Vykoupení

Vykoupení

... Měla ten samý pocit jako tenkrát... Pamatuješ, zlato? Jak jsem tě prosila, abys mě v noci nenechával samotnou? Bála jsem se. Bála jsem se tolik, že jsem na oltáři rozsvítila místo černých svíček bílé, a prosila o spasení. Ani sis nevšiml. Byl to večer 3.7. a tys měl narozeniny. Ale kvůli tomu jsem nechtěla zůstat. Ptáš se, kam jsem chtěla jít?Stejně bys nevěřil...V úterý jsem na pokraji zhroucení prosila Seratha, aby mě tu nenechával. Z důvodů, které ty nemůžeš nebo nechceš pochopit. Zvykl sis. Člověk si prý zvykne na všechno, trvá-li to dostatečně dlouho. Koneckonců, je to tvoje rodina. Bylo úterý, a mě dal Serath tři dny. Tři zkurvený dny na to, abych se rozloučila. Sbalila si věci, který pohodim u první mrtvý žebračky za městem.Chtěl mě mít pro sebe, ale o to nejde. O co šlo? Nevěřil bys, ale počkej. Chci ti to vysvětlit.Bylo úterý a mě se začal odpočítávat čas.Kdyby šlo všechno podle plánu, nic bys nepoznal. Až do konce bych hrála a ty bys místo narozeninovýho přání našel jen "Sbohem" na stole. Jenže to nešlo podle plánu.Jako bys vycítil že se chystám odejít. Jako bys tušil, že se s tebou každým gestem loučím. Nechtěls mě nechat odejít. Myslela jsem si, že je to konec. Že mě nic nepřekvapí. Každý večer jsem rozsvěcela černé svíce na oltáři a prosila o vykoupení. Prosila Seratha. Překvapils. Je čtvrtek večer a ty mě dostáváš. Ležíme v posteli. Hladíš mě. Si úplně jinej. Jako bys mi chtěl na rozloučenou ukázat to nejlepší. Venku prší. Chce se mi brečet z tý něhy, ale moje slzy už dávno vyschly. "Chci s tebou zůstat" zašeptám do ticha a ty ani netušíš co se v těch slovech skrývá. Moje víra v jiný život upadá. Už nechci odejít, už se nechci radovat jen lovem, už nechci být nečlověk... Nejde jen o způsob jakým mě šukáš. Chci tu zůstat. Je pátek 3.7. a ty máš narozeniny. Budím tě a souložím nahoře. Tak to máš rád. Tvoje narozeniny. Žádný drogy. Přijde mi to divný, ale nemám na to. O tom přemýšlet. Venku je hnusně. Klepu se strachy. Přijde si pro mě ?? Už nechci. Miluji tě. Blíží se večer. Bojím se. Žádám tě, abys mě hlídal a neopouštěl. Nechápeš... Nevíš, co je v sázce. Stmívá se a já na oltáři rozsvěcím jedinou bílou svíčku. Je to moje naděje. Prosím Boha o smilování. Nechci už odejít. Máš
přece narozeniny. Tisknu se k tobě v posteli. Prosím tě, abys mě neopouštěl... Venku zuří vichřice. Blíží se půlnoc. Strach. Moc nespím a nespíš ani ty. Neznáš příčinu... Půlnoc odbíjí. Nic... Jen poryvy větru a déšť. Je tma. Moje naděje stále plápolá. Chceš jít chcát. Jsou dvě. Nechám si rozsvítit. Jako by se můj strach světla bál. Nedokážeš si představit jak pro mě byla dlouhá ta minuta osamotě.Nic... Na co čeká???
Kolem čtvrté usínám...
A Serath...? Neprošel transformací. "Nečekaně" asi si pomyslíš. Proč ne. Ale já mu věřila. Proč? Ptáš se? Protože věřím každému, kdo přijde a dá mi naději. Alespoň na chvíli...
Autor LadyElis, 06.08.2012
Přečteno 1028x
Tipy 2
Poslední tipující: Wor, seh
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí