Inkoust a pero, mnoho by psalo. Slova, co dokážou potěšit, ale i věty, které často rozruší. Papír, to věc působivá, kolik asi na něj, padlo dřeva.
Vůně listů, třeba v knize, cítit ten závan historie.
Jak asi vypadal a o čem přemýšlel, když ukládal ta vzácná slova. V jakém století, to pero žilo a člověk, který s ním moudrost té doby zapisoval.
To staré pero, už dávno není, však zde zanechalo velké mění. Každé nové pero, zachycuje svoji dobu, co další oči budou moci číst. Snad ocení toho, kdo dlouhé hodiny, strávil u dřevěného stolu..
Pěkný .) Mám plnící pero a s ním se píše jedna báseň .)
02.02.2022 16:12:05 | Constantine