Odmala jsem měl problém, že jsem měl pocit, že je to na světě „blbě“: že se pořád musí řešit nějaké problémy. Přitom vytvoření ideálního bezproblémového světa by nemělo dát žádnou práci: bytosti, které se nemusí ničím živit, by mohly krásně nažívat svět kolem nich. Ovšem: musely by se o něčem bavit, něco dělat. Ale v takovém ideálním bezproblémovém světě vlastně není co... Taky by se vám nelíbil film, kde by se promítaly jenom sluncem ozářené zelené pastviny a neřešil by se žádný problém.
Dle mého skromného názoru toto je důvod, proč to na světě je, jak to je: celá pyramida přírody od minerálů až po člověka prostě neustále má co dělat, což je zajímavé, akorát tím samozřejmě vznikají dost drsné problémy a stavy, jako války či přírodní katastrofy, ale to je možná nevyhnutelné pro celkovou implementaci světa, kde prostě jsou nějaké zdroje, které se spotřebovávají a je okolo nich boj.
Různí lidé s různým způsobem myšlení a různými názory se neshodnou, což dodává celému kaleidoskopu také na další dimenzi. Těch dimenzí je tu vlastně tolik, že je nezvládnu všechny popsat: práce, partnerské vztahy, různé koníčky, zábava... prostě „Bůh vytvořil svět a viděl, že je to dobré.“