Brouk v hlavě - Nepřímá úměrnost

Anotace: Tak jsem poslechla radu a částečně předělala dílko. Doufám, že teď o bude aspoň k přečtení.

Často se sama sebe ptala, jaký může asi být ideál. Třeba, jak si většina lidí představuje první milování. Ona jednoduše. Být s tím, koho miluje, i když přestože je celkem poučená z toho, že stupeň pokušení je NEPŘÍMO ÚMĚRNÝ dosažitelnosti objektu, je pravda, že i ona má v tomhle svojí představu, svůj sen. Chtěla být v malinkém pokojíčku, se stejně malou postelí, kterou by posypala květy růží. Bylo by to hned po nějaké moc dobré večeři, kterou by uvařila. Všude by byly svíčky, hrála by tichá a pomalá muzika. Pomalu by si lehala na postel a… Když nad tím tak přemýšlela, stačila by ji ta večeře a hned po tom postel, do který by se zavrtala a vyhnala by druhou osobu kamsi, třeba na chodbu. Jelikož už ví, že nic nevychází. A první polibek? Tsss. U toho mít ideály snad ani nejde. Nebo ideály u osob. Třeba je ideální člověk. Člověk takový, který by byl upřímný, ale mírný. Řekl by ti, co si o tobě myslí, ale tak, aby neublížil. Člověk, který tě rád vyslechne. Někdo, komu to dělá radost. Nepředstírá, že je šťastný když jsi uspěl. Myslí to tak opravdu. Má starost, ale nepřehání to. Umí poradit, ale taky má své problémy. Není falešný. Je někdo vůbec takový? Třeba jo. Všichni říkají, že ne, ale ona věřím, že ano. Musí být!!! Jinak nemá cenu žít. Aspoň pro ni ne. Zkusí ho najít. Ale, co když ho nenajde? Co když se mýlí a nikdo takový není? Kolik asi jich může být mezi těmi miliardami lidí? Třeba jeden? Znamenalo by to, že měla pravdu. Kéž by. Bude se snažit, ona ho najde. I kdyby měl být jediný na světě. I kdyby ve vesmíru. Bude poznávat člověka za člověkem. Půjde i na jinou planetu bude-li to třeba. Bude hledat v každém keři. Třeba se bojí světa, a tak se schovává. Třeba to o něm lidi vědí, že je dokonalý. Proto utíká. Ale nesmí zapomínat na nepřímou úměrnost. Co když se bude snažit tak moc, že ho v životě nenajde? Ne, to nemůže riskovat. Musí se snažit, ale jinak. Třeba… Si může sednout do křesla a čekat až přijde sám. Ale jak může vědět, že ho hledá? Podá si inzerát. To je dobrý nápad. Zadá si ho na internetu. HLEDÁM OSOBU, KTERÁ BY O SOBĚ MOHLA S ČISTÍM SVĚDOMÍM ŘÍCT, ŽE JE PERFEKTNÍ. POKUD SE NĚKDO TAKOVÝ NAJDE, ČEKÁM U SEBE DOMA NA KŘESLE AŽ PŘIJDEŠ. Zn.: JÁ TO NEVZDÁM!!
Ach, konečně. Sedne si do křesla a bude čekat. No, pět minut. Hmm, všechno nejde hned.
Už je to třicet minut. Už by tam někdo mohl být. Tak se podívá. NIC?! To není možný. Tak ještě chvíli počká. No, ale co když ten unikát nemá internet? Co když nežije tady. Co když je z jiný země. Čert aby to vzal. Jak to teď zjistí. Nejdřív se ale vysprchuje. Ve sprše má vždycky nejlepší nápady.

Tak jsem na to přišla, bude to složité, ale nic lepšího nemám. A nakonec ho najdu. I přes nepřímou úměrnost. To by v tom muselo být něco pořádnýho abych ho nenašla. A teď mě prosím omluvte. Musím si zařídit letenky do Austrálie…