Vlkodlak

Anotace: Povolení od autora mám. Autor: Antonín Zapletal - Vlkodlak, slovo značící vlk - zvíře a dlak (rlak) - stažená kůže. Z anglosaského prostředí také vlkohlav - hlava vlka na hlavě člověka. Také dvounohý vlk.

Opustím na chvíli mystickou podobu vlkodlaka (vrátím se k ní později). Vlkodlak byl tedy člověk, zahalený vlčí kůží. Nebyl to ale obyčejný člověk. Vlkodlakem se podle pověstí člověk mohl narodit, stát se jím díky kletbě, pokousání a nebo vstát z hrobu jako vlkodlak.

Pokud se člověk vlkodlakem narodil, tedy měl chlupy, zuby a vůbec byl jinak postižený, byl vyhnán do lesa, aby tam bídně zahynul. Takový vlkodlak byl nutně zlý a není se čemu divit. Pokud přežil, mstil se.

Pokud byl člověk do vlkodlaka zakletý, mohl se osvobodit. Takový vlkodlak mohl dokonce žít v blízkosti lidí a být i uctíván. Ovšem mohl být také vyhnán do lesa.
Proč by někdo někoho zaklel do vlkodlaka? Z různých důvodů. Prvním důvodem je, že někdo chtěl zakletého vyhnat. Druhý důvod je čistě mystický. Bylo potřeba zabít posvátné zvíře. Mnoho kmenů se vlkům klanělo (animisti) a vlci se zabíjet nesměli. Přesto mohla nastat situace, kdy vlci zabili člověka. Pak byl vylosován lovec, který vlka zabil. Protože však zabil posvátné zvíře, nesměl se vrátit mezi lidi. Žil pak na kraji vesnice a musel nosit vlčí kůži na znamení prokletí.

Pokud byl člověk vlkem pokousán, věřilo se, že ho vlk označil a chce ho pro sebe. Takový člověk pak musel odejít do lesa, aby se posvátné zvíře nehněvalo.

Pokud člověka vyhrabalo zvíře z hrobu během 40 dnů (věřilo se, že po tu dobu zůstává duše s tělem) a snědlo kousek, věřilo se, že duše vešla do zvířete a zůstává s ním jako vlkodlak. Jako důkaz se předkládalo, že takové zvíře se nebojí lidí.

Zlí vlkodlaci útočili na lidská obydlí obvykle za úplňku. V ten čas je hezky vidět, takže nic magického.

Z toho všeho vychází závěr: Vlkodlaci byli obyčejní lidé. Nešťastní, obětovaní v zájmu rodu. Ostatní lidé se jich stranili, někdy je usmiřovali dary, jindy je zabíjeli.

Pokud bylo vlkodlaků víc pohromadě, mohli utvořit vlastní skupinu, která terorizovala okolí. Do takové skupiny pak přijali každého, kdo zabil vlka (nebo jiné posvátné zvíře) a napil se vody z vlčí stopy (rituál přechodu, přestal být člověkem).

Příkladů máme mnoho v literatuře a filmech. Výskyt vlkodlaků je dnes malý, ale s rostoucí oblibou animismu roste i popularita vlkodlaků.

Opět nic magického. Vlkodlak není démon, jen člověk.