Víš to Ty?
Víš to Ty?
Anotace: Tři myšlenky, závěr a otázka
"Nemyslet, protože naše myšlení je špatné."
"Nesmyslné je všechno, o čem jsme schopni mluvit."
"Mlčení je aporií, neboť i mlčení něco vyjadřuje."
Tedy ani myslet/mluvit, ani nemyslet/mlčet,
ani obojí zároveň, ani nic z toho.
Kudy dál, víš to Ty?
Komentáře (34)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk08.07.2021 21:11:35 uživatel smazán
Nemyslím si, že by mé myšlení bylo špatné. Záleží na úhlu pohledu.
Můžeme mluvit o čemkoli a nemusí to být nesmyslné.S tím nesouhlasím.
Mlčeti-zlato..a umět mlčet a přesto hodně ,,říct" to je umění.
Já jdu stále dopředu a málokdy se vracím .-)
ST..
08.07.2021 23:56:23 kudlankaW
Poutavé shrnutí Jaruško ach zaujalo a nikoli málo
09.07.2021 22:32:00 uživatel smazán
Jsem ráda,pokud Tě to oslovilo .-)
Přeji klidný večer a pěkné letní dny.
07.07.2021 09:34:59 uživatel smazán
cože?:)
ty po mně chceš, abych myslela o nemyšlení a mluvila o nemluvení? to si asi nezahraju...:D
06.07.2021 19:38:00 Marten
...myslím, že úsměv je cesta...;-)ale trochu ironická..
06.07.2021 06:19:50 uživatel smazán
Já bych nešel dál, ale spíš bych se vrátil ;)
06.07.2021 23:29:18 Achilleus Naso
Hnán touhou za poznáním skutečnosti nelze jít zpět, jen vpřed. Proto se ptám kolemjdoucích, zda náhodou některý neví v prázdné prázdnotě "kudy dál". Nebo jít zpět a ukázat, že všechny metafyzické koncepce vedou k aporii, včetně mé vlastní? Ano, to by mohlo být užitečné. Možná už vím, co třeba nezastávat žádnou tezi/názor. Jak bych se mohl mýlit, pokud bych neměl žádnou tezi, která by šla kritizovat? :-D
07.07.2021 07:26:07 uživatel smazán
:)
Já neznám tvou metafyzickou koncepci. Ale vím, že například v hudbě k sobě nelze tóny matematicky sladit v základních intervalech do dokonalého celku. Muselo by se použít i intervalů nezvyklých a tak by šel vytvořit dokonale ladný systém. Ale to myslím smyslem hudby není, neboť pak bychom podle tohoto systému pořád dokola intonovali stále stejně až by nám zcepeněly hlasivky a srdce by se nám proměnilo v solný sloup ;-)
05.07.2021 15:22:16 uživatel smazán
Naučit se myslet dříve než mluvit a mlčet tehdy když mi to nemyslí.
05.07.2021 18:36:47 Achilleus Naso
Kdo nebo co rozhodne, že mi to teď myslí/nemyslí a že mám mluvit/mlčet? Pokud o tom rozhoduje má mysl, tak myslím. Pokud myslím, tak bych měl mluvit, i když mi to nemyslí, a proto bych měl mlčet, což je nesmyslné, neboť nelze současně mluvit i mlčet.
05.07.2021 20:52:57 uživatel smazán
Ty snad nepoznáš jestli myslíš, nebo ne? Jestli máš dobře promyšleno, co řekneš?
05.07.2021 21:13:39 Achilleus Naso
Rozumím, co tím myslíš. Je to sice praktická/užitečná zásada, ale jako odpověď na mou otázku "kudy dál" to je slepou uličkou, neboť nelze současně myslet i nemyslet, mluvit i mlčet (viz můj přechozí komentář).
06.07.2021 04:23:12 uživatel smazán
Já jsem tvůj předchozí komentář pochopil, ale píšu ti, že to není tvá mysl kdo o tom rozhoduje.
06.07.2021 04:38:51 Achilleus Naso
Chceš popřít svobodnou vůli?
06.07.2021 04:53:33 uživatel smazán
To ne, ale vycházím z toho, že tebe samotného vede předpoklad toho, že o tom rozhoduje mysl k nerozumnosti. Tedy je tento předpoklad nerozumný. Já po tvé úvaze tedy mohu předpokládat něco jiného. Například, že o tom, že mi to teď myslí a jak, se rozhoduju já sám prostřednictvím svého citu. Takže pokud poznávám citem jestli mám nebo nemám mluvit, tedy jestli mám dobře promyšleno, co říci, pak to vše cítím a pokud to cítím, mohu rozhodovat o tom, jestli mám nebo nemám mluvit. (Což si nerozporuje.)
06.07.2021 05:19:40 Achilleus Naso
Rozumím. Neodděluji po evropsku mysl/rozum od citu/srdce či intuice, naopak toto oddělení odmítám a kritizuji. Slovo mysl mohu nahradit např. slovem "vědomí", které zahrnuje všechny možné psychické složky. Uměle vytvořený dualismus mysli/rozumu a citu/srdce je pověrou/iluzí. K jakémukoli jednání (např. i k myšlení či rozhodování) je třeba nějakého motivu/paliva, jež vyvěrá z touhy/chtění. Avšak myslím/cítím, že jsme se vzdálili od tématu/problému.
06.07.2021 06:16:47 uživatel smazán
to máš pravdu tvůj text je o něčem jiném a zkusím se k němu vyjádřit znovu, lépe a radostněji. Ale pokud tedy máš mysl, která obsahuje všechny možné psychické složky, tedy jako její součást je i cit, pak citem nemůžeš cítit, protože si ho můžeš pouze myslet ;)
06.07.2021 06:28:51 uživatel smazán
Oprava: Pokud máš pouze mysl, která zahrnuje všechny psychické složky, pak si můžeš veškerou svou psychiku pouze myslet.
07.07.2021 01:04:28 Achilleus Naso
Jak si může myslící mysl myslet/potvrdit, že myslí, aniž by se tím uvrhla do nekonečného regresu sebe-myšlení/potvrzování? To nejde. Problém je v tom, že ve skutečnosti není žádná mysl ani psychika, jsou to pouhá slova (lidské konstrukty) označující něco, čemu nerozumíme, a proto to redukujeme/nějak tomu dáme visačku se jménem, abychom tomu "rozuměli", což pokřivuje naše vnímání skutečnosti. Je možné, aby mysl něco poznávala, aniž by to nepokřivovala/neredukovala myšlením/použitím slov?
07.07.2021 07:38:17 uživatel smazán
Slova nejsou redukce, ale spíše symboly a to nejen psaná, ale i mluvená a myšlená. Problém je, když se pomoci nich snaží pevně zachytit skutečnost, která se neustále mění.
08.07.2021 01:12:12 Achilleus Naso
Souhlasím, slovy označujeme/nálepkujeme jevy ve světě. Ano, problém je, že všechno se mění/je v procesu/kauzálně závislé (podmíněné), a proto nic nemá žádnou neměnnou/věčnou/nezávislou podstatu. K tomuto omylu esencialismu nás svádí právě naše pojmy, které nejsou s objekty zcela identické, současně však nejsou od objektů zcela oddělené. Skutečnost nelze redukovat na naše koncepce či informace o ní, není řečí, ani fikcí. Neexistuje žádná skutečnost nezávislá na koncepci, subjekt a objekt vznikají závisle na sobě, současně to však neznamená, že žádná skutečnost neexistuje nebo že ji nelze poznat.
Uff nějak se do toho zamotáváme, nemyslíš? :-D
Co třeba nemyslet, a prostě jen žít? :-)
08.07.2021 11:20:27 uživatel smazán
Jak která skutečnost. Je skutečnost, která je neměnná, například že jedna a jedna jsou dvě. Ale pak jsou skutečnosti, které se nedají takhle pevně zachytit, protože to co pro ně platilo včera, pro ně nemusí platit zítra.
Ale to je jedno. To co ti chci říci je, že když je naše myšlení špatné, stačí ho změnit: Když tě nějaký předpoklad vede k nesmyslu, pak nejen že není rozumově pravdivý, ale lze místo něho předpokládat jiný a ten opět vyzkoušet. Když změním téma, tak typickým příkladem je Russelův paradox, jestli ho znáš. Ten předpokládá, že pokud je jeho výrok nepravdivý, pak je pravdivý a obráceně. Je to rozumově mylný předpoklad, protože vede k paradoxu, že je tento výrok pravdivý právě tehdy když je nepravdivý. Stačí tedy uznat, že to není pravda a přijít na něj s rozumějším předpokladem. Pokud je russelův výrok nepravdivý, pak je pravdivá jeho negace a ne on sám. Jednou jsem tady o tom napsal článek, ale asi ho ještě dopiluju a znovu zveřejním.
08.07.2021 23:37:52 Achilleus Naso
Matematika není skutečnost, ale konstrukt. Redukovat svět/skutečnost, ve kterém žijeme na matematické vzorce, abstraktní pojmy, paradigmata a koncepce, a pak tyto objekty zkoumání vydávat za celou skutečnost - to je výsměch. Skutečnost/svět je přeci mnohem obsáhlejší a komplexnější než jsou objekty zkoumání přírodních věd, navíc i vědecké modely se soustřeďují jen na některé aspekty skutečnosti, ne na skutečnost v její celosti.
Russellův paradox neznám, ale zdá se mi fajn. Hezky ukazuje, jak dvouhodnotová logika (ano, ne) vede k rozporům, a tak infikuje celé myšlení (zejména pojmové), a proto není nejlepší možná, neboť neuznává spory. Změna předpokladu uvnitř dvouhodnotové logiky by tedy byl spíše přechod z bláta do louže, leda bys poznal, že je něco lepšího. V závěru textu jsem ukázal čtyřhodnotovou/parakonsistentní logiku (ano, ne, ano i ne, ani ani), která podle mého soudu lépe vypovídá o skutečnosti než logika dvouhodnotová. Příkladem je dialetheismus.
12.07.2021 21:13:53 uživatel smazán
Jen se ti snažím říct, že když mě nějaký předpoklad vede k nesmyslu, pak není rozumný a stačí si uvědomit, že ho lze popřít a tak zkusit předpokládat něco jiného.
08.07.2021 01:12:12 Achilleus Naso
Souhlasím, slovy označujeme/nálepkujeme jevy ve světě. Ano, problém je, že všechno se mění/je v procesu/kauzálně závislé (podmíněné), a proto nic nemá žádnou neměnnou/věčnou/nezávislou podstatu. K tomuto omylu esencialismu nás svádí právě naše pojmy, které nejsou s objekty zcela identické, současně však nejsou od objektů zcela oddělené. Skutečnost nelze redukovat na naše koncepce či informace o ní, není řečí, ani fikcí. Neexistuje žádná skutečnost nezávislá na koncepci, subjekt a objekt vznikají závisle na sobě, současně to však neznamená, že žádná skutečnost neexistuje nebo že ji nelze poznat.
Uff nějak se do toho zamotáváme, nemyslíš? :-D
Co třeba nemyslet, a prostě jen žít? :-)
07.07.2021 07:27:53 uživatel smazán
A co když mysl nepoznává, že myslí?
08.07.2021 01:23:32 Achilleus Naso
Jak by mysl mohla poznat, že nepoznává, že myslí? Tudy ne. :-)
08.07.2021 11:04:20 uživatel smazán
Tak to asi není mysl, která poznává, že nepoznává, že myslí.
Nejspíš poznáváme jinak než myslí, že nám to nemyslí. Ale na to si už ve svém komentáři přišel, tak zkus změnit ten předpoklad za jiný. Jinak se budeš furt točit dokola v nesmyslu.
08.07.2021 22:44:52 Achilleus Naso
Dobrá. To už jsme přeci řešili. Mysl jsme určili jako souhrn všech možných psychických složek (mysl/rozum/srdce/cit/vědomí/duch/intuice). Jak a čím můžeš poznat, pokud ne myslí, že je něco za myslí, co poznává, že mysl nemyslí? Případně co to je a k čemu by toto poznání bylo? :-D
12.07.2021 21:15:02 uživatel smazán
Tak jsi to určil jenom ty, ne já a i když tě tento předpoklad vede k nesmyslům pořád za ním stojíš.