Jsem tam někde venku… stejně jako jsem zde…
a kdesi pod povrchem.
Jsem u zrodu… i u pádu…
jen to neumím vidět a vzpomenout si.
Neopovažuji se říct,
a nikdy jsem ani nevnímala sebe samu
jako něco většího, než jsou druzí.
A ano—vnímati každého,
jako by byl mou součástí,
je náročné… někdy až nemožné.
Přec cítím, že jsem byla a budu.
Věřím, že se znovu poznám, tak jako kdysi.
A vím, že odpovědi na mou zvědavost
mi nemůže dát nikdo…
Dokud je neodhalím sama.
Dokud je nepřečtu ve svém nitru… ve své duši.
A ano…
jsem si vědoma možnosti,
že stejně jako mnozí,
ani já nakonec neuspěju.
A usnu dřív, než procitnu.
Ale to…
je zároveň důležité i nedůležité.
To, co je středem naší pozornosti,
může vyrůst ve zkázu,
nedáme-li prostor neúspěchu.
Touha po hlubokém vědění
nás může oslepit svou temnou stranou,
tím intenzivněji,
čím blíže jsme podstatě samé.
Složitost musí být rozbita v jednoduchosti.
A jednoduchost krouží ruku v ruce
s každou složitostí.
Jen úhel pohledu může poměr zastínit…
a nás zmást.
Půjdeme-li dál,
a tiše prosákneme do stáda,
kde hlas vezmou ti,
co nám postavili ohradník…
změkne naše vůle i nadhled.
To, co nám prodají jako velkorysost,
budou jen větší ohrady—
aby mohli vstoupit další.
A my jim za to zaplatíme…
a pokloníme se.
Když se klaní rodiče,
klaní se potomstvo.
Když se klaní velcí malým,
pokloní se většina.
A ztracené... se stane zatraceným...
ALE…
Už jistě chápeš,
co cítí prostá kráva,
když ji poprvé vypustí na louku—
kde slunce pálí
a kde se po životě v kleci
může skutečně rozběhnout.
Co cítí lev,
co skákal ohnivým kruhem,
svázaný bičem…
když mu někdo dá volnost a lásku.
A jaký je rozdíl
mezi koněm, co běží s žokejem v sedle
—třebaže vždy první—
a koněm, který pádí s větrem,
se svými druhy,
volný a silný,
obklopen travou a nebem
kam jen oko dohlédne.
≈「」≈
Křeslo - trůnem...
Pohodlí jenž skýtá - okovem...
Ale kdo tam jednou usedne,
lehce přivykne...
Příliš paralyzováni...
Ach ta představa ztráty... Ztráty onoho -křesla-...
Já věřím…
že najdeme způsob,
jak přestřihnout drát,
kterým povede elektrický proud!!‽
≈「」≈
---
— dlouhá pomlčka; a co spojovník -, mají zde jiný význam? Jsou důležitá k tomu, aby byly použity obě dvě?
interpunkční, či vizuální prostředky v tomto díle jsou natolik prapodivné, že opět čuju nějakou lotrovinu.
Na druhou stranu je obsah i text bez chyby(což je taky divné) a úroveň všeho v textu opět překračuje zdejší ponuré vody! Takovým způsobem zde psala pouze jedna osoba, ale to beru jako čistě náhodné nebo snad ne?
Show me — more
15.12.2025 13:37:23 | xMichael