Kolik je moc

nevnímal jsem to pozorně... někdy už je třeba otázka, co člověk "czenzuruje" sám před sebou. Když si třeba řekneš, že to vůbec nechceš publikovat. Proti tomu když píšeš a vlastně tak nějak vidíš toho, komu nebo skupinu které to píšeš...

02.02.2020 11:51:30 | ewon

Je to o autorovi, co mu přináší ten pocit ze psaní a vyjádření pocitu i není kalkulace, alespoň já to tak vnímám. Nevím komu a kolik lidí osloví má slova. Píšu je pocitově v daný okamžik a nikdy nemám báseň rozepsanou, někdy jí napíšu a za nějaký čas to vnímám jinak a myšlenky jsou jiné a přepsala bych jí. To tak je...vyvíjí se přemýšlením a my měníme to myšlení. Myslím, že jsou lidé, kteří dokážou psát na dané téma, nebo o moudrých věcech. V básních se i odráží vzdělanost a sečtělost autora, znalost různých oborů a směrů, tím se učí i TI druzí číst a vnímat i jiný pohled. Když má širokou slovní zásobu, snadno najde náhradu a nebo má fantazii a vytváří si vlastní krásná slovíčka. Baví mě to moc jako čtenáře a jako autorka psaní se jen a jen stále učím a v jistém i vyvíjím, každý má svůj styl, pohled, cit, vnímání ...slova ožívají. Je to nádhera, když s nimi nekdo umí kouzlit. Nelíbí se mi, když dopředu s něčím kdokoli kalkuluje a chce už potlesk a je mu vše málo. To je dost smutné, ale chápu, že autoři, kteří se tom živí, to asi tak mít můžou. Myslím, že je třeba zachovat pocit = radost ze psaní. . ;-)
Omluva za dlouhý komentář, zaujalo mě téma.

02.02.2020 11:46:40 | jenommarie

Skvělé :)ST

02.02.2020 07:52:10 | Malá mořská víla