Něco nad/pod slovy

Kdysi dávno jsem s někým debatoval, zda je možno myslet pouze ve slovech, nebo i nějak jinak. Já byl za to, že i nějak jinak a druhá strana že pouze ve slovech. Později jsem narazil na text Stanislawa Lema, který říkal, že tohoto názoru jsou lidé, kteří nemají matematické nadání. No: já právě zkoušel debatovat o tom, že jde o „matematické datové struktury“ nebo o „mozkový kód“ ale v prvním případě si druhá strana myslela, že jde o rovnice a v druhém případě podotkla, že mozkový kód má podle dotyčného asi takovou váhu, jako materiál šachovnice při hře v šachy.
Ale já jsem to myslel jinak. Když sednu k nějaké matematické, nebo i informatické hádance, hlavou mi při řešení probíhají impulsy, které opravdu nejsou ve slovech: jako bych se „nacítil“ přímo na doménovou oblast té hádanky, jenže slovo „nacítil“ je zde zase nepřesné, protože nejde o intuici, ale naopak o hlubinně použitý rozum. Pokud máte čas a mysl, zkuste si to sami, když řešíte hlavolam, jestli v češtině, nebo jestli hlava skutečně pracuje nějak jinak. Ten „mozkový kód“ jsem myslel jako obdobu „strojového kódu“ který používají počítače, ale to zase nepochopí někdo, kdo není zdatný v informatice.
V jednom duchovním textu jsem narazil na něco, co by vyjádření mohlo pomoct: že myslet se kromě ve slovech dá v obrazech. Přičemž samozřejmě se zde nemíní vizuální obrázky, ale slovo „obraz“ v abstraktnějším významu: snad autor na to kápnul a dá se to takhle použít a pochopit. Ovšem každý to může mít v hlavě trošku jinak a poté je jasné, že lidé mají odlišné názory na věc. Já bych spíše než „obraz“ použil něco jako „přímější zření“, ale obojí snad jde dobře pochopit.