Kulišárny

Čtu duchovní fóra na jednom americkém serveru a narazil jsem tam na názory, že tento svět vlastně vůbec není svět, ale něco jiného: zkrátka taková kulišárna. Tak jsem si uvědomil, že sám často kulišárny píšu: povídky, kde všechno vypadá nějak, ale na konci se zjistí, že to všechno bylo úplně jinak. Potom se to ale člověku vrací a když jde ke světu s „kulišáckým“ názorem, svět mu tam naskládá nekonečné vrstvy kulišáren, jednu na druhé, když to tak chce mít... není přirozenější a přímočařejší, že všechno je prostě a jednoduše tím, čím je, jablko jablkem, slunce sluncem, člověk člověkem? Možná po tomto zjištění nebudu nadále kulišárny psát.