát na dané téma, nebo o moudrých věcech. V básních se i odráží vzdělanost a sečtělost autora, znalost různých oborů a směrů, tím se učí i TI druzí číst a vnímat i jiný pohled. Když má širokou slovní zásobu, snadno najde náhradu a nebo má fantazii a vytváří si vlastní krásná slovíčka. Baví mě to moc jako čtenáře a jako autorka psaní se jen a jen stále učím a v jistém i vyvíjím, každý má svůj styl, pohled, cit, vnímání ...slova ožívají. Je to nádhera, když s nimi nekdo umí kouzlit. Nelíbí se mi, když dopředu s něčím kdokoli kalkuluje a chce už potlesk a je mu vše málo. To je dost smutné, ale chápu, že autoři, kteří se tom živí, to asi tak mít můžou. Myslím, že je třeba zachovat pocit = radost ze psaní. . ;-)
Omluva za dlouhý komentář, zaujalo mě téma.
