Příběh o zlaté panně která chodila spát až za svítání a probouzela se když k obědu byl čas.To už asi nikoho nezajímá.Ale ta zlatá panna může dřímat v každém z nás,jedno jestli v ženě nebo v muži.Jde vlastně o prostou věc.Nemít žádné starosti,nemuset se o nic starat a prostě jen být.Nestarat se o práci,nemuset nic vařit a jenom si užívat,toho co je krásné,toho co nás těší a moci se jenom smát.Kdyby to tak bylo možné to by bylo něco.Každý by to bral.Z'ít si jako v pohádce a nepoznat bolest ani strach.O tom život ale není,aspon' většinou.Starostí je někdy víc než dost a každý z nás je jenom host a člověk.Možná až tu nebudem,tak nám bude trochu líp.Ale možná budem rádi nakonec,že jsme tu cestu mnoha útrap přece jen n'ák zdolali.A mnozí z nás se budou zas chtít vrátit zpátky na zem a třeba něco napravit a nebo prostě pro to že život je tak silná droga.
Fil, mluvíš mi z Duše a tak není třeba mých slov.Pěkně jsi to napsal a já souzním .-)
16.09.2021 22:46:27 | Jaruška
Ten konec se Ti opravdu povedl, jako by jsi mě mluvil z Duše a nejen mě.
31.08.2021 19:07:24 | Jeněcovevzduchukrásného
Přiznám se, že příběh o zlaté panně neznám. Asi bych měl... jinak po tečce se obvykle píše mezera a stejně po čárce.
28.05.2021 20:52:55 | ewon