Až uvidím slony,půjdu k nim a řeknu že jsem slonice. Nechám se pokřtít na slona a pak zalezu do ledničky. Uteču před světem nenormálním .Co je to za svět, když jsou všichni všude tak morální? Pak se nechám přefiltrovat..francouzským filtrem bez víčka. Uteču pryč,vemu si klavír a po cestě šroubovic na něho budu hrát. Zastavím na x-té křižovatce,k čertu,semafor...budu tam stát stát a stát s klavírem v kapse, se kterým polezu na stromy. Pak sloni pod náma budou jen tiše zpívat a zpívat..
Nu zkrátka, kofolová poetika, obrázek v komiksovém stylu; jsem z toho smutný, jak moc je to vlastně jasné.
17.08.2009 00:25:00 | ludmil