Když dostane teenager knihu dle vkusu babičky.

Anotace: Babička dělala pořádek v knihovně, a protože ví, že jsem vášnivý čtenář, neváhala mi z knihovny něco přenechat...

Babička jako každoročně dělala velký podzimní úklid, a letos ho vzala i s roztřízením knihovny, kterou jiné roky pen přejížděla prachovkou...
No a proto, že tím úklidem vyhrožovala už tak dva měsíce, moc mě nepřekvapilo, když jsem tam přišla a na zemi ležely čtyři bedny plné knih, které chce mi dát babička na přebrání... Klasiky tipu Babička, K.J. Erben, Bílý tesák, a další tytuly, které se v žádné knihovně neztratí a ani je nemáte to srdce vyhodit. Ačkoliv je mi jasné, že takovou Erbenovu Zlatovlásku budu číst jednou tak maximálně dětem... ale to asi už budou pohádky sci-fi, které nebudu říkat já, ale nějaký počítač. Né-li přímo robot.
Když už tedy mám tak dvě igelitky vybrané, babička překontroluje obsah krabic, ve kterých jsou knihy, které si fakt vzípt nechci. A najednou se jí asi začnou vybavovat vzpomínky z mládí či co a u každé druhé nadšeně vyjukne: „Jéje, to je let co jsem to nečetla, ale je to krásná knížka... - Toto sem ještě četla tvýmu tatínkovi, to už je let, jak to uteklo... to je hrůza..." Ale toto mě vážně dorazilo...: „Ale tuto si musíš taky vzípt." Vytáhne knížku která skoro nevypadá, že by pocházela z dvacátého století, vazba na ní skoro žádná, nadpis ani nešel přečíst, jak byl zašlý, ale vše objasní babička: „To ti je krásná knížka, to si musíš přečíst. Zamilovaný, romantický, to já jsem v tvým věku četla pořád. Tu si vem, pak mi musíš říct jak se ti páčila."

Tak tedy kihy leží díma na schodech ke mě do pokoje, skoro se o mně zakopává. Nebýt nudy která mě odpoledne potkala, bych je ani nezačala rovnat do knihovny. Ale u té s tím babičkovským proslovem se pozastavím a odhodím ji na postej, pro případ pozdější nudy... Něco na ní přece musí být, když ji tak chválí, navíc je celkem krátká, za jedno odpoledne v pohodě. ;) A opradu knížku začnu číst, ani nebudu psát obsah, protože kdybych psala, hned mou úvahu překliknete, místo toho napíši jen stručně "upotávku." Maruška hodná holka z vesnice se zamilovala, on ji měl rád, ale nebyl bohatej, odešel kvůli ní před vojnou za prací, pak se vrátil, byl pracháč, byli si "taslíbeni" šel na vojnu, vrátíl se a končí to jejich druhou pusou.

No, tu první si dali po jeho příchodu ze světa... tak když se znali od mala a k první puse se dotali po jejich osmnáctinách, raději ani nebusem myslet jestli stihnou v termínu jejich svatební noc. Jinak bych totu úvahou chtěla i říct, že většina (ne)vytrvalců by tuto knihu zaklapla asi po dvou slovech... já vydržela celých 120 stran a právě proto nepůjde do koše. Ne proto že se mi tak děsně "líbyla" (dost velká ironie) ale že jsem ji pro tu její "krásu" přečetla. A babičce pak řekla:„Ale jo babi, ušla."