Ten pocit....

Ten pocit.

Ten pocit: "najednou tu nebýt".

Ta otázka: "a komu bych chyběl?"

Ten hlavou se stále honí,

jak ozvěna andělských křídel.

Stát za oponou, sledovat ten děj

brečet, nebo se smát, děj se co děj?

Že spoustě by nedošlo, že na jevišti herec chybí 

Dobře, asi ho nahradilo křoví, čas jde dál.

Východy, i slunce západy, tam v křoví

tam rádo slunce zapadá, kdo někomu to poví.

Snad v skrytu křoví oči tiše usednou, 

nádheru slunce v křoví prožijou, opona padne.

~☆~