Dějepis, aneb co bylo, to bylo...

Anotace: osvětlení významu dějepisu

Kdo z vás ještě nepřekročil práh druhého stupně ve škole, má ještě jakž takž vystaráno. S jeho překročením totiž nastává úmorná doba 4-letého dějepisu. Tento předmět je povinný a o to nudnější. Učíme se v něm o tom, co bylo, a co bychom jako Čechové znát měli. Věci, týkající se nás, jako národa, se v něm učíme povinně. Všichni říkají "Škola Hrou", ale uvědomme si, že dějepis toto pravidlo nesplňuje.
Učitelé/dějepisáři po nás vyžadují, abychom měli znalosti jako 5-ti dílná encyklopedie Dějin Českého Národa. To my ale ovšem již z principu nemůžeme zvládnout. Naše vědomosti z jiných předmětů, jako například přírodopis, kde zjišťujeme, že jedna z tělních tekutin je krev (jako kdybychom to při poranění nožem již nezjistili), nebo třeba český jazyk, kde také zjišťujeme, že slovo shlédnout se dá napsat se S i se Z, (což je ovšem značná nevýhoda pro cizince, kteří se rozhodli studovat Český jazyk), a každé toto slovo má jiný význam...
Proč bychom se tedy měli soustředit na to, co již BYLO a učit se taktiku tehdejších vojevůdců, kteří si vymýšleli různé tahy, ústupy, útoky apod. Copak jsme někdo, kdo dokáže vše toto pochopit? Kupř. vojevůdce Napoleon - Jeho taktika byla skvělá. Pár bitev prohrál, většinu ovšem vyhrál. Několikrát byl svržen z trůnu Francie a vyslán do vyhnanství, a několikrát se zase vrátil na trůn. A co zbývá na nás...?
My se musíme zpaměti (protože jinak to nejde) naučit, kolik bitev vyhrál. Ale jelikož zase více bitev vyhrál, a mizivou část z nich prohrál, odpovězte mi - Proč se nemůžeme naučit ty, kde prohrál?! Učitelé by tímto ušetřili místo v již už tak dosti mizivé kapacitě naší paměti.
A jako další otázku položím tuto: Proč, sakra, tehdější s prominutím magoři tolikrát Napoleona svrhli, a zase naopak posadili zpět na trůn? Copak to nestačilo jednou?? Kdo si to má pamatovat?...
Dějepis tudíž nemá za úkol, jak si všichni namlouvají, naučit nás důležitá fakta z minulosti, nýbrž nám obsazovat místo v paměti. V důsledku toho ale ztrácí své uplatnění zajímavý předmět, jako je matematika, kde se učíme nesrozumitelné kombinace proměnných a čísel (jako by nestačila čísla, která v ještě debilnější kombinaci se znaménky dají už sama o sobě nesrozumitelný guláš). Učitelé matematiky nám tedy vyčítají, že se nenaučíme ani tento pitomý početní výkon, a my jim na to vlivem dějepisu odpovíme, že pád Svaté Říše Římské se uskutečnil roku 1806 a 1+8+0+6 nám dá 15 !